Založit webové stránky nebo eShop

Proběhlé akce 2014

PROBĚHLÉ AKCE

2014

SILVESTROVSKÝ VÝŠLAP NA DVORAČKY A STRÁŽ

31.12.2014- Poslední den v roce patří již každoročně výstupu na Dvoračky, letos jsme vyrazili s Verčou a bohužel v oslabené partě. Skupina Verča a já a naši 4 psíci (Sára, Falco, Fík a Fidorka) Počasí no moc nevyšlo ale my si to stejně parádně užili. Teď večer jen přežít  ty ohňostroje a těšit se na nový rok 2015. 

image image

TRASA DO SKLENAŘIC

image30.12.2014- Nejlepší počasí a tak jsme si s Fíkem a Falcem došli do Sklenařic proimageSárušku, aby jsme byli na silvestrovský výšlap na Dvoračky v plné sestavě. Přes Dolní Sytovou, Čertovku, Roprachtice, Vysoký nad Jizerou až do Sklenařic, krásných 30 km.  Krásné zimní počasí jen podrhovalo skvělý den na trase :) Musím teda říct, že se třema to je hodně velká zábava :) 

image image

 

POVÁNOČNÍ VÝŠLAPOVÝ OKRUH PO BENECKU

28.12.2014 - Krásné počasí trvá a tak by byl hřích ho nevyužít. Ráno jsem tedy s Fíkem a Falcem vyrazila na Benecko, původně tedy na Štěpanický hrad, ale jaksi nelze najít :D tak jsme zase skončili na našem starém, dobrém Žalý. To je už taky taková naše srdcovka :). Počasí i dnes překrásné, a hodně mrazivé takže se šlo opravdu svižněji, nakonec jsme dali 30 km a domů dorazili ještě za světla. Tímto jsme si zaokrouhlili naše trasování za letošní rok, během kterého jsme včetně našeho prvního longu ušli 800 km. Tak a teď si už jen přát, abychom i tak stejně mohli pokračovat přístí rok :) 

image image image

image image

image image

POVÁNOČNÍ PROCHÁZKA NA DVORAČKY 

27.12.2014- S Michalem jsme se vydali na Dvoračky, aby nám trošku po Vánocích slehlo :D. Vyrazili jsme z Rokytnice nad Jizerou a přes Studenov a Ručičky až na naše známé Dvoračky. To je už taková naše klasika ty Dvoračky, a dneska mi světe div se ani nepřišlo to stoupání tak hrozný. Počasí vyšlo na jedničku, takže krásná zimní procházka, nahoře dost foukalo, a tak aby jsme tam dlouho nestáli, vylezli jsme ještě kousek směrem k Růženčině zahrádce :) kde bylo sněhu víc, a to bylo bájo..ach ty výhledy. Parádní procházka :) Fotky ZDE 

image image image

image

 DOGDANCINGOVÉ ZÁVODY- VÁNOČNÍ DÁREK

(PRAHA-HORNÍ POČERNICE)

20.12.2014 - Neoficiální závody Vánoční dárek v Praze. S Verčou jsme nakonec jeli autem, takže i ten milion věcí s sebou jsme mohli bez problémů táhnout. Verča řídila a já s tabletem a paní navigační, určovali cestu :D. Na místě jsme byli s předstihem a tak bylo dostatek času na správnou koncentraci. Falco se snažil skvěle, tančil opravdu krásně. Udělal mi velikánskou radost hlavně svým radostným projevem. Za svůj taneční výkon jsme se umístili na 10. místě z 25. účastníků :) Poprvé jsme si s Verčou taky zkusili kategorii dvojice. A vyrazili na taneční plochu s Falcem a Fidorkou na jednou. Tahle sestava byl trošku chaos a Falco do toho ještě zapomněl co je lehni, takže nás to trochu rozhodilo. Statečně jsme to ale ustáli a nakonec se umístili na 5. místě z 9 týmů dvojic :) Mám z tohoto dne opravdu radost, skvělá atmosféra hlavně teda dííky naší již známé táborové skupince :D a ještě se mi krásně rozcvičil pes. Užili jsme si báječný taneční den. :) Video z dvojic bude. 

image

image image

image image

PROCHÁZKA NA KOZÍ HŘBETY

17.12.2014. vyrazili jsme si s Fíčkem a Falcem na kratičké stoupání na hřebeny Krkonoš. Ze Špindlerova Mlýna nahoru na Kozí hřbety. Sníh opravdu až na hřebeni nicméně zima v celku bojuje statečně, větrem a mrazem tvoří překrásnou námrazu.  Falco si užíval váleníčka ve sněhu a já trošku načerpala sílu na předvánoční úklid, nákupy atd. :) 

image image image

image

 DOGDANCINGOVÉ ZÁVODY- VÁNOČNÍ DÁREK (BRNO)

image6.12.2014 - V Brně se konaly neoficiální dogdancingové závody Vánoční dárek. Povinné téma sestavy musí být Vánoce.  Tak jsem zůstala v Brně přes víkend a s Falcem si psaní bakalářky proložili tančením. Pet centrum ač s problémy jsme našli a pak už se jen koncetrovali před výkonem. Nová sestava na písničku z pohádky o dvanácti měsíčkách se nám s Falcem povedla a vytančili jsme si tak 3. místo z celkových 8 účastníků,  tímto se tak posunuli už mezi pokročilé. Přístí rok tedy budeme už na neoficiálních závodech tančit mezi profíky v kategorii pokročilých :) Video bude :)

image  image

VÝŠLAP NA SNĚŽKU ZA VÝCHODEM SLUNCE

22.11.2014 výstup na Sněžku za východem slunce, tak tohle jsem už letos nechtěla podstoupit :D při představě, imageže nás cestou nahoru potká zase to co minule v létě, hrůzou z toho se mi opravdu moc nechtělo. Nakonec se teda domluvilo s Verčou konečné rozhodnutí, odkud vyrazíme a tak jsme tedy jeli. Nahoru na Sněžku už naší známou cestou přes Kozí hřbety a jak to bývá, když jdeme spolu na východ slunce nasadíme si tempo opravdu vražedné. Za necelé 2 hodinky na hřebeni Kozích hřbetů, no ne :D opravdu to jde dneska rychle. Cesta přes Kozí hřbety po tmě lahůdka, hlavně když si tu někdo nechá čelovku v autě na parkovišti. No nevadí, Verča má dvě svítidla tak jsem to i zvládli bez vracečky pro moji čelovku. Nahoře u vyhlídky Krakonoš už se skoro rozednívá a i sněhem je v pohodě vidět, takže světlo není už potřeba. Cesta k Luční boudě se trošku táhne a ještě víc se to táhne pod Sněžku. Na vrchol Sněžky funíme už každá svým tempem a, ikdyž Verču většinou spíš nevidím :D slyšet je stále :D, což je pro mě znamení, že se nahoře snad sejdeme. Nahoře to je krása největší, výhledy a vycházející sluníčko nad mlhou. Úžasný. Není ani zima a tak fotíme, fotíme :D a ani se nám nechce dolů, když vidíme do čeho postupně klesneme. Aby Verča viděla Kozí hřbety jdeme i stejnou cestou dolů :D je zrovna ale mlha takže není vidět nic :D. Ikdyž jsem na východ už nechtěla nakonec se z toho stal asi náš společný nejhezčí výlet, krása. Všechno fotky ZDE a, že jich je. 

image image

image image

image image

 image image

image image

VÝŠLAP NA ROZHLEDNU ŠTĚPÁNKU

image

14.11.2014- S Verčou jsme na rychlo naplánovali trasu na rozhlednu Štěpánku. imageRáno jedeme s Fíkem a Falcem tedy  vlakem do Jablonečka, kde jsme se sešli s Verčou a mohli v plné sestavě vyrazit na výlet. Trasa na rozhlednu byla pohodová, předpovídané krásné počasí vyšlo, takže úplné blaho. Fíček si s Fidorkou ťapal na volno a Max s Falcem poctivě trekově na vodítku. U rozhledny jsme si užili krásné výhledy, nafotili fotečky a zase pokračovali stejnou cestou zpět k Jablonečku. Nad Jablonečkem jsme se s Verčou rozdělili a já šla ještě vyvenčit Sárču. Vzali jsme ji s klukama nahoru na Šachty a pak k Tomášovu kříži. Proběhla se s námi holka naše a my potom už pokračovali přímo až domů. Dokonce jsme domů došli i za světla, z čeho mám opravdu radost, sama někde s čelovkou :D v lese..to bych se asi i s těma mojíma obranářema bála. Suma sumárum jsme si dneska dali cca 39 km :-) Parádní den na trase :-) ještě pár takových bych chtěla do zimy podniknout, ikdyž teď už se budu muset trochu taky věnovat škole :-D Všechny fotky ZDE 

image image

image

image

VÝŠLAP PO KRKONOŠÍCH 

1.11.2014- S Katkou a Michalem jsme ještě vyrazili na hřebeny Krkonoš. Trasa začínající opět ve Špindlerově imageMlýně ale tentokrát jinam než na Sněžku :D. Od parkoviště Hromovky jsme se vydali k boudě u Bílého Labe až dál na Špindlerovku, od ní už jsme šli po hřebeni na Dívčí a Mužské kameny, Sněžné jámy, Tvarožník, Violík, Svinské kameny, Voseckou boudu a přes Labskou louku až ke Kotelní jámě. Nějak jsme dneska nechali rychlé tempo doma a tak cestou dolů k Jilemnické boudě bylo potřeba už vytáhnout čelovky, ale za ty krásné stmívající se Krkonoše tenhle výšlap stál. Fotek jsme nafotili spoustu. Dokonce i přes vyhecování Katky jsme spolu vylezli na vrchol dívčích kamenů, pro mě zážitek největší :D ale dolů jsem se teda opravdu bála. Klesání dolů do Špindlu k autu to byla taky lahůdka, díky dobré náladě na palubě jsme si zase užili krásných 30 km v Krkonoších. :) Všechny fotky ZDE

image image

image

image image

image

VÝŠLAP NA ROZHLEDNU ŽALÝ

29.10.2014- Protože hlásili krásný prosluněný den vyrazili jsme s psisky ještě na malý podzimní výšlap, a to zase od nás na rozhlednu Žalý. Trasu přes Valteřice a Křížovky už dobře známe, a tak se nám ťapalo pohodově. Podzimní Krkonoše jsou krásné, a my si užili parádní den. Od rozhledny jsme pokračovali ještě kousek směrem k Rovinkám, a pak už neznačenou lesní trasou dolů na Benecko. Z Benecka přes Dolní Štěpanice přímo do Jilemnice, a pak přes zámecký park a přes vrcha domů do Peřimova. Pohodových 35 km J musíme, ještě něco nachodit než nám napadne sníh. Všechny fotky ZDE 

image image

image image image

VÝŠLAP NA SNĚŽKU

image image image 

25. 10. 2014- Konečně se nám s dvojčaty Martinou a Kačkou poštěstilo domluvit termín na náš výšlap na imageSněžku, že ta domluva teda dala ale fušku. Ráno jsem tedy sebrala Fíka a Falca a jeli do Špindlerova Mlýna, kde jsme měli s holkama sraz. V 9 ráno vyrážíme vstříc Kozím hřbetům. Martina vzala taky Bennyho, takže v sestavě se třemi psíky jsme ťapkali z centra Špindlu stále výš a výš. Tahle trasa je trošku taková funící J. Nejdřív mlha přede mnou, mlha za mnou, postupným stoupáním jsme ji, ale nadešli a tak i výhledy při stoupání byly opravdu kouzelné J. Benny na volno v Krnapu J J ale což, nikdo si nestěžoval a on toho šikulák naběhal snad 2x tolik, než co my jsme ušli. Stoupáním a funěním jsme konečně dorazili na vyhlídku Krakonoš. Krajina s pokličkou z mlhy to byla krása pohledět J. Fotilo se jako o život, hodně i odpočívalo a tak tempo bylo suprácky pohodové. Fíčka jsem chtěla ráno nechat doma, kvůli noze po longu, ale sápal se do auta jako o život, v pohodě si doťapkal zase k autu. Krásnou sobotou se po Krkonoších ploužilo spousty lidí, takže úsek trasy od Luční boudy k Sněžce opravdu zase největší masakr. Trasu na Sněžku jsme si pro dnešek vybrali tu nejšílenější, uzonkou cestičku, sice nejkratší cesta zato teda pecka J. V neustálém presu lidí před námi a lidí za námi, ještě při potkání se s procházejícími psíky. Nějakým způsobem jsme nahoře na vrcholu.imageNahoře není až taková zima jako by se dalo očekávat, ale dlouho tu netvrdneme. Uděláme vrcholové fotky poklidném tempu scházíme tentokrát jinou cestou dolů. I k Luční boudě jdeme jinou trasou, už ne kolem rašelinišť, jednou nám to po uzounkém molu stačilo J. Během cesty k Luční boudě se nám snesla mlha a tak zakotvíme na Luční u polívky a rohlíků J. Psiska ihned uléhají, my baštíme polívku a pečivo.. jeje nejlepší jídlo na trase J. Zachvilku plný sil razíme do mlhy, údolím Bílého Labe klesáme dolů do Špindlu, naštěstí jsme to stihli ještě za světla a tak čelovky nebyly ani potřeba. Po tomto parádním dni na trase ještě zvu holky k nám domů na kafčo, kde 2 hodinky klábosíme a užíváme si společné chvíle po dlouhý době J. Doufám, že se holkám výšlap se mnou a psisky líbil a, že zanedlouho zase někam vyrazíme, bylo to opravdu parádní J Všechny fotky ZDE a příště zase třeba u nás v Krkonoších J

image image

image image image

image image

image image

image image

image image image

image image image

DOGTREKKING KRAJEM KARLA HYNKA MÁCHY

9.-12. října 2014

imageUž v létě nás napadlo, že bychom mohli letos taky zkusit konečně opravdový dogtrekking a to LONG. Tak jsme se nahlásili na dogtrekking Krajem Karla Hynka Máchy, který uzavíral letošní dogtrekkingovou sezónu. Nějaké kilometry s Fíkem a Falcem nachozený máme tak jsem chtěla zkusit, co dokážeme ujít. Dle propozic trasa o délce 90 km, přihlášky a startovný tedy odeslány a už se jen těšit na 9.-12. října. Já se opravdu těšila, trošku se mi domeček z karet sesypal, když trasu zvedli o 10km. Dlouho jsem to před Verčou tajila, aby to nevzdala ještě před startem, délka trasy ji byla, ale prozrazena a tak nás v tom nechala. A mně se chvíli před odjezdem zhroutilo úplně všechno, když jsem nakonec musela odjet sama. Nesnáším jízdu autem, a ještě když nevím kam jedu :-D s komplikacemi nálezu Holiday kempu ve Starých Splavech konečně na místě. Tak jeden stres ze mě opadl, sakra ale dalších x ještě stále mám. Vyzvedávám si mapu a opravdu zoufalá, že půjdu long, na který jsem se tak strašně těšila sama, a můj pocit mě spíš utvrzuje, že jsem se na to měla taky pěkně vybodnout. Ještě než zaplatím ubytování, narážím na Janču a ta mi nabízí, že můžu jít trasu s ní a její trekovou skupinkou. To mě dost uklidnilo a tak i rozpravu k trase zvládám už celkem v psychické pohodě. Že se trasa navýšila dokonce o 11 km to už mě nerozhází :-D. Ono stejně není vůbec jistý, kolik toho dokážeme ujít. Po rozpravě se tedy domlouvám s Jančou, v kolik budeme startovat a dost nervózní prostě ze všeho, odcházím do chatky. Protože jsem v chatce sama, přidali mi spolubydlící, dlouho do noci klábosíme, Falco mi zalehl polštář, Fík spacák. Šla bych spát nahoru na palandu, ale chci mít Falca pod kontrolou, aby neprudil spolubydlícího Una :-D. Po půlnoci s holkama nařídíme budíka na vražedných půl 6, že ráno nikdo z nás nevyleze dřív, jak v 6 to je jiná. Těžký ráno, když mě celou noc utlačoval Falco, jsem  jako zmlácená to se mi půjde těch 101 km krásně :-D. Dobalím batoh na trasu, nakrmím psiska, sním cereální tyčinku, zapíjím energi drinkem a odhodlána vstříc novým zážitkům vyrážím blíž ke startu. 

image

U startu se scházíme s Jančou a australáčkem Dokýškem, Janou a choďákem Kazišem a čekáme na jediného chlapa výpravy Libora s choďandou Coniie. V 7:20 startujeme postupně za sebou, první kilometry se smiřuji se svým batohem, nejdřív si nedokážu představit,  jak s ním můžu ujít 10 km natož někde přes 100 :-D . Postupem cesty mi, ale záda batoh zcela přijmula a já si ťapu celkem i spokojeně ;-). Libor s Jančou udávají tempo a já tedy poslušně ťapu, abych jim stačila, zanedlouho si nacházím svoje tempo a hranici, jak asi budu moct jít. Jít s Liborem to je neskutečná sranda, všechny nás baví, ale co to nahodil za tempo :-D. Jednu chvíli vidíme pouze jeho alumatku, naštěstí si nás hlídá a se slovy ,,jdeme to ale z ostra" nás sebere a pokračujeme zase hromadně. Hned u první kontroly přichází trošku zmatek v cestě a značkách, naštěstí se jedná zatím pouze o pár metrů navíc. Razíme kartičku na první kontrole- KRÁLŮV STOLEC VYHLÍDKA. V nohách a tlapkách zatím 10 km, cesta nám utíká jedna radost, ale bude hůř.

image image image

image

imageTrošku se děsím výstupu na hrad Bezděz, to bude asi slušný kopeček. Očekávání stoupání bylo na místě, ale kopeček k Malému Bezdězu se táhl mírně, tudíž v celku příjemná cesta. Pořádný dobrodružství přišlo teprve až při výstupu na samotný hrad Bezděz. Jak při rozpravěimage hlásili pořadatelé, K2 je nahoře na hradě, protože z Bezdězu je vidět všechno. Sakryš proč je ta mlha, když už jsme si sem vyfuněli. Označíme kartičku K2, náš 17 km, opravdu to jde zatím parádně. Libor nahoře nabízí doušek léčivé slivovice, se asi zbláznil ne :-D  loknout si, to by mě zabilo :-D . Dolů seběhneme raz dva a už sedíme v hospůdce pod hradem. Baštíme polívku, dáme si kofolu, odpočíváme a po chvíli zase pokračujeme dál, vstříc K3, která je na 34km.

image image

image image

Kilometry utíkají jedna radost, batoh necítím, psiska jdou parádně, i Fíček skvěle ťapká. Procházíme vesničkou Žďár, při míjení značky omezující rychlost mě Libor přesvědčuje o snížení rychlosti jak nás, tak všech ostatních trekařů. Potkáváme druhou hospůdku, dáváme si chvíli odpočinku a občerstvení, mnozí kontrolují nohy a mění ponožky. Po přestávce se mi jde úplně svěže, zatím žádná krizovka. Pokračujeme Týnským údolím až pod imageBořejov, narážíme na kontrolu, že by už 34 kilometr ?? Kde že, to je imagekontrola pro MID. Máme za sebou tedy náš 30tý kilometr, ještě 4 km do K3. Od pod Bořejova pokračujeme dále po modré stoupáním přes Kočičí hřbet až na Kamenný vrh. Stoupání mi pomohlo překonat slabou krizovku, která mě trošku potkala. U TŘETÍ KONTROLY  na 34 kilometru si dáváme přestávku. Shazuju batoh, sním 2 mandarinky, psiska žebrají froliky a Libor nás obchází tentokrát s nabídkou loku rumu. Pomalu sbalím věci zase do batohu a čekám na povel. Libor nás o přestávce přesvědčuje o neskonalé energii, kterou si nese v té placatce s sebou :) :-D.

image image

image image image

image image

Do další kontroly ještě 10 km, vyrážíme tedy. Zanedlouho se začíná stmívat a jsme odkázáni na pokoření dalších kilometrů za světla čelovek. Už jdeme ve větší skupince, dokonce s domorodcem Tondou a kolegou ze slovenska Martinem. Poslední krátká přestávka za světla je ta tam. Celým Panenským hřebenem až ke K4 na imagePustý zámek, po tmě to je sakra špatný terén na noční procházku. Dodržujeme tedy rozestupy, abychom se v úsecích kořenů, kamenů nesetkali všichni na jedné hromadě.Tu a tam se potkávám blíže se zemí   :-D. Nakonec celkem bez komplikací razím kartičku u PUSTÉHO ZÁMKU na K4, jsme tedy na 44 km. Teď mě už trochu potkává krizovka, klesání od Pustého zámku dolů do Zakšína je opravdu o život, tempo rychlé, nikdo nemluví. Sakra ani ten Libor za mnou nic neříká, mám celkem depresi. Konečně scházíme dolů a pokračujeme kolem ohrad s karavami, směr  Pavličky. Chci už tam být, jestli mě doteď potkala malá krizovka, teď už je to veliká krize. Fíček s Falcem ťapou poctivě dál, vůbec na nich není pozorovatelná žádná únava, ikdyž Fíček se po cestě na mě pořád otáčí kdy, že mu dám ty froliky. Jdu na konci celé naší skupiny, za mnou jde už jen Martin, snad ví kudy jdu a neztratí se za mnou. Nechci zpomalovat, jak je ztratím teď ve tmě, jsem v pytli :-D. Konečně dorážíme do hospody v Pavličkách, uvazuju psiska a jdu do hospůdky. Shazuju batoh, nebudu lhát, 

imagemám celkem dost. Tenhle úsek po tmě mi dal doost zabrat hlavně teda psychicky. Janča mě potěšila říká, že dál po tmě dneska už nikam nepůjdeme, zabivakujeme se tady. Tonda s Martinem nám u polívky říkají svůj plán, blázni jako, že oni půjdou ještě x kilometrů za pohodlným bivakem k Tondovi na chalupu. V duchu si říkám, neujdu dneska snad už ani půl km. Při odpočinku mi je trochu zima, převlíkám si teda triko a mikinu, abych byla v suchu. Dokonce dnes poprvé sundávám boty, jsem zvědavá, jak vypadají tam dole po 48,5 kilometrech, docela se hrozím, těch puchýřů. A sakra co s tím, no překryju je ponožkama a šup zpátky do bot :-D  a jdeme si s Jančou sednout dovnitř do tepla. Najednou se Libor a Jana od Kazíše zvedají s plánem dalších km po tmě. Libor se snaží mě i Janču zlanařit k pokračování, tak si říkám to fakt ne. To Liborovo tempo poslední kilometry než jsme došli do Pavliček, mě skoro zabilo, představou jít takhle ještě Husí stezkou dál nějakých skoro 10 km. Myslím, že teď sedíme asi nejdéle z celého dne, nohy odpočívají a i psiska konečně zalehli a čerpají energii. Postupně přicházejí i další longaři, všichni se rádi vidíme, zdravíme, povídáme si jak je na trase, kdo kde zabloudil atd.

image image

image

Libor a Jana s choďáky nás tedy opuští, my máme ale nového trenéra. Dorazil Olda a ten se nás ujímá, po chvíli se rozhodujeme, že půjdeme spát nahoru do lesa. Po odpočinku se mi jde celkem dobře, nožky jsou i docela svěží, psiska pokračují taky v pohodě. Jdeme lesem, opět se potkávám se zemí :-D  no zvednout se to je fuška, ale batoh mě nepřevážil :-D. Olda nám nachází místa na spaní, rozkládám si karimatku, vybaluju spacák, nakrmím psiska a ulehám. Počtem kilometrů jsme teď asi kousíček někde za půlkou. Zachvíli nevím o ničem, akorát mě zbudí, když psiska hlídají, kdo to jde kolem s čelovkou. Od té doby zjišťuji, že Fík asi celou dobu nespí, sedí vedle mě u spacáku a hlídá, kde se co šustne. Achjo vořech jeden šílenej, Falco v ďůlečku, který si vyhrabal chrní jak zařezanej, ten neví asi ani o světě :-D . Přepínám teda Fíka a rvu ho k sobě na karimatku, pokud se nevyspí nemá podle mě šanci dojít do cíle :-( . Překvapuje mě, že mi není ani zima, k ránu registruju, že jde někdo kolem nás s čelovkou, nemám po ruce mobil abych se koukla kolik je hodin, ale jen si tak v duchu říkám, blázni :-D :-D. Ihned usínám, když jen slyším Janču s Oldou, že musíme vstávat. Balím tedy svoje ubytovací zařízení, převlíkám se a přemýšlím, zda si mám vzít včerejší boty, a nebo ty náhradní z batohu. Po úvaze si obouvám tedy boty ze včerejška, tuším, že přijde určitě značná krize, kdy se pocit nových nohou, bude více než hodit.

image image

imagePokračujeme Husí cestou, okolo Martinské stěny až na Skalku, cestou razíme kartičku na K6=56,5 kilometr. Potkáváme obchod, no obchod kde nic tu nic nemají. Kupuji si 2 rohlíky a doping  lízátko :-D snídám ale z vlastních zásob jablko a zapíjím ho redbullem :-D . Sakra v těch botech se mi moc dobře nejde, zatínám ale zuby s tím, že se přezuji v hospodě. Vyšlápneme si takhle po ránu na hrádek Helfenburk, razíme K7=62,5 km. To už vypadá moc dobře, pořád ale myslím, že krize teprve přijdou. Z hrádku Helfenburku míjíme hospodu a cukrárnu, které jsou zavřené. Zatím jdu, ale mám slíbenou přestávku, až bude dobrý místo k přezutí do jiných bot. Nakonec se u Opičích hlav přezouvám, beru si extra sportovní, trekový ponožky. Teď snad rovnou poletím :-D. Nejlepší, osvobozující pocit v jiných botách, ještě, že jsem si je zabalila, jinak bych to tady musela asi zabalit úplně..

image image

image

Tak a vyrážíme vstříc K7 na Hřídelík, kde je další kontrola, po kontrole hurá do hospody ve vesničce Blíževedly. A sakra někde se přešla značka a tak si tu trochu kufrujeme, mně to nevadí, teď mě pohltila taková krize, mám imagepocit, že neujdu už ani nic. Zatínám ale zuby a trmácím se ve velkém závěsu za Oldou a Jančou. Psiska mě teda stále překvapují, jak si v pohodě pokračují dál, bez známky únavy. Jsou to borci největší, mám radost, že i Fíček potom co měl v září problémy s nohou, ťape pořád docela svěže. A jaj ukazatel na vesničku Blíževedly, ještě 3 km.. před sebou mám pouze a jenom vidinu té hospody.... Ani nevím jak, ale překonala jsem moji dosud největší krizi, kontrola sice přešlá ale Olda s Jančou se vrací a mě nechávájí hlídat psiska. No asi tuší, že vzít mě s sebou i na kontrolu by bylo trošku zdlouhavější:-D :-D. Ježiš mám to ale skvělou trekovou partu, kde já bych asi tak byla právě teď kdybych šla sama ? No možná jistě už v cíli, protože bych to dávno vzdala. Janča s Oldou se vrací, ještě chvíli čekáme, než otevřou hospodu. V hospodě odpočíváme přes 1,5 hodinky. Dám psiskům baštu plus rohlíky z rána a samy si objednáváme jídlo. Nemají polívku, takže je jasné, že moji klobásu stejně sní Fík s Falcem. Pravda bez 2 soust ji zbaští Fíček a Falco, všichni odpočíváme, psiska usínají a my klábosíme. Přicházejí další longaři a při pohledu na nohy jednoho z nich, nechci vidět co se mi dole v botách děje :-D. Po K8 máme oficiálně v nohách a tlapkách 71 km. No my asi víc, jak jsme si zakufrovali, ale to nevadí. Po pořádném odpočinku je mi sice dost potíží se rozejít, ale snad se mi ty nožky ještě rozpohybujou. 

image image

image

Razíme tedy přes Hvězdu, až na Vlhošť západní vyhlídku. Kopeček slušnej, tohle je opravdu můj první trek, kdy jsem vděčná za kopečky, nemůžu spíš vůbec pokračovat dolů. Na Vlhošti konečně K9=78,5 km. Cestou dolů jsem vyčerpala úplně všechnu svoji sílu, ne ne dolů už neudělám ani krok, jak se snažím vyhýbat puchýřům, klesám přes hranu nohy, která teď dost trpí. Dole se napojíme na modrou značku která nás dovede až do Holan, kde je hospoda. Uvazuji psy venku a už sedím u stolu, objednáváme si s Jančou kofolu a polívku, konečně polívka. Lepší zelňačku jsem snad ještě nejedla, úplně cítím, jak mi putuje snad až do nohou :-D. Po jídle si dáváme s Jančou i růžovou tabletku, snad nám bude do cíle pořád účinkovat.

image image

image image

image

Venku se zatím snesla tma, takže měním baterky v čelovce a můžeme vyrazit. Chvíli po modré a následně vlastním značení můžeme označit kartičku na K10=85 km. Tma jako v pytli, a ten terén, sakra to je problém, já nevím, ikdyž si svítím, stejně se občas ocitám zase na zemi. Směju se ale dost to člověka vyčerpává, jediný plus to má, úplně zapomínám v jedné části cesty, že mě bolí nohy. U zříceniny Jestřebí označujeme předposlední kolonku na kartičce. Jsme na 92,5 km. Psiska skvěle ťapou i Fíček, šikulové moji. Teprve teď začíná pekelný terén, stromy v cestě, od deště všechno klouže a my se hrneme k Braniborské jeskyni pro poslední kontrolu. Ani nevím jak, ale dostala jsem se na přední pozici :-D vedu skupinu, hledám značky, no jo nakonec jsme ještě kvůli mně zabloudili :-D :-D. Motáme se tam všichni a vracíme se zpět nahoru, sakra prokletá značka. Při klesání dolů mi začíná kulhat Fík... Označujeme poslední místečko na kartičce, poslední kontrolou K12=97,5 km. Do cíle nám zbývá teda ještě 3,5km. Teprve teď můžu říct, že přišla opravdová krize a strašně veliká. Kulhajíci Fík si mi při sebe menším zastavením lehá a nechce jít už ani krok. Konečně scházíme na v celku příjemnou cestičku a Fíčkovi se jde asi líp.. už nekulhá jde pomalu ale po všech 4 nohách. Falco teda ten se vyšvihnul, celý long jde ve stejném tempu, pořád vpředu, vzal long opravdu do svých tlapek zodpovědně. Krize pohltila asi už všechny, nikdo nic neříká, ani Olda už nevypráví vtipy :-D. Achjo ať už jsme v cíli, poslední kilometr nejhorší v mém životě, tohle snad nemůžu dojít. Nohy se teda pořád nějakým způsobem pohybují vpřed, ale teda dává to zabrat, dokonce začínám i ten batoh na zádech cítit. Konečně vidíme už kemp, ale ta cesta k němu to je nekonečný, je to vůbec možný, že člověku připadá, že se tam nemůže snad nikdy dostat :D. Jo jsme v cíli, procházíme kolem chatek přímo do zázemí hospody, kde už longaři odpočívají a slaví úspěšné pokoření 101 km. Všichni nás vítají bouřlivým potleskem, to je Vám ten nejhezčí pocit. Libor na nás huláká, kde jsme se mu zatoulali, kde asi. Odevzdávám kartičku, a užívám si blaženého pocitu, že jsme to ušli, ikdyž tomu stejně nemůžu uvěřit. V 00:20 jsme tedy dorazili do cíle, značně zničení, ale my to DOŠLI, ušli jsme i s blouděním celých 112 km. Z posledních sil se přemístím do chatky, Falco a Fík ihned uléhají do postele a spí. Dávám jim do misek granule a moji nesnědenou svačinu z trasy. Jak mám tak otevřený ten batoh, směje se na mě ten redbull, který jsem celou trasu táhla. A já blbka co neudělám v cíli prostě, kopnu ho do sebe. No v té cílové euforii napíšu všem, kdo na nás celé 2 dny mysleli, že jsme konečně v cíli. Z domu mi hned volá mamka, ona jako nespí v půl 1 ráno ? Zachvilku vrazí do chatky i Markéta s Viktorkou a Unem, tak taky došli. Psiska uléhají a my razíme do sprchy. Po redbullu jsem úplně živá  a tak kolem 2 hodiny ráno ještě razím do hospody, kde ještě sedí i Janča s Oldou. Přisedám si k nim a povídáme si, rekapitulujeme trasu, užíváme si spolu pocitu cílové euforie a poslouchám rady co si mám vzít příště na trek, to se hodí.  Moc moc děkuji, všem s kým jsem celou trasu šla, hlavně teda Janče a Oldovi, kteří semnou prožívali ty moje nejhorší krizovky  druhý den, to oni mě dovedli do cíle, jinak bych to nedala vůbec. Mám opravdu zážitek na celý život, a to ten nejlepší ve všech směrech. Totálně jsem si sáhla na dno, ale nikdy bych nevěřila, že se člověk dokáže, kolikrát za sebou zpamatovat a pokračovat, ikdyž cítí, že prostě už nemůže. V půl 4 ráno se tedy dostávám do postele, po redbullu se mi nechce spát vůbec tak  jsem, ještě seděla venku s Markétou a spol. Kvůli psům dokonce lezu na palandu, protože Falco s Unem  a Fíkem mi zalehli dolení část. Nahoru to celkem jde, ale jak polezu dolů, až se vyspím a ztuhnou mi svaly to je ve hvězdách . Ležím, Markéta přichází kolem 5 ráno a já stejně nespím, jsem pořád asi v euforii a prostě neusnu, sakra. V 7 ráno lezu tedy dolů, opravdu dnešní pohyby mi činí celkem obtíž. Na 9 jsme s Oldou a Jančou domluvení na snídani. Poslední chvíle v parádní atmosféře trekařů, vyhlášení, kde zjišťuju, že jsem nedošla ani poslední =D s časem 40 hodin 57 minut za, který jsme dali 112 km. Jsem na Fíka a Falca hrdá, dali to skvěle vořeši moji a už teď vím, že na příštím longu určitě nemůžeme chybět. Neznám asi lepší psí akci, nejlepší lidi tu a ta celková atmosféra, úplně NEJLEPŠÍÍ !!!!

image

Fotky moje ZDE a fotky od Janči ZDE za, které moc děkujeme :) 

DOGTREKKING POJIZEŘÍM ZA SLUNCEM

image image image image

image image image image

27.9.2014 - Další víkend po velbloudovi jsme opět ocitli na trase a zase v Krkonoších. Tentokrát na naší oblíbené akci, dogtrekkingu Pojizeřím za sluncem. Protože už máme natrénováno mohli jsme letos vyrazit na nejdelší trasu a to 35 Km. Dnešní treková sestava já a Falco se Sárou, Michal a Mates a Verča s Maxem a Fíďou. Fíček dodržuje ještě klidový režim, takže letos je o svoji každoroční akci ochuzen, no ale což však my si to ještě vynahradíme ;-) . Ráno tedy nejdříve směr Sklenařice pro Sárušku, pak směr Jablonec pro Verču a hurá do Jestřabí odkud se startuje. Po obdržení itineráře a mapy zjišťujeme, že nám pořadatelé trasu prodloužili o 4,5 imagekm, no což snad není tak hrozný.. to dáme.. Odhodlání mě trošku opouští v momentě kdy startujeme a začíná dost pršet, cože už v promoklé bundě se zase pařím jako v sauně, nesnáším tento stav :-D . Razíme tedy v naší trekové sestavě směle  vstříc Krkonoším, zase v jiném směru než běžně chodíme, poznáme aspoň místa kde jsme třeba ani ještě nebyli. První trasová komplikace trochu nastává u cesty na Rezek, to si takhle jdete po ukazatelých, které vedou na Rezek a najednou se ocitáte na silnici a teď jen kudy.. tedy Michal tvrdí tam, my s Verčou tam.. musím uznat, že Michal se nedal zmást a pořád si mlel svoje. To bylo moc dobře, protože díky němu jsme konečně dorazili na Rezek.. Z Rezku už naší dobrou známou trasou dolů k hotelu Skála, úplně to vidím jak tu jdu týden před tím s Fíkem v batohu, akorát jiným směrem :-D . Cesta dolů byla taky celkem o život. Po kluzských kamenech a listí to jelo jako na ledě, takže sranda. Celou trasu nás smích neopustil, užívali jsme si den na treku s úsměvem.. pravda trochu mě úsměv přešel když v neustálém dešti lezu do kopce k Labské přehradě, nastává otázka zda by neměla být přehrada spíše v ďolíku, než na kopci :-D . Žádné strachy, však to co jsme teď úspěšně vyšli, můžeme zase krásně sejít dolů, takže zanedlouho prudce klesáme k přehradě.. Po sestupu k přehradě se nad námi i Krakonoš smiloval a konečně nám poslal i sluníčko. Mraky jsou najednou fuč a konečně přestává pršet. Po dalším zmatku s hledáním cesty ve Špindlerově Mlýně, konečně stoupáme po hřebeni na Klínové boudy. Tato část trasy byla neskutečně překrásná, krajina s vodopády a stoupání po hřebeni, opravdu krása. Lezeme nahoru a kocháme se protilehlými hřebeny Kozích hřbetů, otevírají se nám krásné výhledy, skvělý balzám na duši, v tento okamžik vždy zapomínám na vše a jen si užívám lahodu a pohodu skvělého dne.

image

Po výstupu na hřeben procházíme okolo Klínové boudy a užíváme si chvíle rovinky, to nám utíkají kilometry jedna radost.. Jak je ale v itineráři psáno, bude nás čekat klesání, a to prudké klesání, celou cestu po rovince se tedy již připravujeme na klesání. Už je to tady, nejdříve to začíná nevinně, ale bude hůř, no čož to, že jdeme po značené turistické trase, která připomíná spíše potok bych ještě přežila ale procházet úsek, kdy je cesta z části rozkopaná a vysypaná štěrkem a z druhé šásti vydlážděná kameny.. to je sakra záhul, ještě k tomu s táhnoucí imageSárou, která skvěle povzbuzuje do tahu i Falca. Vím jistě, že až skončí tohle hnusný klesání budu mít vytahaný ruce jako opice.. a to si kolem vás takhle krásně v tomto klesání proběhne člověk se dvěmi psy na volno. Mít ho po ruce asi bych mu jednu řachla tím vodítkem, které má uvázané kolem sebe. Po zvládnutí klesání bez újmy hurá na další kilometry, jak je psáno v itineráři teď to bude krásná pohodička po rovince. Celou dobu jdeme jako čáry, nezastavujeme, neodpočíváme, jíme za pochodu. Ale přeci jen je už po poledni, takže pauzu by to chtělo, sakra ale ten pošťák jeden, zase mudruje. Ještě před Přední labskou ale Verča vyhlašuje komerční přestávku na překontrolu nohou a převlečení ponožek. Shazujeme tedy batohy i my a konečně odpočíváme, psiska uléhají, já uklízím bundu, převléknu si triko a zachvíli vyrážíme svěží dalším kilometrům. Nyní nás čeká předposlední kopeček a to na naše oblíbená Rovinka, kam se vracíme několikrát za rok. Od posledníjo ukazatele, který jsme potkali, to je na Rovinka 1,5 km. Lezeme tedy do kopce, stále lezeme, najednou se mění lesní cestička v klikající 

imagese silnici, to nemůže být 1,5 km. Na Rovinkách i na protesty Michala vyhlašujeme přestávku i s občerstvením, po odpočinku a výborné jablečné limonádě razíme dál až do Vítkovic. Klesání po asfaltu je úmorné, nohy celkem trpí, po tom smrtelném klesání z hřebenů, cítím nějaký defekt na mém palci na levé noze. Zanedlouho potkáváme Janu s bíglíkem, ona měla vyrážet jako poslední, automaticky vypínáme a jdeme bez sledování trasy přímo za ní. No, že propásneme odpověď na kontrolní otázku nevadí. Po přejití celé vesnice Vítkovic, konečně začínáme stoupat kolem vleku, už to bude kousek a budeme v cíli. Už je podvečer, krásný večerní výhledy za zády na Benecko jen podtrhují skvělý den. Krásně jsme se prošli na pro nás nových místech Krkonoš. Musím pochválit Falouška i Sárinku, skvěle mi do kopců pomáhali a naše babička Sáruška dala 40 km v pohodě. Po dojití do cíle, převlíkneme ponožky, objednáváme si jídlo a už jen čekáme na vyhlášení, rekapitulujeme si trasu. Byla to sakra náročná trasa, hlavně v úseku cesty smrti, při klesání dolů z hřebenu. Dali jsme ji za 9 hodin a 38 minut. Umístění od 4. MÍSTA dolů postupně za sebou. Nejlepší akce dogtrekking, člověk si poměří síli s ostatními nadšenci do tohoto sportu, ono je dost rozdíl jít trasu přesně naplánovanou předem a nebo trasu naplánovanou někým jiným, podle mapy a itineráře. Jsem ráda, že treky jsou a že je chodíme ;-)  Moc děkujeme organizátorkám za uspořádání skvělé akce, a příští rok znovu ;-)   Všechny fotky ZDE 

image

image image

POCHOD KAM NEDOŠEL VELBLOUD

image image image image

20.9.2014 - Na tuto sobotu jsme si naplánovali zúčastnit se pochodu, KAM NEDOŠEL VELBLOUD letos jsme ho pokořili již po druhé. Výchozím místem opět Jablonec nad Jizerou, takže ráno celkem hektické ještě vyzvednout Sárču dole ve Sklenařicích a hurá vstříc kilometrům na vrcholky Krkonoš. Naše výletní skupina tedy v sestavě imageMichal Mihok a Mates plus Fíček, a já s Falcem a Sárčou. Chvilku nám Krakonoš na cestu kropil, takže výšlap nahoru na Studenov se mi šlo jako v sauně :-D . Po výstupu na Studenov už bylo kopcům téměř konec, nejhorší jsme měli za sebou.. Příjemná rovinka na Ručičky nám utíkala pod nohama jedna radost, postupně slézáme na Krakonošovu snídani, safra toto je celkem o ústa :-D :-D  no zvládli jsme to bez újmy a můžeme začít pomaličku stoupat ke Čtyř pánům. Počasí se nám začíná krásně vylepšovat, cítím skvělý den na trase. Od Čtyř pánů razíme pro odpověď na kontrolní otázku a po zapsání odpovědi směle pokračujeme. Dnes jsme ještě nesvačili, takže vyhlašuji komerční přestávku.. jím první rohlík a ten pošťák jeden, že už jako jdeme..safra sama na něho nestačím, klopím uši a tedy poslušně štráduju za ním, aby mi zase neutekl jako má dnes ve zvyku. Teď nás čeká hodně nemilý sestup dolů k Dvoračkám, je to cesta opravdu nebezpečná a ještě imagese nám snesla mlha, takže vidíme sotva pod nohy. Po ulovení kontrolního razítka můžeme pokračovat dále. Nyní do mírného kopečka (zatím), ale to zachvilku končí a my prudce klesáme Kotlem dolů na Mísečky, nezdá se mi jak jde Fíček pořád za Michalovou nohou, nastává tedy výměna psů a já si beru svého Fíčka a Michal výměnou Sáru. Fíček jde stále ale strašně pomalu, často tedy zastavujeme, pozorujeme jeho pohyb, o ne ona ho snad bolí noha.. Beru tedy Fíka nachvilku do náručí, po 1,5 km na Dolních Mísečkách ho pokládám na zem, že už bude pokračovat po svých.. Fíček ale stojí a nechce udělat ani krok... Nesu ho tedy až k třídomí v náručí, celkem se ale pronese padá rozhodnutí, že se ponese v batohu. ! To jako, že ho ponesu ten krpál na Rezek ? Silou vůle a litování, že ho bolí nožička se zapřu a štrádujeme si krpálem nahoru na Rezek. Děsím se jen toho kolik km je to ještě z Rezku do Jablonce... Hurá jsme na Rezku, po získání posledního kontrolního razítka razíme dál, Fík stále v batohu :-D :-D  a ještě 10 km do Jablonce, chytá mě křeč do levé lopatky, Fík se mi naklání.. Michale honem, uprav ho ať nespadne... Škoda,že nikdo nešel za námi asi by se moc bavili :-D . Pošťák mi stále utíká, co ho žere že tak letí safra.. po 6 km od Rezku už Michal nevydrží moje neustálé zastavování se, upravování Fíka v batohu a vyhlašuje tedy přestávku.. No ne, sedím, rovnám si záda a imagepo 10 minutách vyrážím docela i svěží, dále k Jablonci.. poslední 2 km před cílem jsem Fíka vypustila, šel si pomalu na volno, sem tam zakulhal ale borec největší poslední kilometr došel na vodítku po všech 4 tlapkách. Hurá jsme v cíli, snad ještě nikdy jsem nebyla radši v cíli jako teď, hlavně kvůli Fíkovi, že si konečně pohodlně odpočine. Vyzvedneme si pamětní diplom, vracíme Sárinku domů a konečně jedeme domů i my všichni.. imageDoma mě trošku chytá deprese z kulhajícího Fíka.. vůbec netuším co se mu mohlo stát, jedině že by na něho Michal stoupl, ale nevím to jistě.. Trasu 45 km jsme ušli za 9 hodin, 10 km mít Fíka na zádech  a ještě takovýhle výkon, sama bych to samozdřejmě měla tak za 10 hodin a víc, ale dneska mě ten Michal sakra popoháněl.. Nechápu kam jako celou dobu tak pospíchal :-D :-D. Stejně jsem si užila pěkný den na trase i s koplikacemi, a pospíchajícím Michalem :-D  tak za rok zase a snad už v plné síle bez zdravotních indispozicí. Na tohoto velblouda teda asi nikdy nezapomenu :D  

Všechny fotky ZDE 

image

image image

VÝLET K MUMLAVSKÝM VODOPÁDŮM

image image image

19. 9. 2014. Další výlet tohoto posedního prázdninového týdne patřil opět Krkonoším a tak jsme před odpolední směnou vyrazili s psisky a s moji mamkou na kratičký výlet. Trasa od Rýžoviště k Mumlavě je jen kousíček, takže jsme ji měli projitou zachviličku, krásně jsme si s mamkou užili společný výlet u vody a  i psiska byla spokojená. Lidí je tedy ještě v Krkonoších dost ale už je znát, že turistické sezona pomalu končí :) škoda, že končí i prázdniny :(

image

VÝLET NA RIEGROVU STEZKU

image image image

17. 9. 2014 protože je tohle poslední náš prázdninový týden L užíváme si ho naplno. Mezi prací stíháme malinkaté výlety, a tak jsme s mamkou vyrazili do Semil na Riegrovu stezku. Krásná procházka kolem řeky Jizery, která má neskutečnou atmosféru J. Vyrazili jsme i brzy ráno, takže ani lidi ještě nechodili, jen jsme asi 3 skupinky potkali při naší zpáteční cestě. Já s Falcem a Fíkem jsem vyzkoušela nový sedák a vodítka, která mám 2 dny nová právě na treky, a je to nesrovnatelná pohoda s tímto sedákem než s tím který jsme měla doposud J

image image

PROCHÁZKA NA BENECKO

image

10. 9. 2014 abychom nezaháleli vzala jsem Falca, Fíka a Matese na procházku na Benecko. Původně jsem chtěla jít do Štěpanic na hrad, ale nahoře na Benecku začalo pršet a tak jsme došli jenom ke Kotelské vyhlídce a zase pokračovali společně domů. 

VÝŠLAP PO KRKONOŠÍCH

image image

5. 9. 2014 po dlouhý době zase na výšlapu, pokořit konečně tu naši vysněnou padesátku. Na Horní Mísečky jezdí  autobus a tak jsme si od nás z domu vyšli do Jilemnice na autobus a vyjeli k Jilemnické boudě. imageOd 

imageJilemnické boudy vyšlápli nahoru k Prameni Labe, Labské boudě, Sněžným jamám a okolo Pančavského vodopádu k Mohyle a Vrbatově boudě. Po klesání zpátky na Jilemnickou boudu jsme šli na Harrachovu Skálu, a poté už na Rovinka a přes rozhlednu Žalý zase dolů do Benecka a přes Štěpanice do Jilemnice a domů do Peřimova. Vyšlo nám krásné počasí, nahoře už ani nechodí tolika turistů jako o prázdninách, takže se šlo parádně. Akorát já blbá jsme si teda dala ze Zlatého Návrší klesání dolů po asfaltový cestě, sakra pro nohy utrpení. Trasu jsme tedy ale zdolali dobře, domů sice došli za tmy a značně zničení, je ta pauza v nachozených km strašně znát L. A náš čas? 50km jsme zdolali za 13 hodin J jdeme na pohodu a za ničím se zbytečně neženeme, na času budeme pracovat později. Užíváme si společné chvíle na výšlapu neskutečně, a tak doufám, že nám začnou km utíkat pod nohama lépe a lépe všechny fotky ZDE 

image image image

image

image image

image

image image

TÁBORY DOGDANCINGU S ÁLOU SMOLÍKOVOU

18. 8. 2014 – 29. 8. 2014 jako každoročně se účastníme táborů dogdancingu s Álou Smolíkovou i letos jsme se zúčastnili dvou turnusů. Každý rok se táborů nemůžeme dočkat a oni vždycky tak strašně rychle utečou L. My s Faloušem cvičíme jen dogdancing ale tábory byli jeden týden agility a dogdancing a druhý týden dogfisbee a dogdancing. Během táborů jsme s Falcem dokázali konečně natrénovat na tu naši HTM1 a při konci prvního týdne ji složit dokonce na VÝBORNĚ  juchůů už jsem v to nedoufala, ale co ta nejhorší nás teprve čeká. Při trénincích jsme zdokonovali cviky, které již Falco umí ale fláká je :D a rozcvičili pár cviků úplně nových. S Álou jsme prošli obsah dvojkových zkoušek abych věděla co mám trénovat do budoucna. Musím Falca pochválit, protože se snažil, cvičil moc pěkně, když měl občas záseky a odcházel, ale na něho jsme toho stihli za ty 2 týdny potrénovat dost. Ke konci druhého týdne jsme se snažili o složení poslední jedničkové zkoušky a to MD1. Ale Falco už toho měl asi po 2 týdnech dost a neklusal, takže první DIS z MD1 je doma! No co první pokus pro nás nic neznamená, takže někdy v budoucnu zase s MD1. Doufám teda v dřívější složení než zase za rok na táboře :D. Užili jsme si krásné 2 týdny mezi lidmi, které už dobře známe a tak atmosféra na táborech byla parádní, škoda že jsou tábory zase až za rok. Už teď se moc těšíme a děkujeme Alče za uspořádání a zase za rok J

 

VÝŠLAP PO ČESKÉM RÁJI

image5. 8. 2014- na další výšlap jsme vyrazili tentokrát do Českého ráje. Každý rok jezdíme do Hruboskalska, to je taková naše veliká srdcovka, tady to opravdu mám strašně ráda. Auto jsme si nechali v Semilech a vlakem razili na Sedmihorky, odkud chodíme naše kolečko po Hruboskalsku. Navštívíme vždycky pár vyhlídek a většinou pokračujeme směrem k Malé Skále. Dneska jsme ale při výstupu z vlaku uviděli krásně Kozákov, napadlo nás tedy dojít tam. Našli jsme ukazatel a vymysleli tedy z minuty na minutu u ukazatele naši dnešní trasu. Trasa na Kozákov zase přes Radostnou studánku to je prostě pecka pokaždé, já nevím, ale větší krpál není snad ani v Krkonoších. Dokonce dopadlo i krásné počasí,takže se šlo opravdu parádně,  z Kozákova do Semil už to bylo jen kousíček. Falco s Fíkem byli odpočatí a i táhli, neskutečně mi do kopce na Kozákov pomohli J moji kluci šikovní.  Všechny fotky ZDE

image image

image image

PROCHÁZKA NA DVORAČKY

27. 7. 2014- Hned druhý den po výšlapu na Sněžku jsme si vyrazili na takovou malou regenerační procházku na Dvoračky. Cestou ještě vyzvednout Sáru aby se s námi holka naše po dlouhý době zase prošla a pak už jen huráá nahoru. Na Dvoračky jsme vyrazili kolem Huťského potoka, vycházíme jak už to bývá za krásného počasí ale najednou se v sedle pod Dvoračkami začalo černat a padat první kapky.  Sem tam i zahřmělo a tak nahoře už nás Krakonoš pořádně pokropil. Oblékli jsme si tedy pláštěnky a klesali dolů k autu. Dole v Rokytnici jako by ani žádný déšť nebyl. Tak už jen naložit zase všechna psiska do auta a hurá domů. Cestou domů jsme se ještě zastavili na zmrzlině a zákusku, doplnit energii J. Všechny fotky ZDE

image

VÝŠLAP NA SNĚŽKU

image26. 7. 2014- o pár dní později nás zase zavedla cesta na Sněžku tentokrát v jiné sestavě a to s Michalem a Matesem. Byla jsem ten den v práci a tak jsme jeli až dopoledne, dnes se šlo na Sněžku jinou trasou a to ze Špindlerova Mlýna. Trasa byla teda skvělá,sice náročná ale to parádní počasí podtrhlo skvělé výhledy za zády a to se pak i těch 11 km stále do imagekopce jde krásně. . Trasa vedla z náměstí  přes Úbočí Kozích hřbetů na Kozí hřbety dále na Luční boudu a na Sněžku.  Nahoře na Sněžce požehnaně lidí L to to teda tou lanovkou vymňoukli L. No našli jsme si nahoře místo na fotečku bez lidí, posvačili, upravili postroj na Matesovi a pokračovali dolů do Špindlerova Mlýna k autu přes Údolí Bílého Labe. Hezčí trasu jsem snad ještě nešla, sice nám to chvilku dalo, než jsme vyfuněli na Kozí hřbety ale ty výhledy. Cesta dolů jak známo klesání je mnohdy horší  než stoupání a taky tomu tak bylo i v Údolí Bílého Labe ale zase ta krásná krajina, neustále jsme se kochali prostředím kudy vedla trasa dolů.. klesání bylo tedy nekonečné, už už  jsme se ale ocitli dole pod Medvědínem,  jen dojít k autu, které na nás čekalo na parkovišti Hromovka. Touto krásnou trasou ještě nahoru učitě vyrazíme J.  Všechny fotky ZDE

image image

image image

image

image image

image image

image

VÝŠLAP NA SNĚŽKU ZA VÝCHODEM SLUNCE

image24.7.2014- Další výlet nás zavedl zpět do Krkonoš za pochodem  na Sněžku za východem Slunce ve stejné sestavě Já, Verča a celá naše smečka. Naplánované to bylo dosti dobře, ale ono to prostě nemůže být bez komplikací..takže kvůli uzavírce silnice, jízda autem přes objížďky a průjezd téměř staveništěm. No konečně jsme v Peci pod Sněžkou na parkovišti a ve 3 hod. ráno vyrážíme vstříc Slunci na Sněžku. Nahodili jsme si téměř vražedné tempo, kopečky nám utíkají pod nohama jedna radost, vycházíme za krásného počasí, jasná tma, hvězdy svítí. Najednou se nám ale nad Růžohorkama snese mlha, není vidět ani na psiska před námi..začíná pršet a sakra… Naše horská sestava se ale nevdává ale jde se tedy špatně, zima fouká, jsme všichni promočení až na kost..lezeme, lezeme, takhle zle se mi ještě na Sněžku tedy nelezlo, krizovka nás při samotném výstupu potkala sakra brzy.. Nevzdali jsme se a vylezli tedy až na vrchol, východ Slunce bychom krásně stihli, nicméně není nic vidět a tak tedy lezeme zase dolů..  I přes tu nepřízeň počasí, kterou nám Krakonoš přichystal na Sněžku nezanevřeme a párkrát se na ní ještě vydáme J. Všechny fotky ZDE

image image

VÝLET NA MALOU SKÁLU

 

image14. 7. 2014 jsme s Verčou podnikli výlet na Malou Skálu, kam jezdíme imagekaždoročně J. V obvyklé sestavě se nám šlo parádně a užili jsme si krásný den na trase. Projití Vranovského hřebene v opačném směru až na Frýdštejn jsme ušli zachviličku, u Frýdštejna musela být malá fotící pauza a zase hurá dolů na Malou Skálu. Před odjezdem ještě vyšlápnout nahoru na zříceninu Zbirohy, ke kterým vede krásná lesní cesta. Skvěle jsme si užili společný výlet, které během prázdnin vždy podnikáme. Všechny fotky ZDE

 

image image

image image

image image

O NYMBURSKOU TLAPKU

image6. 7. 2014- hned 2 dny po zvládnuté tůře ve vedru jsme se vydali na závody DD a to do Nymburka na neoficiální dogdancingové závody o Nymburskou tlapku. Dopoledne se konaly i zkoušky a tak jsme si s Falcem přivstala a imagevrhli jsme se zase po hlavě na naši kritickou HTM 1 no a co myslíte jak to dopadlo, samozdřejmě zase jedno veliké DIS. Už dopoedne bylo strašné vedro a Falco se ploužil, takže jsme nedstihly poslední cvik :(, nu což tak tábor v srpnu to jistí :). Odpoledne před závody se udělalo nesnesitelné vedro a opravdu jsme se bála, že se ten můj koník ani nenastartuje, opak byl pravdou a Flaco se jako Maxipes snažil, i v tom velikém vedru dokázal sestavu odcvičit, ikdyž samozdřejmě dost karambolů bylo, jsem ráda že to odcvičil aspoň takhle, nikdy bych nevěřila že se vůbec ve vedru bude někdy pohybovat. Začal se snažit šikulák můj a nám to snažení vyneslo krásné 4. místo z 8 účastníků. Fajn den, tak jen víc takových =)

image  image

VÝŠLAP NA ŠEŘÍN

4. 7. 2014 - zase jsme se odhodlali pokořit 48 km a tentokrát už i s Verčou a celou naší smečkou. Trasu jsme naplánovala já :D a troufám si říct že moc dobře :D nikdo si nestěžoval až na počet km. Trasa vedla od nás do Jilemnice dále přes Valteřice na Rovinka a z Rovinek na Šeřín, cestu zpátky jsme vzali ještě přes rozhlednu Žalý imagea dneska jsme si vyšlápli přímo i na ní. Vyšli jsme brzy ráno takže chvíli se šlo opravdu skvěle, k odpoledni se ale začalo oteplovat a tak cesta přes Valteřice na rozhlednu vedla spíše výhní. I psiska byla z toho  vedra celkem unavená ale ťapali všichni skvěle. My jsme se tedy při stoupáníh silně vařili ale pozitivní motivací a pravidelnými přestávkami u limonády a vychlazeného piva se šlo jedna radost. Na Rovinkách jsme si dali naší první pořádnou přestávku s ledovou limonádou a svačinou. Cesta na Šeřín vedla krásně lesem, tudíž i to šlo celkem přežít. Na Šeříně bylo krásně, dneska skvělé jasné počasí tudíž ty výhledy, jedna radost, honem jsme udělali fotky a hurá zpět.. trasu přes Rovinka si moc nepamatuju ale bylo to hodně rychlý abychom jsme se na tom slunci neupekli. Další a za to pořádná imagepřestávka byla na rozhledně ŽALÝ hodinu sedět, nic nedělat jen pít pivo a kofolu. I psiska to pochopila a všichni vytuhli raz dva. Po hodinové pauze se honem vylezlo na vrchol rozhledny a to vám byla krása ach ty výhledy. Miluju Krkonoše !! Po kochání krásou naší krajiny, seběhnout krutý kopeček a přes Valteřice zase zpátky do Jilemnice a domů. Parádní trasa a můžu říct, že konečně přišel den, kdy se mi šlo z pohledu mé fyzičky skvěle, až na přehřívání do kopců.. Nohy mě neboleli, ani celé tělo..hurá asi se ty nachozené km neztrácí..Hurá tak příště už dáme i tu 50tku a můžeme stále navyšovat. Fíček s Falcem to i v tom vedru dali suprově..mám to skvělé tůristy :) 

image image

image

image image

image image

image image

image image

image

CHRASTAVSKÝ VOŘÍŠEK

28. 6. 2014- na poslední chvíli a výměnou za startovný někoho jiného jsme se s vořechama vydali na voříškiádu a to do Chrastavy u Liberce. Ráno jsme si nasedli na vlak a směle tradá novým zážitkům, po příjezdu a náročném nálezu místa konání ale zjišťuji, že očkovací průkaz leží doma na stole, safra to nás asi pěkně vypečou.. No po poradě nám tedy dovolili se zúčastnit a akce to byla tedy pro nás skvěle vydařená. Falco ve ýstavě voříšků získal 4. místo z celkových 35 psů. Fíček bohužel vystavován nebyl, protože se vystavovali všichni psy najednou a to bych sama nezvládla, samozdřejmě ale jel s námi a všechno nám komentoval :) Voříškiádu jsme si naplno žili, výstavu doplňovala i sranda závodní dráha z agilit a ty my s Falcem neděláme ale zkusili jsme to a můj šikulák veliký dal dráhu skvěle, všechny překážky překonal, i ty který nikdy před tím neviděl. Opravdu mi udělal radost, poslední dobou udělá za plíce opravdu všechno :) Pro nás skvělá zkušenost, Falco na volno při agilitách kdy je kolem strašně moc psů a za žádným mi nezdrhnul..prostě skvěle strávený den. 

VÝŠLAP PO KRKONOŠÍCH

24. 6. 2014- Už mám všechny zkoušky ve škole hotový, tudíž úspěšně uzavřený letní semestr a my jsme mohli konečně po tom zkouškovým vyrazit pořádně protáhnout těla do našich krásných Krkonoš. Dnešní trasu jsme si imagenaplánovala na něco kolem 43 km. Ráno jsme časně vyrazili vstříc naší krásné trase a to rozcvičkou přes pole od nás do Jilemnice odkud jsme pokračovali dále autobusem až na Horní Mísečky. Na Horních Mísečkách se nám krásně vylepšovalo počasí a tak jsme měla úplně osvobozující pocit, krásně naplánovaného dne. Ze Zlatého návrší jsme si dali naše kolečko Labská bouda, Sněžné jámy, Pramen Labe a zpět k Mohyle. Dále už jen sestoupat dolů k Jilemnické boudě a odtud na Rovinka a přes Benecko a rozhlednu Žalý dolů k Jilemnici a už hurá domů. U Jilemnické boudy se nám ale vloudila chybička a tak jak klesáme, sakra najednou koukám my nejdeme na Rovinka ale na Medvědín :D Takže prudká otočka a vystoupáme si tento krásný kopeček zpátky nahoru k Jilemnické boudě, tento zkrat nám hned přičetl krásných 5 km navíc J No tak po svačince u ukazatele a odpočinku získáváme odvahu na znovu vyjití, konečně jsme na správné barvičce a po běžkařské trati se blížíme na Rovinka. Sice jsme tam zase dorazili jinudy než jsme si mysleli, že půjdeme ale co, došli došli :D. Na Rovinkách se ani nezastavuju a razím přímo k rozhledně Žalý, sakra mě ale už tak bolí nohy, strašně cítím to namožení nohou a ještě mám 21 km před sebou..půl 4 odpoledne..tohle snad nemůžu dojít ne imagene to nedojdu, umřu tu .. Silou vůle se nějakým způsobem, ani nevím jakým dostáváme až na rozhlednu Žalý sem mě táhne jen představa sklenice piva a  kofoly.. U rozhledny sedím více jak půl hodiny, já sedím..představa 15 km domů mě děsí proto se nezvedám.. ale už musím..vracím tedy sklenice a vyrážíme vstříc domovu, Falco to zalomil hned jak jsme si sedli a Fíček..samozdřejmě ten na sobě prostě únavu imageznát nedá.. Krutý kopeček dolů od Žalý seběhneme těžko ale jsme dole na Benecku, teď už jen nějakých 10 km přes Dolní Štěpanice a Hrabačov až domů.. Tohle ale fakt nemůžu dojít, bolí mě nohy, záda, za krkem..jakto ??? Jdu už jen setrvačností, silou vůle tedy zvedám pravou a levou nohu..Fíček s Falcem jdou jako šňůry, pořád skvěle..nezastaví se ani nachviličku.. Poslední kilometry tedy hróózně boleli ale my to dali, dali jsme 48 km, letos už tu 50tku dáme, ale dneska ne, dneska bych nedošla snad ani o půl km dál :D.. Skvěle jsme si mákli ale tohle nás strašně baví, překonávat svoji hranici dál a dál J

 image image

image image

image image

UKÁZKY DOGDANCINGU

21. 6. 2014 - tuto sobotu se u nás v Peřimově konal den dětí, přes tetu jsme byli tedy pozváni na ukázky dogdancingu. Verča s Fidorkou a Maxíkem a já s Falcem jsme dali dohromady 6 vystoupení a podle ohlasů se to velice líbilo. Vystřídali jsme se jako Ája a maxipes Fík, Čertice, Verča jako Shrek, Saxana, Večerníček a ještě si s Maxíkem vyšvihli sanitku. :) Psíci se aklimatizovali moc dobře a tak i ta vystoupení opravdu vypadala dobře, mám raodost že mi začal Falco pracovat i na cizích místech :) 

image

ZKOUŠKY OBEDIENCE

image1. 6. 2014 - na tuto sobotu dopoledne byly naplánovány zkoušky OBZ, my jsme se s obediencí poprvé seznámili před 2 týdny na semináři, takže i zkoušky podle toho vypadaly. Prvním cvikem se Falco vyšvihnul, jako jediný zůstal na dlouhodobým odložení a hned získal prvních 8 bodů k dobru. Pak jsme ale přišli na řadu a body lítali, jak bych to řekla ..hóódně rychle dolů, schytali jsme 3 nuly a tak výsledek se 147 body a hodnocením NEHODNOCEN. Nu aby jsme si tento ošklivý zážitek :D zaplácli něčím radostným, dojeli jsme si do Sklenařic pro maminku Sárču a vyrazili k vodě. Sáruška se krásně prošla a vykoupala. Ikdyž jsme zkoušku nesložili, Falca musím pochválit, nebyly to jenom jeho chyby i já mohla za dost ! Falco se ale vyšvihnul a cviky plnil dobře, s radostí ikdyž ne úplně přešně :D ale my máme úspěchy hlavně v týhle radosti společného cvičení :) 

image image

image image

image

 

DOGDANCINGOVÉ ZÁVODY- KRAKONOŠŮV POHÁR

25. 5. 2014 - hned další týden po ukázkách sportů, jsme vyjeli již na druhý ročník dogdancingových závodů do Vrchlabí, které pořádá Kamča Vavřincová spolu s Věrkou Kašparovou. Holky měly už jako loni skvělou organizaci :). My jsme se s Falcem přohlásili i pokořit naši prokletou zkoušku Htm 1, Falco ji odcvičil krásně, snad doposud nejlépe, opravdu jsme z něho měla radost. Ovšem chybička se zase vloudila a Falcova nedotočená otočka nás opět stála jedno krásné DIS. No což, budeme to zkoušet dál a snad se zadaří :) Na závody jsem si připravila na letošek novou sestavu a to na písničku Maxipes Fík a já v kostýmu Áji. Falco hned pozná, že nemaká zadarmo, takže je to hned o něčem jiném, udělal mi velikou radost. Celou sestavu cvičil krásně, soustředil se a náš výkon nám dokonce vynesl krásné 3.MÍSTO v kategorii začátečníků. Já sama jsem měla tento víkend před maratonem školních zkoušek, takže celkem stres ale užili jsme si tuto neděli skvěle. Nuž tak zase za rok :) 

 

 

 

UKÁZKY PSÍCH SPORTŮ

17. 5. 2014- květen máme akcemi opravdu plný, a na tento den se sešlo sakra moc akcí. Ale naše povinnost reprezentovat náš cvičák nás zavedla do Rokytnice nad Jizerou na ukázky psích sportů. Nejdříve se zaběhli agility, pak jsme ukázali něco ze sportovní kynologie a nakonec i dogdancing. Představení mělo podle odezvy úspěch a my si užili skvělé dopoledne J Zase jedna dobrá zkušenost, jak si krásně potrénovat v rušnějším prostředí J

 

SEMINÁŘ OBEDIENCE

11. 5. 2014- u nás na cvičáku v Rokytnici nad Jizerou se konal seminář obedience, a tak jsme se zúčastnili a imagepřičichli si tak k úplně pro nás novému sportu. Celý seminář pod vedením Lady Richterové, která se nám věnovala maximálně a každému individuálně radila, jak pracovat s těma našima chlupáčema. V první části semináře jsme trénovali na zkoušky OB-Z a v druhé už pracovali na jednotlivých cvicích zvlášť. Lada nám poradila jak Falca donutit k lepší chůzi u nohy, jak zlepšit odložení za pochodu atd. Den ve společnosti naší party z hor jsme si užili maximálně ale obedience je zvláštní sport, ráda jsem ho poznala blíže ale moc nás to neoslovilo =D Den na semináři s námi srávil i Fíček a tak jsme pak vyšli na společnou procházku v okolí Vysokého nad Jizerou :) Všechny fotky ZDE

image image

JARNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR V ORLICHÝCH HORÁCH

30. 4. 2014 – 3. 5. 2014 výcvikový tábor, pod taktovkou Vaška a Bohunky Lehkých nejlepší akce roku, které jsme se zúčastnili. Odjezd do Orlických hor nás strašil už x dní předem, a i kvůli škole jsme museli vyjet ráno ve 3 hodiny, abychom nebyli ochuzeni ani o kousek těchto parádních dní. Cesta dopadla překvapivě bez problémů, hlavně tedy kvůli půjčené navigaci od Lukáše, za což moc moc děkujeme J. Podle navigace s úspěšností dojeli do cíle a mohli si začít užívat skvělé dny, mezi starými dobrými kamarády. Příjezdem v 6 ráno, jsme ani neprobudili v kempu pozdvižení, protože většina ještě spala. Po našich 5 hodinách již ve  svěžím stavu jsme nastoupili na rozcvičku a mohli si začít užívat. Po snídani honem vybalit těch milion věcí z auta a hurá na první výcvikovou hodinu. Ve výcvikové skupině pod vedením samotného šéfa Vaška se nám cvičilo skvěle. Vašek s námi i velmi ochotně chodil na stopy, konečně jsme s Falcem stopovali pod dohledem a to dovoluji si říct, pod tím nejlepším J.  Počasí celého tábora bylo velmi střídavé, první den teplo skoro jako v létě ale k večeru už skoro přímrazky a to tedy v noci byla v chatce sakra kosa. Další dny přišel i studený vítr a déšť, takže teplé oblečení se opravdu více než hodilo. Večery už jak to bývá se trávili v skvělé náladičce u ohně a i s vnitřním zahříváním, bylo opravdu veselo J. Falco cvičil krásně, vnímal, dělal mi v poslušnosti i na stopách jenom samou radost. Dokonce jsme byli i požádáni o ukázky dogdancingu a i na nich se Falco vyšvihnul. Fíček jel s námi samozřejmě taky, ani bez něho by to nešlo. Parádně procvičená poslušnost ve společnosti všech psů na táboře, byla už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Po všech kamarádech, smích u večerních táboráků se nám bude stýskat. Nejlepší akci podtrhla už jen tradiční táborová soutěž, tentokrát jsme si zaplavali v bazénu, no a že byl vypuštěný to vůbec nevadilo J. Za tyto 4 dny nás pozitivní nálada tak strašně napnila energií a podpořila v další práci, že se nám ikdyž téměř se slzičkou odjíždělo v celku smířeně. Po takových to akcích si můžeme jen říci, že za rok určitě zase je přímo nutností se zúčastnit. 

 

 

   

  

 

 

ZKOUŠKA BH (ZKOUŠKA DOPROVODNÉHO PSA)

27. 4. 2014 Na cvičáku v Rokytnici nad Jizerou kam chodíme trénovat, se konaly zkoušky BH a tak jsme se s Falcem taky přihlásili. Sestava na zkoušku byla šílená, strašně chůze, nesmět na psa mluvit, povzbuzovat ho.. No sama jsem se hodně bála jak to dopadne. Ale Falco se vyšvihl, chůzi u nohy dal na jeho doposavadní výkony moc dobře a i ty obraty k noze zvládl. Výtky byli samozřejmě, u chůze u nohy nejde perfektně, takže body šly hóódně dolů ale pro nás úspěch veliký J Odložení samozřejmě za plný počet, to je cvik na který se můžu u Falca 100% spolehnout a speciální cviky pro mého flegmouška to byla už pohodička. Tedy celkově Falco složil zkoušku BH (zkouška doprovodného psa) na 49 bodů ze 60 a vysloužil si celkové hodnocení OBSTÁL Juchůůů J

SEMINÁŘ DOGFRISBEE

image image

12. 4. 2014 a je tu naše každoroční akce a to seminář dogfrisbee s Míšou Androvou. Zase celý den jenom házení mezi sebou a zopakování všech těch složitých hodů, a pak část semináře, kdy trénujeme se psy. Jediné plus je, že přeci jen hlava si pamatuje, že jsme ten hod už někdy zkoušeli ale ruce stejně ne a ne ho pořádně hodit. S Falcem frisbee moc neděláme, ale na tomhle semináři mě mile překvapil. První kolo tedy, kdy utekl do auta, jsem si myslela, že jedeme hned domů =D ale po tomhle útěku se už snažil a běhal jako o život. Opravdu se móóc snažil a mně tím udělal velikánskou radost, protože po tom útěku do auta jsem vůbec nečekala, že se nastartuje a on nakonec vydal skvělý výkon. Já jsem si teda zapřísáhla, že začnu trénovat ty hody, protože občas to letí úplně na .. blbě J. Moc děkuji Věrce za uspořádání semináře a Míše za rady, jak toho mýho Falouše rozpohybovat J. Tak určitě zase za rok.. J

image image

image image

image image

VÝŠLAP PO ČESKÉM RÁJI

image

29. 3. 2014- Jak se už postupně otepluje a sluníčko svítí více a více, máme strašně velký pokušení někam výletit. Po plánování trasy jsme se z Krkonoš přehoupli zase na chvilku do Českého ráje a podnikli trasu dlouhou 34km. Ze Semil na Kozákov, první trasa na Kozákov, která vůbec nepřipomínala výstup okolo Radostné studánky J Z Kozákova jsme se krásnou lesní cestou přemístili pod Klokočské skály, ve skalách už imagejsme začínali potkávat spousty lidí. Už nám začíná období, kdy zase lidi vylezli ze svých nor a tůrují taky, zlatá zima kde nikdo nikde není. Z Klokočských skal se to šlo už chviličku do Železného Brodu a do Spálova odkud jsme si prošli nejhezčí část dnešní trasy a to Riegrovu stezku. Trasu jsme si dali dnes kratší, protože hlásili už dost velké oteplení a na psy to bylo po zimním chladu celkem náročný, po cestě jsme každý vodní zdroj využívali k ochlazování psů, hlavně Falca, který to vedro nesnášel úplně dobře. Nakonec ale trasu skvěle zvládli všichni a my můžeme zase po zimě postupně navyšovat km.. chceme se letos dostat až na 50 km, tak budeme dělat vše pro to abychom to zvládli. J

image image

image image

PROCHÁZKA S BRÁŠKOU LORDIKEM

22. 3. 2014 konečně jsme se zase dokázali s Barčou domluvit na společné rodinné procházce s bráškou Lordikem a s Bojarem. Falco na to jak se se psema snáší dobře, má při setkání s Bojarem a Lordem dost práce aby si vztahy urovnal. Mlaďoch Bojar si dovoluje a úchylek Lord ač je vykastrovanej Falca neustále ojíždí. Falco ale vždycky udělá zlého bratra a srovnají se kluci, je to ale náročný. Fíček ten mezi těma 3 obříkama běhá velikým obloukem, aby ho náhodou nezapojili do vyřizování účtů. Barča nás potom jde zase vyprovodit pod Strážník a pak už ťapeme samy až domů. Procházky s Barčou musíme podnikat častěji, ale když prostě je to tak těžký se shodnout na volném dni L. Doufám tedy, že postupem času se to zlepší a budeme se vídat více a více J

 

PROCHÁZKA NA BENECKO

14. 3. 2014 na tento pátek hlásili poslední pěkný den před pokaženým víkendem, neváhala jsem tedy ani chviličku a hned v pátek dopoledne vyrazila na procházku na Benecko. Zastavila jsem se i pro Matýska aby nám chudáček doma nezáviděl. Udělali jsme si krásný kolečko, celou cestu nám svítilo sluníčko a na Benecku byly krásné výhledy. Falco si šel většinu cesty na volno, Mates to je blázen..On je schopnej snad celou cestu odtahat. Nenechala jsem ho ale a tak měl energii i při zpáteční cestě. Ikdyž tohle nebyla žádná veliká tůra, Mates by byl schopnej celých 25 km odtahat.. Užili jsme si krásný prosluněný den, před tím pokaženým víkendem, který ikdyž jsem tomu nechtěla věřit opravdu celý proprší :( všechny fotky ZDE

 imageimage

 

VÝŠLAP PO KRKONOŠÍCH

image8. 3. 2014- Po měsíci jsme s Michalem zase získali odvahu pokořit něco přes 40km. Trasu jsme tentokrát vzali spíše po turistických trasách a ne jako minule po silnicích. Od nás jsme se vydali na rozhlednu Žalý, která je takovou bránou Krkonoš nejblíže od nás. Z rozhledny Žalý už pokračujeme na Rovinka dále na Šeřín, kde je to tuze nádherné. Určitě se na Šeřín ještě a nejednou vypravíme. Od Šeřína trasa dále pokračovala na Černou Skálu a pak už přímo na Horní Mísečky.. Od Jilemnické boudy vystoupat už jen na Zlatý Návrší..Krása přeci jen tady nahoře ještě zima zplných sil vládne J. Potom pokračujeme přes Růženčinu zahrádku na Dvoračky a klesání dolů do Jablonečka. V Jablonečku se zastavíme v cukrárně na zákusku, jako sladkou tečku za parádním dnem na trase. Vlakem jsme dojeli do Horní imageSytový a cesta od vlaku domů mi teda sakra naháněla strach, že se nebudu moct zvednout a cesta domů od vlaku bude utrpení. Nakonec se nám ale šlo i docela dobře a i ty poslední km k domovu jsme zvládli skvěle. Psiska ťapou skvěle, dokonce i Mates dal celou cestu parádně. Na Zlatým Návrší ho teda potkala malá krizovka ale díky kolemjdoucí fence se mu chuť do chůze najednou vrátila. J Super, dneska už to nebylo takový utrpení jako před měsícem, snad se nám ty nachozený km ukládají a neztrácí se J. Všechny fotky ZDE

 

image image

image

FOCENÍ S VERČOU U NÁS

image image

22. 2. 2014- zase jeden z klidnějších, parádních dní. Už ráno vysvitlo sluníčko a tak jsme se zase na rychlo domluvili s Verčou na procházce. Verča dorazila i s Maxíkem, takže v plné sestavě jsme se vydali zase k Jilemnici a pak ještě nafotili dogfrisbee, triky z dogdancingu a společné fotky J Všechny fotky ZDE

       image image    

VÝŠLAP  NA ŽALÝ 

image12. 2. 2014- Další zimní trasa v jiném složení, dneska images Verčou, Fidorkou, Maxem, Falcem a Fíkem. My jsme šli zase od nás z domů a Verča kvůli Fidorce šla až z Jilemnice.. V Jilemnici jsme se tedy sešli a už pokračovali spolu, naší obvyklou trasou přes Valteřice, Křížovky a přes Štěpanice dolů do Jilemnice. Zrovna nás chytlo i krásné počasí takže se výlet zdařil úplně na jedničku J. Pod Žalým je ještě trošku sněhu ale postupem klesání je spíše jaro..Nafotili jsme krásné fotky, které se opravdu povedli. Podívat se na všechny můžete ZDE 

image

VÝŠLAP  NA STRÁŽ

image

1. 2. 2014- s Michalem jsme se odhodlali pokořit trasu o něco delší než je 35 km na Žalý a tak po dlouhém přemýšlení se naplánovala trasa dlouhá 42km. V sobotu brzy ráno, vyrážíme od nás do Dolní Sytové a přes vrcha do Roprachtic, dále do Vysokého nad Jizerou a do Sklenařic. Ve Sklenařicích vyzvedáme Sáru, aby ses námi holka zase po dlouhý době prošla. Trocha sněhu je a tak se jde v celku dobře J Falco a Sára jdou se mnou a Michal vede Matese a Fíka. Ze Sklenařic jsme pokračovali do Jablonce nad Jizerou a pak už hurá na vrchol Stráž, který je naším oblíbeným místem J. Nahoře jsme za chviličku a teď už jen 21 km domů. Scházíme dolů do Jablonečka a stejnou trasou až domů. Ve Sklenařicích zase vracíme Sáru majiteli, ta se holka má už bude odpočívat. Já jsem se teda od Roprachtic strašně trápila, boleli mě nohy jako blázen.. Foukalo, zima byla..sakra a stmívá se, tohle nemůžu snad dojít…Nějakým způsobem se dokodrcávám domů… kecnu sebou a už se nezvednu a Michal mi ještě volá, že jde na ples..což nechápu už vůbec… S klidem a totálním vyčerpáním uléháme a těší mě pocit, že i s bolestí jsme to nevzdali a došli až domů….Hurá pokořeno 42km J Tohle nás teď chytlo straně moc. J Tak hurá na další kilometry.  Všechny fotky ZDE

image image

image image

VÝLET NA HRUBOU SKÁLU

 28.1.2014 jsme zase jeli prozkoumat  zimní Český ráj, tentokrát v jiné sestave ě a to se Zuzkou a jejím koliákem Jimmíkem. Nejdřív to i vypadalo, že hoši (Falco a Jim) budou mít spolu strávit celý den na trase problém, ale nakonec se i oni shodli a mohli jsme pokračovat směle dál za poznáním Hruboskalska v zimním kabátě. Hruboskalsko mám strašně ráda a každoročně sem jezdíme v létě, v zimě jsem tu ještě nebyla. Trasu měla pod taktovkou Zuzka takže já si netušíc co mě čeká, ťapala. Ne, že bychom chvíli nebloudili :D nakonec jsme ale dokázali najít ztracené značky a tak zdárně ujít celou naplánovanou trasu. Celkem jsme dali trasu okolo 22 km, byla to paráda a v Hruboskalsku je krásně i v tý šílený zimě co nás dneska potkala. Se Zuzkou se nám šlo pěkně, tak snad zase někdy spolu někam vyrazíme J. Všechny fotky ZDE

image image

PROCHÁZKA S VERČOU U NÁS

26.1.2014 konečně zdá se dorazila zima a nikdo neví jak si tu holka dlouho vydrží, takže jsme s Verčou na rychlo domluvili procházku na zimní focení. Udělali jsme si kolečko, od nás k Jilemnici a to byla paráda, krásný počasí, přimrzlo a svítilo sluníčko, prostě paráda na fotečky. Konečně máme zimu i tady u nás dole :) Všechny fotky ZDE

image

VÝLET NA MALOU SKÁLU

22.1.2014 s holkama ze školy jsme si udělali výlet do zimního Maloskalska. Lucka dorazila s malou Miou a Hanka se Zmijdou, po obstarání svačiny jsme mohli konečně vyrazit. Vyšli jsme na Frýdštejn, dále k rozhledně Kopanině a přes Vranovský hřeben zase dolů na Malou Skálu. Protože nám jeli vlaky až za 2 hodiny padlo rozhodnutí pokořit ještě zříceninu Zbirohy, před výstupem na Zbirohy to ale Lucka vzdala se slovy, že ji to nebaví... No co tak nahoru jsme stoupali v sestavě jen já a Hanka s Miou, Fíkem a Falcem. Prošli jsme se krásně zasněženým Českým rájem, Malá Skála to je prostě obrovská nádhera, v každém ročním období :)

 

VÝŠLAP NA ROZHLEDNU ŽALÝ

18. 1. 2014 s Michalem jsme chtěli vyrazit někam na zimní výšlap a tak se šlo na rozhlednuŽalý. Brzy z rána jsme se vydali přes Jilemnici, Valteřice, Křížovky až na rozhlednu Žalý, počasí nám vyšlo parádně. U nás dole není ani trošička sněhu pořád jen bahno a tak si psíci mohli konečně po dlouhý době užít krásný pocit v zasněžené krajině. Nejšťastnější byl Falco, pořád se válel a s Matesem dováděl ve sněhu. Celá trasa celkem dala 35 km, dalo nám to tedy zabrat ale došli jsme. Budeme se snažit teď více trénovat abychom neztratili ty naše nachozené kilometry z léta :). U Žalý to máme strašně rádi, a určitě se sem ještě několikrát vrátíme :) 

   

PROCHÁZKA S VERČOU A FIDORKOU

17.1. 2014 mezi zkouškama se udělalo volno a tak jsme s Verčou udělali zase malou procházku s psiskama. Na letošní mizernou zimu, která představuje pouze bahenní lázně máme docela vztek, ale psům zdá se vůbec nevadí, že je bahno. Procházka bahnem byla opravdu kvalitní, co Vám budu povídat psiska vypadala dosti nevábně. U nás u domu k nám dorazil i Laky a tak měla Fidorka i svého trikolorního kámoše :) teď už jen prosíme, o sníh ! :)

NOVOROČNÍ POHÁR OFICIÁLNÍ DOGDANCINGOVÉ ZÁVODY

4.1.2014 na první akci tohoto roku jsme vyrazili na DD závody, Jelikož se jednalo o oficiální závody, tedy bez pamlsku přihlásila jsem se s Falcem do kategorie FUN, ve které si můžeme vyzkoušet závodní atmosféru a hlavně odměňovat. Falco se velmi snažil, odcvičil doposud nejdelší sestavu, kterou jsme kdy měli. Vypadá to, že mu prostředí v Horních Počernicích neskutečně sedlo. Tak doufám, že se nám bude po ten celý nový rok dařit aspoň tak jako dneska. Falca zdá se i tančení začalo bavit, což je pro mě největší výhra. Budeme se letos snažit objet více závodů. :)  Video ZDE , a za fotky moc děkujeme Martině Irglové

  

TOPlist