Založit webové stránky nebo eShop

Proběhlé akce 2015

PROBĚHLÉ AKCE

2015

ČMUCHÁNÍ PO ZÁMCÍCH NYMBURSKA

14. 11. 2015

Poslední dogtrekking roku, o kterém jsme skoro ani nevěděli. Nakonec, že tedy přeci jen půjdeme a tak přichází rozhodnutí, jakou trasu si dáme. Michal, že prý nechce jít sám, tak klidně půjde se mnou 25 km. To Pojizeří ho fákt poznamenalo. :D To se jako radši potáhneš se mnou a s Falcem pomalu, než abys běžel MIDA? Uff, ale našli jsme mu parťáky. Takže Mates a Mates půjdou s Jančou a Dokýškem a já si dám konečně taky trek s obouma psiskama. J Huráá na to se těším moc, konečně nebude Falco ležet doma na gauči nevyužitý. Když jdeme na pohodu a pouštím ho na volno tak max. 33 km dá, ale v tahu to nechci pokoušet, tak já si s nimi střihnu krátkou. J Pavla s Dituškou chce jít a 25 km Ditušce stačí. Přes organizaci, že Pavlu s Dituškou vyzvedneme ráno v Kopidlně a Janča vezme holky večer do Boleslavi, jsme domluvení. Ráno v sobotu po nalodění ještě Michala a Matese (no jo zase jede i ten Mates). Jedeme na poslední trek. V autě je celkem těsno, takže Mates prostě těm policajtům před Kopidlnem musí vysvětlit, ať se nám do auta nehrnou. :D Jenže oni se nedali odradit a lezou a lezou.. tak musel z okýnka vykouknout Falco, ale policajtík, že prý se nebojí a s klidem chce po mě doklady :D Tsss.

No nic, sice trošku se zpožděním, ale na pohodu vyzvedáme Pavlu s Dituškou a pokračujeme směrem Loučeň. No mám dva navigátory, takže to jedno otáčení se před objížďkou budiž jim odpuštěno. :D Chvilku po půl osmý se už vítáme s Jančou a Michalem, kteří jsou nahlášení na MID a půjdou v triu spolu. Takže Bessinka, Mates a Dokýšek spolu na MIDU a vořeší trio Falco, Fík a Dituška na trase do 25 km. J

image image

Po prezenci, prozkoumání trasy, pobalení výbavy, všichni startujeme. Já s Pavlou o půl minuty dříve než Janča a spol. :D ..sice půl minuty po sobě, ale každá grupa jde na jinou stranu. :D Michal s Bessie startuje dokonce ještě déle než Michal a Janča, takže ten si dá zase trošku sprintíček, aby poštovní tempo dohnal. :P Je to vůbec v jeho silách dohnat pošťáka? No uvidíme. :D My jsme si celou trasu s Pavlou užili parádně, i když nám ji chtěl někdo prostě zkazit!! No nevadí. První kilometry a zapisování kontrolních otázek utíkalo jedna radost a už už jsme se ocitli na kontrole povinné výbavy. Uvazuju psiska u zastávky, šorním povinnou výbavu z batohu a po napojení se na žlutou značku pokračujeme s Pavlou a Dituškou směrem na Mcely k zámečku. Neustálé telefonáty Oldřicha moc nevnímám, nechápu a nechápu… užívám si, že jdu i s Falcem a celou cestu jen zvedám nohy, protože ten pakoš táhne a táhne… Trasa o 21 km nám sedla parádně a Falco si opravdu po dlouhý době mákl. Odtáhl to celé a ke konci už bylo vidět, že má toho přeci jen dost. V cíli jsme počkali ještě na trio z midu a po vyhlášení ještě sedíme v hospůdce a bavíme se. Vždyť se teď celou zimu neuvidíme….. Někomu by to tu mohlo být i líto :D :D Fotky ZDE. A organizátorům děkuji za vypůjčení fotek. J

image

POSLEDNÍ POCHOD ROKU 42. ROČNÍK

POCHOD KČT - NOVÁ PAKA

7. 11. 2015

 

Dlouho jsme už nikde nebyli a nudíme se. :D Ještě, že pochody turistů jsou :D a my v sobotu ráno startujeme na trasu 32 km. Prší a prší, tak jsem si vzala jen Fíka, Falco na nás čeká doma v teploučku. :D Rychle vyrážíme přes město na Hřídelec. V lese jsme celkem ukrytí před deštěm a tak zdá se ani moc nemokneme. Mates překvapivě v dešti ťape parádně, ale jak se na chvilku zastavíme, klepe se zimou. No Michale, holt budeš muset zainvestovat do oblečku na Matýska. :D Před Lány se objevila nečekaně K1 a po teplém čaji a obdržení razítka pokračujeme dál. Cestou k Lázním Bělohrad nám to upaluje a městem pálíme vpřed, najednou mi volá Michal, kde jako jsem?? Cože, ty nejdeš pořád semnou ? Nebo co? :D Vracím se tedy zpět a on se s Matýskem kochá u rozcestníku. :D Když jsme se konečně zase sešli, dáme tu pauzu a po sváče pokračujeme dál směrem na Krkonošskou vyhlídku. To za krásnými dalekými výhledy. Po projití kolem voliéry papoušků zaplouváme do lesa a po modré značce stoupáme trošku kopečkem k vyhlídce. U vyhlídky je docela rušno a potkáváme celé dva lidi s psisky. :D Vedle turisty, který nás předešel již před Lány, jsou toto jediní turisti, které dnes na trase vidíme. Nikdo asi nevylezl! :D Na vyhlídce uděláme vrcholová fota a přes Pecku se už stáčíme zpět. Projdeme kolem našeho známého rybníka pod táborovým kempem a dalším kopečkem vylezeme do Borovnice. Jenže kontrola tu nikde není a tak trošku itinerář měníme a ihned po modré jdeme zpět do Nové Paky.. no jo půl km jsme si ušetřili. :D Přestalo pršet a počasí se ťuk ťuk vylepšuje. Polní cestou klesáme k centru Nové Paky, ale tím polem, kde není žádná cesta, já jako nejdu. No a Michale ty taky ne, protože jinak vás s Matesem do auta neberu.. :D Takže kvůli mně se vzdáváme cesty polem a bereme to cestou okolo. Sice jsme vyšli trošku jinde, ale to dojdeme po silnici. :D Za čistý boty to stálo. :D Ufff i auto bude čisté. Před třetí hod. odpoledne jsme v cíli, vyzvedneme si diplomy :D sušenku a po cílové fotce se přes park vydáváme k autu. I když propršená trasa, ale stejně jsme si to užili J Fík a Mates ťapali parádně, turisti naši. J

 image

image image

ZDE JSOU LVI 

LONG 15.- 18. 10. 2015

image  image

Poslední long sezony 2015 je tu a my se hrneme s Fíkem směr kemp Stonožka, který jsem nemohla ani najít na mapách, natož aby si ho našla navigace. :D O ježiš, že ono to je přesně, jak říkal Libor… prostě konec světa. :D Pořád mi někdo vysvětloval, že nemám už nárok zase někam jet, ale nakonec to přeci jen vyšlo a já mizím na víkend pryč! Letos poslední a tak si ho musíme náležitě užít. Biluška psala na fcb, že trasa bude krátká a nenáročná. :D Lze tomu věřit? Přímo na trase se ukázalo, že záludnosti byly, ale to až později. J

Večer u kofoly se zase vidíme se známými tvářemi a povídáme a povídáme. Chudák Maťo řeší problém, jak je možné, že Janča se jmenuje Suchardová a ne Raczová. :D Jarda, tomu zase zatavili itinerář, takže nemůže vybarvovat.. no a náš Michal se pro změnu ještě nedostavil, páč mu někdo asi přestěhoval celou Stonožku úplně jinam, než se mu dle mapy snaží Janča vysvětlit. :D Trošičku mi to připomíná moji cestu tenkrát na onen Holiday kemp, když jsem u něho 2x byla, ale pokaždé z jiný strany. Michale nejsi v tom sám! :D Asi si přístí týden na seminář DD, ale radši vezmu i mapu Trutnova abych věděla, jak tě do haly nasměrovat :P. No jo, vždyť víš, že mě to za chvíli přejde si z tebe dělat srandu. :D Možná ! :D

 Dle mapy vypadá trasa celkem ok s největším stoupáním na onu Kraví Horu, která má celých 724 m. n. m :D tak jako, to u nás má, kde jaký kopec kolem baráku. :D To bude pohoda, fyzicky asi ok.. ale na hlavu nápor přes ty Bilušky značené-neznačené úseky atd. :D Asi bude fákt sranda. Olda nás dneska ani nestraší ?? nebo už to nevnímám? :P V noci se do aut rozcházíme docela pozdě, takže ráno bude asi celkem hustý, ale tím, že má pršet, stejně budeme startovat asi později. Ráno je opravdu krutý a vypadá to, že se hrabu z naší trojice ven poslední… už i Michal je vzhůru? :D Asi jo. Později se ukázalo, že Michal si dal takovou krásnou noční pařbu, na to nemám asi co říct… Nic neříkám, protože by zase nadával, že na něho mám blbé připomínky. :D Ale prostě myslím si své. Takový to .. co jsem komu udělala. :D Takže po nutné chvilce, kdy si Michal balí batoh, já stíhám ještě dát Fíkovi před trasou pořádnou snídani a těšíme se na letošní poslední dlouhý kilometry. Po osmé hodině ranní všichni v naší šesti-členné partě vyrážíme. J

 Dokýšek, Fíček a Bessinka naši parťáci turistický nejlepší. Foto: Janča

 

Lefím značením vyrážíme z kempu po nové asfaltové cestičce a kolem obory dál a jelikož jsme dlouho nešli po státní hranici, dáme si zase pár km ve společnosti patníčků. :D Lefí značení má Biluška téměř všude. Jedinou otázkou mi tak míhá v hlavě, jak tyto značky budou vidět v noci? :D Chvilku jdeme i s Jardou a Aronem a míjíme se s Martinem a jeho bílou ovčandou, prý konečně dostal na trek pořádného psa. :D J To jako vedle huskyho je na trek ještě něco lepšího jo? :D a samozřejmě teda ještě vedle choďáka, že jo! :D

 Nějak rychle, jsme propluli kolem K1 u které dokonce přišla výměna psů, Michal si asi touží zkusit, jak je to náročné jít bez tahouna. :P Je to jiný, viď Michale? :D U K2 potkáváme holky, které si nás odškrtávají, nabízí nám jablko a my dokonce i posilněni pokračujeme dál. Počasí ťuk ťuk přeje a my si po vyhoupnutí se z lesa dokonce užíváme krásných výhledů. J Lesy hrají všemi podzimními barvami a prostě je nám tu moc fajn. Psiska šlapou skvěle, takže ťapeme v pohodě bez značných přestávek a kilometry nám opravdu ubíhají jedna radost. Občas jsou kontroly spíše takovou slohovou prací. Od klasického značení kartiček kleštičkami je tohle celkem změna. :D Po chvilce chůze po žluté značce usedáme na zahrádce u hospůdky, kde doplníme energii a odpočneme. J Jenže to by nebyl Michal, aby zase neměl nějaký problém :D :D :D takže Michal přichází na to, že si jaksi zapomněl vzít peněženku. :D Je celkem v šoku, takže chvilku to i vypadalo, že si nic nedokáže objednat, jelikož má nějaký zásek, šok, problém se vyjádřit nevím, jak to celé nazvat. :D

 image image

Zdravá sváča na K2 a podzimní les v barvičkách :) a výhledy :) 

Po odpočinku v hospůdce, vyrážíme dál po lefím značení a za krásného slunného počasí. Doma na nás myslí, takže všechny ty sms s otázkami, jak se nám jde v lijáku, nás zatím celkem baví..doufám, že nás budou bavit nadále a nelépe až do zítra.. J Držíme kurz na hráškově zelený domeček a hnedle zapisujeme K5- 27, 5 km. Teď máme chvilku krátkého stoupání na onen nejvyšší kopec této trasy Kraví horu. Cesta se sice trošku táhne, ale nějaký extra krpál to opravdu není. Jen začíná pršet, takže asi musíme vytáhnout bundy či pláštěnky. Na Kraví hoře si musím převléknout kalhoty, protože moje oblíbené trekovky zdá se odplouvají do věčných lovišť a ráčily si totálně prasknout. :D Ale jak vidím ten liják, oblékám tříčtvrťáky a na ně stejně ještě navlíknu roztrhaný kalhoty a můžu jít dál. Olda šel napřed s Jančou a já s Michalem půjdeme spolu. Pavla tu zůstává ještě s Adamitou, dávají si zdravou sváču. J

image image

Počasí vyšlo ťuk, ťuk :) 

image image image 

Odpočinek v hospůdce a další cesta za azura :) 

 Michal mi z kopečka půjčuje Bessinku, takže Fíček teď ťape chvilku s Michalem. Po změně cesty kvůli ohradám s krávama pokračujeme docela pěkným slejvákem po asfaltce. Začíná se smívat a musíme teď jít kus po dost frekventované silnici, což nám všem docela vadí. Cestou jsme v zastávce odchytli i Janču s Oldou, kteří na nás asi čekali :D a společně míříme ke K7, kde hledáme razítko, které ne a ne najít. Po označení K7 pokračujeme zase už jen spolu s Michalem a Jančou, musíme teď po lefím značení..a právě asi zanedlouho se mi dostane odpovědi, jak je toto značení vidět v noci. Máme za sebou 41 km, k živý kontrole musíme ještě ujít 9 km. Lefa nám říká, že teď musíme překonat ohradu s krávama.. krávy nám to komplikují dnes již  po druhé. Ohrada překonána, najitá červená značka a tak si to míříme dál a dál. Jak nám říká lefa v itineráři, držte kurz na kravín… to my bychom rádi, ale jaksi ho nevidíme.. je tma jako v pytli… Sakra, sakra.

žene se na nás voda :(, ona Kraví hora :) a Lefa ti říká... zde jdsou krávy, vezmi to okolo  :D

image image image

Musíme k bludnému balvanu..jo tak ten jsme úplně tak netrefili a trošku se tu motáme po louce, nakonec jsme to, ale zmákli a cestou k vypuštěným rybníkům potkáváme i Pavlu a Zdenku s Adamem. Adam štěká, štěká a štěká. Od vypuštěných rybníků, kde vidím naposledy onu lefí značku se dáváme hromadně ke kostelu, že na živuly dojdeme od něho. Konečně jsme z polí, luk a totální necivilizace na cestě, kde to i vypadá, že se přeci jen blížíme k živuli. Cestou potkáváme Bilušku, která venčí psiska a ptá se nás, kde se tu bereme. Vždyť jste měli přijít úplně z jiné strany. :D Jsme tu, jsme tak co. :D

Uff jsme na 50 km, dám si hermelín, tyčinku a po převlečení se do suchého trička a mikiny přichází rozmýšlení co dál. V noci se jde jinak a my se teď na louce celkem motali, dál to nechceme pokoušet, tak dáváme najíst i imagepsiskům a hodíme bivak tu. J Obsluha na živuli je boží, boží a nejlepšíí J zapálili oheň, máme tu servis, parádní zábavu, prostě co víc si přát. U ohně usušíme mokrý boty, kalhoty i bundu a po panáčku griotky na dobrou noc si jdu vybalit spacák a půjdu spát. Fíček se uvelebil na karimatku a spinká. Bessinka stále kontroluje zda chroptící Michal žije, nebo už je totál tuhej :D a Dokýšek komentuje každý Jardův pohyb. Jak ulehne i Jarda, ulehá i Dokýšek a tím usínáme asi i my ostatní, krom Michala- ten chroptí už od momentu zaujmutí polohy ležmo. :D Janča poctivě celou noc přikládala a tak i oheň nám vydržel a zima nebyla. I když k ránu by možná Michal měl jiný názor. :D jelikož chrápání na chvíli vystřídalo drkotání zubů. :D A to já mám dobrý spacák, teploučký. :D Ale po pravdě jsem se na něj stále od tohoto bivaku blíže nepodívala, doufám, že z něho nemám cedník…L  Protože propálenou díru v mikině mám a pořádnou.. 

 Bivak byl boží. Ráno parádní snídaně, kafíčko a tyčinka a po slejváku pokračujeme dál. Nový den začíná spíše deštivě, ale to nám asi náladu nezkazí a užijeme si to. Dneska nás čeká 36 km to bychom mohli být někdy kolem třetí odpoledne v cíli. J Nechval dne před večerem. :D Ano a tady se to opravdu hodí, jelikož ještě bude ten nenáročný terén, jak slibovala Biluška. Cestou necestou, sem tam se cesta ztratí a vede rozbahněným polem, kterým se my vláčíme. A představte si tu krásnou chvíli, kdy vy se sotva vlečete a x kilové boty s nadílkou bahna lovíte z pole, vás předbíhá běžec, který se pravděpodobně země ani nedotýká, jelikož vám utíká totálně hrozně moc. :D No běžci, to jsou borci veliký J opravdu perfektní.

image image

Ranní první kilometry a vláčení se po poli :D :D FUJ !! 

Po překonání pole, pokračujeme dál po polních cestách už celkem zpevněných až na cyklostezku, která byla nekonečná a myslela jsem, že tam umřu. :D Nesnáším rovinku, která zdá se nevede téměř nikam a trvá věčnost. Nakonec se přeci jen před námi ukázal kostel a my měli jasno, že míříme směrem na Rusínov. Vydali jsme se hledat hospodu, abychom se posilnili, ale kde nic tu nic, takže pokračujeme. Od rána jsme ještě nezastavili, dáváme přestávku na doplnění enegie a hurá ku hradu Fulštejnu.

 image

Pauza na doplnění energie a odpočinek. :)

 Celý terén okolo K12 byl opravdu záživný. Sem tam bojovat s utupenou botou v bahně, byl teprve začátek. Nejlepší úsek přišel při šplhání se po břehu potoka, který z ničehož nic spadl, my se ocitli přímo v potoku. Vyšplhat se zpět nahoru dalo celkem práci, jelikož nebylo čeho se chytnout a nohy nám klouzaly zpět dolů mazlavým bahnem. Po extrémním výkonu cesty kolem potoka přišlo ještě překonat pár brodů, které určitě dáte suchou nohou, jak nás upozorňovala Biluška. Nevím, jak ostatní, ale já si při každém přebrodění nabrala :D a to dost. Uff !! Chvilka po asfaltu, kde si aspoň tak narovnám nohy po tom výkonu. Ještě před kolejemi odbočujeme vzhůru strání, kterou se dostaneme až k Fulštejnu.. možná! Ono to totiž do posledního kroku na rovnou cestičku, úplně tak jasný není, protože tohle byl fákt mazec, jeden blbý pohyb a vezeme se dolů strání, ale jak by jsme lezli zpět nahoru, to fakt nevím. :D Všichni jsme to zmákli a už si opisujeme K4 na hradě. Dáváme pauzičku, protože za tohle si ji prostě zasloužíme J a psiska ji taky už potřebují. Dokýšek si ustlal v listí, Fík ten si olizuje tlapky, jen nezmarka Bessie už by zase klidně šla dál. :D Po odpočinku je celkem těžší se rozejít a ne jen u mě, ale hlavně u Fíka, který kulhá a kulhá. No tak to je v pytli…. Chudák, tak dlouho mi musel dávat najevo, že se odřel zase od postroje… Achjo Fíčku, já vím, jsem blbá, zahodím ho, slibuju a koupím ti nový lepší. :D Postroj sundávám a Fíček dochází trasu na obojku J je to jasný, teď se mu jde už parádně a šel by zase dalších x km dál. J. Můj turista nejlepší. Doufám, že teď už nás nečeká nějaký další dobrodrůžo v podobě prodění se potokem, šplhání se na břeh potoka, chůzí strání, nebo vláčení se bahnitým polem. :P máme před sebou necelých 10 km do cíle, tak snad už Biluška na zbytku trasy zapomněla na lefí záludnosti. :D

image image

Pauza na Fulštejnu..ufff jsme tu :D 

 Cesta do cíle už nám opravdu žádný další ,,nenáročný“ terén nepřinesla, takže jsme mohli po polních cestičkách i celkem upalovat, před mraky, které na nás vezly vodu. Při hranici lesa si razíme na kontrolní papír poslední razítko patřící K14 a kolem rybníka už upalujeme do cíle. J

image

V cíli odevzdáváme kartičku s kontrolami a můžeme si všichni připsat na konto dalších 86 km. J V neděli jsme se ještě hromadně s Jančou a Michalem stavili na výborném obědě. Potom jsme ještě kousek popojeli na Rejvíz a udělali si společnou procházku k Mechovému jezírku, to abychom si trošku protáhli před dlouhou cestou v autě nožičky. :D J

image  image 

Fíček je šikulín a zvládl semnou letos všech šest longů odejít parádně. Tak teď už si jen přát abychom se spolu i příští rok mohli vydat na long. J

Díky moc všem trekovým kamarádům J bylo to parádní jako vždy! No a hlavně Janče a Michalovi za super trek. Díky díky :)  

 Fotky moje ZDE a od Janči ZDE (moc děkujeme) 

AKITÍ PROCHÁZKA 

3. 10. 2015

Na plánu byla Mladobucká padesátka s Michalem, Matesem a Fíkem. Jenže když nás Janča pozvala na prochajdu, která je po okolí Malé Skály a půjde se na Frýdštejn a za výhledy z Kopaniny.. tak jsme prostě nemohli odmítnout. J Fíka teda nechám doma a vezmu si Falca..zkusíme, jak mu to bude druhý den v zátěži fungovat. Tempo bude prý totálně pohodové, trasa krátká..takže pro nás prostě ideál. J V deset se scházíme na parkovišti, odkud vycházíme pomalu vstříc hradu Frýdštejnu. Není akita jako akita.. takže ti naši tři neakití psíci se ve skupině zcela ztratili, že jo. :D Konečně jsme si i prohlídli hrad Frýdštejn a ty výhledy do kraje, no parádní. J Z hradu jsme zapluli do hospůdky, na výborný oběd a potom se šlo dál na rozhlednu Kopaninu. J Z Kopaniny jsme se podívali do kraje a potom už pokračovali zpátky. Další zastávkou byl Vranov, kam semnou Falco už nešel, přeci jenom to je moc schodů. Z Vranova jsme přímo rychle zapluli do pizzerie na výbornou večeři. J Nakonec do večera ještě čekáme na Luboše, který nám připravil parádní palačinky, tak ho za ně vezmeme i domů. :D

 Děkujeme za krásnou sobotní prochajdu ve skvělé partě pejskařů J moc rádi jsme viděli naše kamarády a poznali nové lidičky. J

Fotky moje ZDE a od Michala ZDE 

image image image

image image

VÝSTUP NA SNĚŽKU ZA VÝCHODEM SLUNCE

2. 10. 2015

image

Další výstup na Sněžku za východem slunce. Pošta má dovolenou, takže prý i Mates pojede.. Ježiš on jede taky Mates!:D S Verčou jsme domluvily kudy půjdeme nahoru a tak můžu jít s klidem spát. Pošta chrápe už od šesti večer, ježiš…chlapi faákt nic nevydrží. :D Počasí má být perfektní, takže doufám v parádní východ a cestou zpět i v azuro. Cesta přes Kozí hřbety nám utíkala parádně a dokonce mi to stoupání dneska nepřišlo ani tak strašný.. asi se sem ještě do zimy podíváme. J Michal se nám teda zase trošku loudá..jako já chápu, to Pojizeří před týdnem ho asi fakt vyčerpalo! :D Po vyhoupnutí se na hřeben začíná trošku foukat a tak pod Luční boudou v závětří, přidáme vrstvu oblečení a pokračujeme dál. Máme ještě spoustu času a tak nemusíme pospíchat. Falco vypadá, že mu nožky zatím ťapkají dobře tak snad to bude všechno oki. Po vyjití na Sněžku, kde fučí jako blázen se už jen kocháme překrásným východem. Východ byl rychlý a je nám zimááá… ale pří focení hromady fotek, které prostě musíme udělat…na zimu skoro zapomínám. Jako jestli ten Mates neumrzne dneska, tak už asi nikdy. :D Po východu slunce lezeme ze Sněžky zase zpátky k Luční boudě, kde dáváme snídani a pak už přes Výrovku, Chatu na rozcestí, Klínovky pokračujeme na Stoh.. na kterém si užíváme božích výhledů a sbíháme dolů do Špindlu. Zpáteční cesta je pro Falca úplně ideální, protože jsme vybrali variantu bez schodů, což jeho nohám vyhovuje. Parádní výlet, i když jsem to kilometrově, co se týče Falca možná přehnala…. No uvidíme, jak mu bude ťapat zítra na prochajdě. J

Všechny fotky ZDE a od Michala ZDE

image image image

image image image

image image

POJIZEŘÍM ZA SLUNCEM

26. 9. 2015

image image image

                            Rozhledna Kopanina K1                                 Pauza u Frýdštejna :)                                                                 Fík a Max šlapou Klokočím :)                                     

Další Pojizeří, tomu se nedá odolat, ještě k tomu když to máme téměř za rohem. Trošku se nám komplikuje výletní skupina, ale což ono to stejně nikdy nejde naplánovat dopředu. Janča půjde s Áďou, já s Verčou a Michala pustíme s Matesem samotnýho.. Jo vlastně ještě je tu další Michal s háravou Bess, no tak a co s ním? To fakt nevím. :D Postupně se teda stavíme na start. Pošťák do sebe kopne ruma, dokonce vystartuje bez pokynu Julky… že by diskvalifikace? :D Startuju minutu po něm, sice v zatáčce čekám na Verču, ale nasadil tempo, že ho vůbec nevidím… jeje blázen ,,Michale, ale dneska neneseš poštu“! :D Cestu na Kopaninu jsme šli o Líšeňských pochodech, takže na pohodičku bez sledování značek, šlapeme s Verčou až ke K1. U Kopaniny si zapíšeme kontrolní otázečku a klesáme k Frýdštejnu. Z kopečka nám to pěkně upalovalo až na jeden krizový moment. :D A já to neviděla. :D Když jsem se otočila tak už Verča jela cestičkou krásně ležmo se zapřaženým Maxem. Verčo? ,,A to dneska jako budeš brázdit trasu takhle po břiše. :D Jako čekala jsem, že s Verčou bude trasa zajímavá, že krizovky budou, ale že si rozbije hu.. teda koleno :D na 4 km ..to jsem nečekala! :D Chvíli to i vypadalo, že se už ani nezvedne, tak mi v hlavě míhalo, komu budu volat o odvoz odpadlíků. :D ale po vyřešení komunikačního problému se Verča zvedá. Na Frýdštejně ošetří první zranění, no ještě že má tak velikou lékárničku, ale možná přístě by to chtělo chrániče na kolena a helmu. :D Od Frýdštejna pokračujeme naší známou cestou dál a přes Drábovnu až do Dolánek. Potkáváme i Honzu s Míšou, pěkně nás rohli, tak pořád čekám, kdy nás předběhne Michal s Bess. S Verčou jsme si vylezli na Drábovnu a pak pokračujeme už do Dolánek. Před občerstvením v Dolánkách potkáváme Janču s Áďou a tak máme u malinovky příjemnou společnost. Společně pak razíme po červené dál. Ani jsme se nenadáli a jsme u K2 na Zdenčině skále, kde nás taky dobíhá Michal s Bess. Tak přeci jen maká. My si u K2 zapíšeme další odpověď a pokračujeme dál. V nohách 15,5 km a teď jdeme krásným úsekem Klokočských skal. Zase nás dobíhá Michal a myslím, že ho už dneska nespatříme, protože za chvíli nás čeká ten humus Kozákov a tam nás rohne úplně. V úseku Klokoček je i dost ostatních turistů, takže vymotávání se s psiskama mezi skálami je v celku zajímavé. Zvládáme to a už míříme mezi ploty :D pod krpál na Kozákov. Před námi v dálce vidíme Michala, kterého dochází Honza s Míšou a vypadá to, že Michal bojuje statečně, aby ho Honza nepředešel. Teď přichází Verči a Maxe nejsilnější místo..Max to oddřel perfektně a Verča jen zvedá nožky a já tu zase chcípám na šutru. Tak sakra Michale, kdy budu mít od tebe to štěňátko? ! :D Pod Radostnou studánkou potkáváme Michala s Bessinkou, která prý netáhne. Aha tak už jsme doma :D zajímavé… Stejně si, ale myslím, že mě doženeš, protože já jdu fakt šnekem. Nějakým způsobem jsem i já vylezla na Kozákov a už sedíme u malinovky, mixle pixle a rohlíků. Za chvilku přichází i Michal a je nějaký skleslý :D no nedivím se, vždyť on si těch prvních 20 km dal takovej sprintíček… Ale jestli chceš tak my tě z krizovky vytáhneme. Verče i Michalovi tvrdím, že teď to bude po Hamštějnském hřebeni taková pohodička. Já fakt na to kratičký klesání z Kozákova zapomněla. Dokonce jsem okřiknuta, že je chci uhnat, tak musím zvolnit…no dobrá tak si jděte vpřed a já se potáhnu za vámi. :D Všude jsou krásné výhledy, jen se kochat. Po červené barvičce si upalujeme krásně po lukách a konečně i přišel krátký kopeček vzhůru, tak ti dva parťáci s tahouny jsou zase v pohodě. Pořád nás tak nějak stíhá beagle Denis a vytáčí paničku, že se pořád otáčí za háravkou. :D Emoce vzrůstají. :D Po klesání do Koberov a najití značky pokračujeme dál nad Suché skály. To zase začíná stoupání, takže si pěkně vyfuníme, zapíšeme kontrolní otázečku a pokračujeme po zelené dolů do Besedic. Trošku klesáníčko a tak u lavičky dáváme napít psům. Tu klik na fotečku :D. Potom už naší starou známou cestou kolem hospůdky až na Michovku, kde je kontrola..tohle je takový zacházející kolečko… jen kvůli kilometrům a kontrole to je jasný. Ale od Michovky se napojíme na modrou značku a pak už přes Kalich dál. J Chci zpátky, musím :D protože už bylo tmavo a fotečky nejsou, takže někdy musíme projít znovu i s vyhlídkami. J Poslední pauza u K6 na doplnění energie u Michala a u Verči na výměnu ponožek. :D Jelikož vím, co nás teď po červené dolů čeká, tak je v klídku nechávám čerpat sílu. No udělala jsem dobře, protože museli nabrat sílu na ty svoje dueta, ve kterých se vzájemně doplňují..takže v zádech mám stále Maxi, Bessi, pomalu, k noze :D no sranda….snad mi někdy přestane zvonit v uších. :D Poslední klesání dolů ke kapličce a pak už jen přes most a jsme skoro v cíli. Koukám, že jsme nějako zrychlili, ale já to nevedu, sotva mi nožičky taky stíhají..to vede jako Michal ? No to čumím. V kopci, ale vypustil, tak se mu omlouvám, že jsem to tak nemysela, ať klidně letí v před. :D Jenže on má nějaký problém, prej ho bolí místo, který ho ještě nikdy nebolelo :D :D opravdu zajímavé. :D Tak jsme v cíli.. Fíka ukládám do auta a jdeme se podívat za Michalem a Matesem, kteří byli v cíli dávno před námi. J Michal s Matesem si vyšlapali 3. Místo v kategorii open J moc gratuluju, jsou to šikulíni. Prostě Michal je fákt borec, nejvíc trénovanej. No a Michal si v chodským speciálu vyšlapal s Bessinkou krásné 2. Místo, takže zlepšení od minulýho roku. A my s Fíkem 7. místo s časem 9:45 hod. :D Jak říkal pošťák, však to třetí místo mám díky tomu, že jsme šli s Matesem jen spolu..no možná na tom fákt něco bude, to jsme opravdu takový brzdy? :D :D Parádní trasa, kterou nám Věrka s Honzou naplánovali a musím asi poděkovat i za ten Kozákov, ten tam fakt nemohl chybět. :D Děkujeme organizátorům celého treku, bylo to opět super. J

 

                                 Fíček musí prostě očmuchat každého psíka :D                                             Dneska jsme na trase spolu s Verčou  (Foto: Janča, díky :) ) 

image image image

Výhledy cestou na Kozákov            Kozákov i letos pokořen, a stejně neznám asi horší kopec. :D                 Fík, můj tůrista nejlepšíí :) 

    VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

25. 9. 2015

Mocný facebook, tam se toho dá domluvit. :D Takže v pátek v noci vyrážíme s Falcem a Fíkem na Pomezní boudy, odkud budeme vyrážet s Martinem a Archiem na Sněžku. Bylo mi přesně sděleno, v kolik a kde mám být a i mi byla poslána mapa s trasou, prostě dokonalá příprava od vedoucího výpravy. :D Ve 2:40 mám být na Pomezkách, stíhám to dříve a tak si koupím parkovný a čekám. J Sama bych teda nikam nevyšla :D jelikož, když slyším ty uřvaný jeleny..fakt bych se nikam nevydala. Noc je to krásná, hvězdy s měsícem svítí ze všech sil tak doufám, že se to nepokazí. To už tu taky jednou bylo! :D Martin přijíždí dříve a tak hned v půl třetí můžeme vyrazit. Po seznámení psisek vyrážíme na Jelenku. Nikdy jsem tu nešla, takže vůbec nevím, co mám čekat. :D Což mě celkem znervózňuje. :D NO kopec číslo jedna vyfuněn a už jsme u Jelenky. Cesta od Jelenky byla fákt zajímavá :D Martina táhne Archie..takže nám ukázali záda a já se tak s těma dvěma vořechama ploužím za ním, jako snažím se ho nezdržovat, ale moc to nejde, ježiš vždyť já tu chcípnu na kleči asi. :D Jak je prostě možný, že jsem oproti všem pořád tak pomalá ? Ale ta trasa je boží… škoda, že je tma jako v pytli. :D to se sem asi budeme muset ještě někdy vrátit..a jít to za denního světla a ne toho od čelovky. :D J Sněžku už máme na dosah a vypadá to, že máme ještě strašně moc času, takže čekáme v závětří pod klečí. Dáme si svačinku, napít psům a Falco si alespoň po tom našem výběhu od Jelenky odpočne. :D přioblékli jsme si vrstvu oblečení a pomalým, jak říká Martin…extra pomalým tempem se vydáme směrem na vrchol. Chvilku budeme muset přeci jen čekat, takže jsme se schovali do přístřešku, ve kterém alespoň nefouká, ale zima je, a to pořádná. :D Falco ihned usíná, ale nezmaři Fík a Archie ne.. ti by šli klidně ještě někam dál. :D Východ byl hezký, prostě každý je jiný. J Pak rychle klesáme pod Růžohorské sedlo, kde se napojíme na zelenou značku a ta nás dovede až k Jelence. Tak tohle je překrásná horská pěšina. Nikdy jsem tu nešla a je to tu opravdu překrásný! J Falco ušel další trasu horským terénem suprově, ale na kilometrově větší vzdálenosti to s ním už není. Děkuji Martinovi a Archiemu za parádní trasu J . Fotky ZDE 

image image image 

KAM NEDOŠEL VELBLOUD

19. 9. 2015 POCHOD KČT- 50 KM

image image image

Rok zase uplynul jako voda a je tu další pochod KČT- Kam nedošel velbloud. Letos mají  i  naší oblíbenou padesátku, která je pro nás téměř ideální a tak půjdeme sbírat kontroly na ní. Falca bych stejně na žádnou vzít nemohla a tak půjdeme zase s Matesem a Fíkem. Den předem dává vědět, že půjde i Verča, ale jen 30 km tak nás půjde možná i více. Ráno v půl šestý teda vyjíždíme s Michalem směr Jablonec nad Jizerou, kde se zaregistrujeme na nejdelší trasu, s tím, že Verču přihlašuju na 30 km.. ta se od nás na 21,5 km odpojí. Po nutné chvíli, kdy si Verča, dává věci do mého batohu můžeme všichni vyrazit. V 6:20 tedy razíme v šesti- členné partě vstříc kopečkům Krkonoš, jelikož celá trasa má převýšení přes 2000m. Těším se, strašně moc zase na hřebeny. Je nám jasný, že budeme muset jít jinak, než chodíme s Michalem, což se na prvních kilometrech ukázalo zcela obráceně. Jelikož spíše nestíhal Michal, než Verča. :D No jo však asi měla přes týden pošta opravdu frmol. Verča díky Maxovi naše tempo stíhá, takže zatím snad všechno ok. Za chviličku jsme u K1 na 7 km, kde dáme napít psům a míříme k rozhledně Štěpánce. U rozhledny si s Michalem uděláme fotečky a  Verča pod rozhlednou kontroluje nohy. Od Štěpánky vede trasa prudkým klesáním do Dolního Kořenova, zde nás taky předbíhá první běžec a my už sbíráme K2 na 15,5 km. Cestou lesem najdeme pěkné místečko na snídani a dáváme pauzičku, po které pak už míříme do Harrachova, u Mumlavských vodopádů na nás čeká další kontrola. U Mumlaváků je teda mraky lidí..a tak rychle najdeme kontrolu a po pauze, u které padlo za vlast moje trekem znalé Mixle Pixle..pokračujeme dál. Verča se rozhoduje, že bude pokračovat s námi, takže stále v plném počtu pokračujeme. K Mumlavákům taky dorazila asi 6 členná skupina turistů, kteří startovali min 20 minut před námi. Smějeme se, že jdou teda pěkně šnekem, jelikož my už tu taky tak tu další půl hodinku sedíme. Pokračujeme dál, kdy ke Krakonošovi snídani to máme 5 km. Tenhle úsek je parádní. Po asfaltce je to téměř rovinka, kolem vody, takže fakt boží cestička. Jenže kilák před Voseckou boudou nás dohánějí oni tůristi, tak se hecneme a nechceme je pustit před nás zadarmo.. takže bojujeme dlouho :D Ale nakonec jsme to vzdali a s jazykama na vestě se trošku v závěsu hrneme k Vosecké boudě, kde si dáváme menší pauzu. Vydýcháme, napojíme psiska a zase pokračujeme teď nejkrásnější hřebenovou cestičkou až k Prameni Labe. Trošku se nám zpožďuje Michal, ale za chvilku nás přeci jen doběhl. U Pramene Labe je taky mraky lidí a tak se hned obrátíme a pokračujeme dál. Tady už jsme skupině turistů asi definitivně zdrhli, jelikož oni se teprve hrnou k Prameni a my už jsme téměř na Dvoračkách. :D Cesta k Dvoračkám je hustá, hlavně pro Verčou s neusměrnitelným Maxem, ale nakonec to všichni zvládli a už sedíme u borůvkových knedlíků a kofoly. Jsme na 37 km a do cíle nám teď zbývá nějakých 13 km. Ještě že teď to bude spíš už z kopce a po rovince, jelikož nevím, jestli v kopci by knedlíky nechtěly na vzduch. :D Na Dvoračkách taky potkávám svého učitele ze základky, no opravdu to jsem nečekala! :D Cesta přes Ručičky a Studenov je v pohodě a po rovinkách nám to i upaluje. Je fakt, že tady jsem to asi přestřelila a nenechala Verču odpočinout a dali jsme 10 km bez vody psům no..Dobrá… Krizovka…… Fíček ten zase ťape na pohodu, pro něho je to dneska jenom taková sranda. :D Na to co za ten rok od loňského velbloudá má už nachozeno.. fakt jsem si myslela, že on už nebude takhle šlapat.. když loni šel 14 km na velbloudovi v batohu, protože začal kulhat.. Nakonec se vše otočilo a místo Fíka je doma Falco, který asi nikdy už 50 km nedá… to jedině že by mu někdo daroval jiný nohy.. L Takže je fakt na čase sehnat toho dalšího parťáka na chození. Ale všeho do času..nejdřív potřebuju tu práci. :D  Za 10:55 hod. které jsme strávili na trase si vyzvedáváme  v kulturáku diplomy a razíme domů. :) Doma nás zase vítá Falco, který se celý den pěkně válel na gauči a posunul odpočinek zase o level výše. :D Fíček doma blázní, jako by nikde nebyl..to je prostě můj turistický nezmar. :) Parádní trasa a dokonce i s Verčou....tak snad zase s námi někdy vyrazí. :)

  

 

FRÝŠTÁCKÝ DOGTREKKING

LONG - 10. - 13. 9. 2015

Máme tu další long, tentokrát nás čeká daleká cesta autem do Držkové. Zázemí je v kempu Patriot a jak předesílá Olda, vždy tu prší a je vlhko, takže to chce zajednat ubytování. No jenže, jak má člověk myslet na všechno prostě :D takže my s Fíčkem to zase zakempíme v autě, však nám tam nic nechybí a vejdeme se na pohodu. Ve čtvrtek odpoledne vyrážím na domluvený sraz s Jančou a společně pojedeme až na místo. Cesta ubíhala v celku rychle a tak jsme i příjezd stihli za světla. Za světla dokonce i venčíme psiska a po přivítání se s Oldou, Pavlou se jdeme s Jančou zaregistrovat a přihlásit k absolvování další trasy o více než 80 km. Poté už jen sedíme v hospůdce, vítáme se s kamarády a dáváme si výbornou večeři, u které vyčkáme na rozpravu k trase. J Pořadatelé nás seznamují s vlastním značením na trati. Upozorňují na místo, kde se odbočuje na longovou trať, to aby si tu někdo nepřidal ještě i midovou. :D Už předem se Michal ptal, jestli půjdeme Frýštáka společně a copak můžeme s Jančou odolat takové to nabídce? Však Dokýšek i Fíček budou moc rádi jít s fenečkou Bessinkou. Na Šerákovi jsme Michala i trochu okusili a už tam jsem říkala, že se s ním jde parádně. Takže proč ne! Neboj, my na tebe budeme hodné. :D Však, Michale nás znáš, my tě budeme hýčkat! :D

 Po večeři, rozpravě a nutném popovídání si s kamarády si ještě oblepíme mapu, jelikož Michal přinesl i izolepu a venku prší, takže kdo ví, jestli se fakt nevyplní Oldova slova s hrozbou deště. No a to pak člověk neví, abychom ještě o mapu nepřišli, když nemáme mapník. :D :D Musím si taky vyrobit desky, jako má Janča na krku. :) Po nutném probrání všeho, co se každému od Šeráka stalo, kde byl, co prožil atd. se odebíráme spát, již klasicky pozdě. Každý zaplujeme do auta a já si nařizuju budík na pohodu až na 6:45. To mám tak akorát, když od 7 hod. je snídaně. Ráno ještě musím pobalit batoh, dát snídani Fíkovi a můžeme vyrazit. Snídani máme parádní, Michal s Jančou vajíčka, já obložený talíř a tam toho je, že člověk ani neví co si dát. Vždycky jsem říkala, že se nemůžu najíst, abych to v kopci nevyhodila, jenže.. z čeho tam na trati zase vzít tu potřebnou energii.  Tak, jak před námi mizí jídlo na talíři, venku se přidává více a více dešťových kapek..No to my dneska vážně nikam nebudeme spěchat. Na snídani dorazil i Olda s Pavlou..a oni jsou už oblečení v trekařským a nesnídají? Kde se ztratila Oldova pohodová rána. Já myslela, že on snídá s Pavlou vždycky. My všichni ještě nepřevlečení, pomalu snídáme. Michal říká, že ho bolí hlava a na naše doporučení si bere ibalgin, stejně ještě počkáme, než mu zabere. :) Olda vystřelí a se slovy,, tak za 15 minut“ opouští hospodu. No, i kdybych přidala, tak do 15 minut nevypiju kafe a nestihnu se převlíknout a pak je tu ještě Michal s bolavou hlavou. To asi neklapne. Ještě než Olda vyrazí s Pavlou na trasu, říká nám, že tenhle liják do 20 minut přejde. Tak proč proboha oni jdou už teď v největším lijáku? NO asi mi mozek takhle po ránu úplně nefunguje. Déšť, ale přeci jen přešel a tak i my se blížíme ke startu. Na kartičce nám přistál čas 8:26 a s tím my můžeme vyrazit. Ještě si bereme koláček, který do sebe rychle před stoupáním chci nasoukat a podělím se o něj i s Fíkem. Vždyť on je tu ten můj nejlepší parťák aneb jedeme v tom spolu. :)

image image image

vycházíme po dešti :)

Vyrážíme po silnici, abychom si hned po startu nemáchali boty v trávě. U prvního ukazatele Májová se napojíme na zelenou značku, která nás chvíli vede na prvních kilometrech. No jenže nechápu vůbec co se děje, ale jde se mi nějako divně… tak tohle nevím. Proboha, chci umřít, radši už teď! Nějak jsem se teda za Michalem a Jančou probojovala až ke kontrole K1, kterou nám označí kamarád, který jindy na longách běží a tak si ho mám poprvé čas i prohlédnout. :D Vlastně každým trekem zjišťuji, že se postupně všichni prostě známe. :D Tohle krizový místo jsem překonala, přiznám se, že totálně vůbec nevím, jak jsem teď šla, protože to byla fakt nějaká krize. 5,5 km za námi a teď jsem se snad našla a půjde se mi lépe. Cestou musím ještě odpovědět poštovnímu doručovateli na sms, protože by mi zase dal, že nemůžu ani napsat jak se nám šlape. :D Cestou potkáváme i Jardu Drtinu s fenkou Bětkou, která si svého páníčka hlídá, takže prý mu musíme nechat rozestup. No neboj, já ti určitě dýchat na záda nebudu, jelikož když se přede mnou objevil téměř kolmý kopec myslím, že my si tu s Fíčkem ještě chvilku pofuníme. Nakonec se kopec nezdál až tak hrozný a dokonce parťáka s Bětkou předcházím a stíhám Michala s tahounkou Bessinkou. Safra já chci taky tahouna… Už se těším na to štěňátko! J Po překonání kopce, vydýchání na zlomu kopci si už už označujeme všichni K2 a společně i s Jardou, Michalem a Jančou pokračujeme dál. :)

image image image

TROŠKU JSME STOUPALI, ALE TY VÝHLEDY.. NEJKRÁSNĚJŠÍ ! :) 

 image

A dneska v tom jedeme všichni společně :) :D Foto: Michal Vejtasa (díky za vypůjčení) :) 

 Vyřídím pár telefonů do našeho libereckého kraje a tak se trošku opožďuju za Jančou a Michalem, ale koho vidím v protisměru. ,,Oldo kde jsi se tu vzal“ ? Nasoptěný Olda ani nevím, co odpoví a šine si to do kopce dál, evidentně ke K2. No to si ještě chvilku postoupáš.. A kde máš Pavlu? Na to jsem se už nestihla zeptat. Potkáváme i Michala s Májou a zanedlouho i Alenu s maďaráčkem, se kterou jsme šli kus Šeráka před kontrolou na Lovecké boudě. K2 máme a teď míříme na K3, která je živá s občerstvením, takže se nám to šlape hnedle jinak, když máme i pořádnou motivaci. Ke K3 se těším, protože tam musíme srovnat popruhy u mého batohu, jinak to asi nedojdu, protože mě strašně dře rameno. Což nechápu, protože Šeráka jsem odešla v tílku a nevadily mi popruhy vůbec. Michal maže před námi rychlostí, kterou já nechápu, takže si tak říkám, jestli  nás náhodou nechce dneska uštvat, abychom neměli s Jančou sílu na štěbetání . :D Jenže my máme natrénováno, takže to se mu asi nepovede :D a mluvit můžu  i když mě bolí nohy :D takže smůla, náš milý parťáku. :D U K3 narovnáme batoh, dám vodu Fíkovi a chvilku odpočíváme. Od pořadatelů se nám dostává nejlepší péče, že se člověku ani nechce nikam dál. :D Pavla tu čeká na Oldu, a tak si předáme čísla, abychom o sobě případně věděli.

Pauza u K3- občerstvovačka :) 

 Z kontroly už pokračujeme přes Slušovice dál a s Michalem si vybíráme domečky, které by se nám líbili. No a né, že bychom si nevybrali. Po překonání kopce, který nám zase trošku dal zabrat, už pokračujeme stále po modré značce a hlídáme odbočku, abychom si ještě nestřihli midařskou trať. Jako Olda. :D :D (No a je to tady a té mojí značce s Máchy se směje pořád). Mám to označené v mapě, takže to nepřejdeme :). Michal v předu mapu taky hlídá, takže pohoda. Na křižovatce u křížku tedy odbočujeme na značení pořadatelů a pokračujeme k obci Zádveřice, ve které budeme hledat asi hospodu. Cesta do Zádveřic, byla ještě celkem zajímavá. Jelikož procházet po cestě, kterou pokrývá bahno-hnůj a tento materiál se skvěle lepí jak na boty, tak na psí postroje..no opravdu lahůdka. A to se ještě sem tam ozve.. nežer to! A neválej se v tom. No asi z nás budou mít v hospodě radost.  Po překonání tohodle nekonečného úseku sedíme v motorestu, kde nám povolili vzít psiska s sebou. No jenže to asi netušili, jak to bude po nás vypadat. Chvilku tedy sedíme u výborné žluté limonády a jídla. Konečně jsme poslali žaludku něco teplého, teď nám to bude šlapat jedna radost. Po zaplacení, ještě odpočineme venku a po nezbytné návštěvě benzíky a doplnění vody pokračujeme dál.

  image

Pauza u motorestu :) pomazlit psisko a můžeme zase vyrazit dál :) 

 Nejdříve zase po značení pořadatelů a pak se napojíme na zelenou značku, která nás pěkných pár km vede až na K4. Počasí ťuk, ťuk nám přeje a ťapeme v pohodě dál. Mě konečně začali i ty nohy poslouchat, takže krizovky překonány a i když je mi jasné, že dneska ještě spoustu km půjdeme po tmě, což nesnáším :D užívám si tu prostě zase nejvíc. Mám ty nejlepší parťáky a ťapeme spolu na pohodu. :) Pěkně se začalo stmívat a nás čekají poslední kilometry za světla, no jo už je to tady. Dáme v lese ještě poslední pauzu, kdy si vyndáváme čelovky, oblékáme se do bund a pokračujeme dál, kde dalším záchytným bodem bude 44 km s občerstvením. Poslední výhledy za šera a přes neuvěřitelný kopce dolů a nahoru už za světel čelovek, ťapeme všichni dál. Psiska ťapou skvěle, je na nich opravdu znát, že jim dělá tohle počasí dobře.

image image image

A stále krásné výhledy :) parádní počasí nám vyšlo :) 

Nejlepší okamžik, když už vidíme světla čelovek, to bude určitě ta ona občerstvovačka. Překonáme poslední hustý klesání a už uvazujeme psiska, sedíme u stolu s melounem, jablky, čokoládou, frgálem. Napíšu domů, že jsme na 44km a odpočíváme. Sice se do nás dává zima, ale to nevadí. S klukama je sranda, takže se nikam ani nechce. Po doplnění energie, kdy jablka (před kterýma sedím) a s prominutím žeru jednu čtvrtku za druhou :D prokládám čokoládou a melounem, je mi tu prostě fajn. :) Kluci nám i doplnili pití a po zjištění, kdy máme právě nastoupáno 1000m a ještě nás čeká nastoupat 2000m jim odpovídám, že tohle jsem fakt nechtěla slyšet. :D Michal tu prohlašuje, že dneska ještě na pohodu dojdeme na další kontrolu K5, která je na Klášťově za minimálně tak 6 km. No nevím, ale fakt si nejsem jistá, jestli tam dojdu. :D Ale což, dám si ještě jedno jabko, meloun, čokoládku a zase to vidím jinak.. klidně dojdu kam chceš. :D Po chvíli odpočinku se zvedáme a pokračujeme k oné kontrole. Fakt nemám ráda tyhle noční kilometry, ale Michal nám nějako vypustil, takže chvíli vedu a hledám značky, což to celkem pomáhá na tohle noční dobrodrůžo. :D Po příchodu pod Klášťov, ke kterému povede boží kopec, jak nás upozornili kluci na občersvovačce, uvazujeme psiska dole a pokračujeme už jen ve třech k oné kontrole. Jsem ráda, že jsme je nechali dole, protože těma ostružinama, by se jim asi úplně nelíbilo a hlavně si chvilku odpočinuli a my budeme moct potom ještě chvilku pokračovat dál. Chceme přeci dneska dojít co nejdál. :) Po ulovení K5 opět už s psími parťáky pokračujeme dál a budeme hledat místečko na bivak. Jenže všude je tu vlhko a fouká, takže nic co by se nám líbilo. Ale, když už vidíme, že Michal jde tzv. noha nohu mine, musíme urychleně něco najít. Zabivakujeme tedy po Sveradovem, kdy se ráno po vydatném spánku napojíme na žlutou značku a budeme pokračovat z vesela na K6 do Pozděchova. Lezeme do lesa a hledáme místa. Janča našla hned a tak i já hledám, dokonce jsem našla i boží místečko Michalovi :D i krásný strom na uvázání Bessie tu má. Jenže on stojí a asi by tu stál nevím do kdy, než by mu došlo, kam má jít. Takže mu velím, ať jde sem. :D No, ale ještě řekni, že se ti nespalo krásně. :D Po nakrmení Fíka, a převlečení  trička se soukám do spacáku, ve kterém mi leží Fík, no tak jako Fíku!! Nemám, ale to srdce ho vyhodit, vždyť to on semnou bojuje na trase vždycky do posledního kilometru. :) Takže po naskládání se vedle Fíka usínám a spím jako špalek celou noc. Zima mi nebyla jen k ránu trošku, ale to mi v zápětí přišla SMS od Janči, zda nebudeme vstávat. Musím teda říct, že jsme si našli dobrý místa na bivak. Rychle ji odpovídám a balím. No a to mi řekněte,jako Michal pořád spí? Asi jo! Budím Michala, který prý nechce ještě vstávat, ale za chvilku se přeci jen i on vyhrabává ze spacáku. :D Takže mám čas se i učesat, no jako ale když po jednom zásahu hřebenem do vlasů, začnou z hřebenu vystřelovat zuby..jsem si jako zničila svůj trekový hřeben? :D Dneska nás totiž čekají Vizovice, tak abychom v civilizaci nedělali ostudu, musíme se po ránu pěkně upravit. :D

U K6 - první sobotní kontrola :) 

Pár ranních kilometrů a už cvakáme K6, jsme od ní spali fakt jen kousíček. J Snidani jsme si dali na traverze u pastvin s kravkami, kde snídá i kamarád s ovčandou. No dobře, trošku si děláme srandu z Michala, ale to on přeci věděl, co od nás může čekat ne. :P :D Ale jak říkal tichý pozorovatel se Sindy..že to s námi nemá jednoduchý. :D:D Počasí je krásný-boží azuro. Hurá… budou krásné fotečky. :) Dáme si snídani a pak pokračujeme kolem pastvin, krásnou cestou dál. Ve Vizovicích jsme brzy a hospoda žádná otevřená není, ale nevadí. Však jídla máme všichni asi dost, jen si potřebujeme dokoupit vodu pro psiska a pití pro sebe. :) Takže kempíme před albertem a s krásným slunným počasím pokračujeme dál. J teď už strašně dlouho s červenou značkou. :)Taky potkáváme Libora, který nás hned zdraví. Po červené značce až k Oškerovým pasekám, kde razíme K8 68 km. Na další kontrole bude zase občerstvovačka, tam se těšíme maximálně. :) Michal už vypadá v celku unaveně, což je hlavně slyšet :D když usměrňuje Bessie. :D Občas mám šok :D takže možná by povely platili i na nás s Jančou. :D Po pár km lesem se vyhoupneme na krásnou cestu přes louky a už vidíme občerstvovačku, která pěkně povzbudila i Michala, takže přidal též do kroku. :D Pod kopečkem cvakneme K9- 72,5 km a hrneme se k občerstvovačce. :) U ní sedí i kamarád se Sindy, kterého jsme cestou potkávali, ale v jednom místě nás pěkně rohl a sedí tu už prý pěkně dlouho. :D No jo však my si jdeme na pohodu, co bychom dělali v cíli s uhnaným Michalem.. my ho musíme hýčkat. To přeci všichni vidí, že jsme na něho jako na vlastního. :D Chvilku se rozprostřeme po louce, taky přichází i Libor, který je celou dobu i se svým posíleným psím spřežením za námi. Chvilku u nás sedí a povídáme si, jak se mu šlape. Michal zaujal opět polohu ležmo, což je pro nás s Jančou signál, že mu není úplně nejlépe a budeme ho muset hýčkat ještě víc. :D Jelikož i Bessinka do kopců povolila a jak tito lidi co je obvykle táhnou psiska, přijdou o pohon, je to v momentě slabší. :D Necháme rozhodnutí startu na Michalovi a postupně se vydáváme pokořit ještě těch zbylých pár kilometrů do cíle. Ale jo odpočinek prospěl všem a psiska i Michal ťapou na pohodu dál. Tento úsek ke K10 byl fakt krásný a tím, že jdeme opravdu na pohodičku si ho užíváme maximálně, dokonce mě ani nebolí nohy, takže dneska i bez krizovky, ta doufám, už na zbylých km nedorazí. :D

image image image

Boží ráno, nejlepší počasí na fotečky :) 

image image image

 ťapeme spolu Fíček, Besssie a jestě australáček traláláček Doktor :)             S krávama nejdeme, ty se jen pásli na pastvině :)                                     

 Ještě než se napojíme na zelenou značku, dáváme pauzu. Michal má něco s palcem a jelikož tu máme i Doktora a sestřičku, prý bude operace. :D Jenže Michal ulehl a už se do něho začali dávat i mouchy, takže operace nebude, už je pozdě prostě. :D :D Michal do sebe kopne redbull, no takže dostává křídla a nezávratnou rychlostí se dostáváme k další kontrole. :) Získání kontroly U Štěpků bylo zcela unikátní, takže Michala necháme odpočívat. :D Cvakám moji i Michalovu kartičku a pokračujeme pěkným stoupáním dál už po značení pořadatelů. Touto trasou povede Držkovský cross, tak co že bychom si šli v listopadu zaběhnout? .. No sehnat si tahouna, tak snad jdu. :D Na Michalovi je vidět, že se únava už snesla, ale zase lepšího parťáka jsme fakt asi ještě neměli. I když je vidět, že každý krok je namáhavý s nemocným palcem, tak šlape dál. Není slyšet, že by nějak štěkal, byl nepříjemný.. prostě ideál. Plácá se v krizovce sám v sobě, asi tak jako to dělávám já. :D Prostě mlčíš a jdeš, protože prostě musíš!! :D Občas se teda ozve hlasité Bess pomalu! Ale to je jen o tom naučit tu šikovnou chodí holčičku, řadit se k noze. :D a stále mě překvapuje, že tuhle nejdůležitější věc ti tahouni neumí. :D

image

 Úsek značený pořadateli končí a my se napojíme na zelenou značku, kde si ještě u ukazatele cvakneme poslední kontrolu, která nám říká, že už to máme slabých 6 km do cíle. Tak ty si musíme maximálně užít. Ještě hledáme nějaké pěkné místečko na odpočinek, které nalézáme na kládách v úseku, kdy začíná cesta s nepříjemnými šutry. Michal opět vyzouvá botu, tak Michale já nevím. A nebylo by lepší ten palec rovnou uříznout? :D Odpovědi se mi překvapivě nedostalo. :D Posíláme sms do zadních pozic, kde se nachází Olda s Pavlou a po nutném odpočinku pokračujeme dál. Začíná klesání, které zvládáme všichni na pohodu a už se hrneme kolem ohrady s králíkama do kempu. :D Kemp se zaplnil midaři a i Libor tu už je a huláká na nás. Zvládli jsme to parádně. Michala jsme si dovedli do cíle, téměř nezničeného (až na ten palec) :D. Fíček se hrne do auta a ví, že dnes to pro něho končí. Byl jsi opět nejlepší, můj parťáku!  Musím ihned napsat domů, aby věděli, že s Fíčkem žijeme a jsem v cíli za světla. Od Šeráka příjemná změna. Možná i kdyby mě teď viděli, že jsem v pohodě, tak by mi příště neříkali, že jsem se zbláznila se jet takhle zničit. Ale to už dávno se neničíme, vždyť to zvládám i bez redbulla a ibalginu. :D :D Těším se na další. Tohle je opravdu aktivita, ve které jsme se s mým voříškem totálně našli a i když s námi Falco longy nechodí a asi už chodit nebude, tak Fíček semnou longa odťape asi prostě vždycky. J Ale zase mít tahače, tak to jsme v cíli už kolem oběda. :D :D na tuty. Po nakrmení psisek se jdeme dát do stavu, který bude přípustný naší přítomnosti v hospodě a pak už jen na večeři a povídat a povídat. Večeři jsme do sebe teda nějak narvali, ale byl to boj. Žaludek moc nechtěl :D. Zase jdeme spát pozdě, protože prostě nemůžeme odejít, když je tam taková zábava. :) Tak jako jsme se nasmáli dneska večer v hospodě, jsme se asi ještě na treku nezasmáli. :D Aneb když nás Hannz baví. :D Však o té hospodě večer ten trek je taky, že jo! :D Nedělní den probíhá už v totální pohodičce při krásném počasí. Čekáme na vyhlášení výsledků při, kterých zjišťujeme, že jsme si s Fíčkem v naší kategorii vyťapali na Frýštáckém dogtrekkingu 9. místo z 15 účastnic. :) Což móc potěší :) a zase musím,  poděkovat mojí nejúžasnější partě na treku :) jsem moc ráda, že jsme spolu zase ťapali. :) A těším se moc na další.

Moje fotky ZDE, Janči ZDE (moc děkuji) :) 

image

PO STOPÁCH JÁRY CIMRMANA

MID - 22. 8. 2015

image image image

Jelikož srpen dominuje stále vedry, v kterých se nedá nikam daleko chodit, padlo rozhodnutí, že na MIDA po Kokořínsku na konec Falco nepojede. Je mi to líto, protože jsem doufala, že už s námi taky vyrazí na trek, ale musíme tomu dát ještě čas. V pátek odpoledne se teda s Michalem, Fíkem a Matesem nalodíme do auta a jedeme směr Střížovice. Cesta probíhala v naprostým pořádku až na jednu deb…. objížďku. Ale což, když jsme si to dalšími x km objeli, dostali jsme se až na místo. Takže teď už jen postavit stan a čekat na Janču a Áďu, které mají dnes taky dorazit s Dokýškem a Hildegardou :D (ne s Arnhild) :D. Michal nás jde nahlásit, ukázat očkováky a já stavím stan (jako tam je úplně zjevné..že fakt k tomu pošťáka nepotřebuju, páč on je na to fakt chlemoň :D). Jenže oni to ti chlapi asi tak mají, jelikož otázky Libora, jak že se staví stan.. jsou celkem vtipné. Janča a Áďa už tu jsou taky, takže už můžeme slavit. :D Dostali jsme mapy už dneska a tak trošku i študujeme kudy povede trasa. Startujeme od sebe v docela velkém rozmezí, i když Michal je na tom nejhůř. Startuje skoro o půl hodiny později než Janča s Áďou, ale on je sportovec, však on nás dožene. Ráno vstáváme všichni před půl sedmou, abychom se stihli připravit a v klidu si mohli vyslechnout rozpravu k trase. Potom už se pomalu řadíme tak, jak budeme postupně za sebou startovat.

První tedy Janča s Áďou, za nima v 7:18 hod. vyrážím na trasu i já s Fíčkem a v 7:32 za námi i Michal, který je v obležení 4členné chodské skupiny.. tak doufám, že nám ho tam Libor nenadopuje tou svoji neskonalou energií, kterou si opět nese v placatkách. :D Kdo ví jestli by se poštovnímu doručovateli nezačali plést nožičky :D. S Fíčkem jsme si teda dala tu první chvilku z cíle trošku rychlejší tempo, abychom nějak dokázali dohnat Janču a Áďu. Což se mi naštěstí podařilo a ještě než sejdeme do vesnice Velešice, jsem jim v patách. :D Stále jsem se otáčela, kde je ten Michal, ale on asi teda moc neběží. :D Takže mu volám, kde je a říkám mu, kudy má jít. Za námi, ale není nikde a tak pokračuju s holkama až do vesnice Radouně, kde dáváme pauzu a dokonce nás i dobíhá Michal, který si to evidentně s chodskou skupinkou pěkně nablížil..neřádi jedni. :D

image image image

Po domluvě s Jančou a Áďou se rozdělujeme a my s Michalem pokračujeme spolu dál. U ony roubenky imagenaproti níž máme uhnout na koňskou stezku jdeme teď dokonce ve velké skupině ještě s Álou a taky chodskou skupinou, ve které zdá se nehlídá mapu vůbec nikdo a tak jdou všichni skvěle špatně za námi. :D Po poli se nám dál už jít teda nechce a tak se vracíme na silnici a konečně i nacházíme tu správnou odbočku, jelikož před námi vidíme i Janču a Áďu. Uff tak tohle bylo sakra veliký krizový místo. U kontroly, která je živá si po obdržení razítka bereme ještě jablko a už budeme pokračovat s Michalem zase dál. Odtrhli jsme se od velké skupiny, protože jak se jde v chumlu mapa se moc nehlídá a pak se zbytečně bloudí... Zatím ani žádný kopec ? Tyhle rovinky mě teda jako moc nebaví, ale počasí je krásný a trasa snad už konečně teď povede lesem, tak doufám, že jsme už opustili asfalt, protože na začátek ho tu bylo až až. Chvilku se mi to i vyplnilo a od kontroly byla cesta k Mariánské kapli krásným lesem. Všude kaluže s vodou pro psíky, takže ani přestávky na vodu nebyly a nám to zdá se upaluje moc hezky. Jenže tento krásný les končí a už scházíme do Ješovic, kde stále pokračujeme po cyklostezce, jenže je k poledni a tak sluníčko pálí a my jdeme zrovna úsek po asfaltu..takže se snažíme upalovat, aby se nám moc nepřehřívali psiska. Na křižovatce u křížku se dáváme do leva směrem do Liběchova, kde mám za úkol hlídat odbočku, o které mě Michal asi tak patnáct minut předem upozorňuje. :D Jenže ona je až dole ve městě přeci, takže já si tu kroutím celou cestu k oné odbočce hlavu jako krůta ze strany na stranu úplně zbytečně. :D No je to fakt sranda s Michalem na trase. :D Jdeme samy..nikdo před námi, nikdo v blízkosti za námi což se zase zdá být Michalovi divné..však neboj za chvíli zase někoho potkáme. Vždyť to říkám, potkáváme Tondu se svým parťákem, kteří si dávají občerstvení u stánku. No vidíš Michale, že nejsme tu samy. :D

 image image image

 

Teď míříme na Klácelku, na které je i někde další kontrola, takže musíme to hlídat! Prví kopec!! Sice kraťoučký, ale konečně jiný pohyb než po těch rovinkách. Po vyfunění na Klácelku hledáme kontrolu, která má být na ukazateli a ten není úplně z toho místa, kde právě stojíme moc vidět..takže ty tři kroky dolů musíme udělat zpátky. :D Po zapsání kontrolní otázky si dáváme první delší odpočinek a po slupnutí kousku čokolády a napojení psisek pokračujeme k Čertovým hlavám, kam se strašně těším. Takže druhý kopeček :D ale taky strašně krátký. Po nutných fotkách u Čertových hlav scházíme dolů do Želíz, kde nás potom čeká úsek kolem Harfenice, Hada. To je taky hezký úsek kolem těchto skal. Za hadem si dáme ještě těch 300m navíc a jdeme se podívat na Sedm chlebů, ale tady se pohybuje moc psíků na volno a tak hned zase pokračujeme už k Mariánské kapli, kde jsme dneska jednou byli a dáme tu i přestávku. Po napojení psisek, přelití vody do zavlažovacího zařízení a doplnění energie přecházíme zase po naučné stezce Loupežníka Štětky a následně po polní cestě dál do vesnice Brocno. Tady ta vesnice je sice dost zchátralá, ale mají tu v parčíku na volno lamu. :D Myslím, že lama si náhodou dnešek užívá, tolik lidí tu určitě běžně nepřejde ani za týden. :D takže měla opravdu na co se dívat.

image

Zatím jsme s Michalem neměli žádné dobrodrůžo v podobě ostružin, kopřiv atd. No a jelikož by se mi po poškrábaných nohách a bodlácích na ponožkách mohlo i stýskat Michal nám vybral pěknou cestičku.. O bože toto není cesta to je snad džungle. Cestička do Veselí opravdu stála za to! Takže teď budu tak minimálně dva dny po treku z Fíkova kožichu vybírat bodláky. Směrem na Újezd potkáváme i parťáky, takže nejdeme samy. Teď je to teda hodně zase po asfaltu, kterého je opravdu v téhle trase dost. U poslední kontroly dokonce potkáváme i Věrku s Adélkou J jů vidět je takhle v akci to je super. Věrka s kočárkem brázdí trek parádně a Arýš s Čertem poslušně ťapou vedle kočárku. Sice v itineráři poprvé vidím nějaké pravidlo vyšlapanější cesty nebo co to bylo :D, nevidím žádnou cestu, natož nějakou vyšlapanější. A pár kroků po rozruchaným poli, když jsou tam pole dvě. :D To nám taky dalo celkem zabrat, na konec jsme přeci jen odbočky trefili a za 8:20 hod. na trase jsme odevzdávali kartičky s kontrolami v cíli.

image

V cíli probíhal doprovodný program soutěží s ukázkami psích sportů, takže jsme se nenudili. Konečně jsem zase viděla i Věrku s Adélkou a teda ta roste princezna J. O ní ještě uslyšíme, to bude ta pravá trekařka. Největší bojovnicí je tu ještě druhá Áďa, která s Jančou ušla svůj druhý MID a může si připsat další trasu nad 40 km na konto, je to borká největší. A jak říkám, ještě chvilku a bude nám chodit z cíle naproti ona J. Však 40 kiláků neujde, kde jaký dospělý člověk, ale naše třinácti-letá Áďa totálně na pohodu. J No a náš je to doposud asi nejrychlejší MID, nikdy bych nevěřila, že časem budeme pracovat i na tom za jak dlouho trasu ujdeme. Teď nám to opravdu ťape dobře. :D

  

                                                                       S Michalem :D                                    a s Áďou :)                                                       stíháme chodskou bandu                                                  Fotky naše ZDE, od Janči a Ádi ZDE, a od Michala ZDE 

O HOLOVOUSKÝ POHÁR

8. 8. 2015

 Typická letní vedra pokračovala a my jsme se zůčastnili našich letos prvních dogdancingových závodů. Opravdu bylo vedro, ale Falco se přeci jen snažil. Sice neodcvičil celou sestavu, ale část zvládl. Nejdřív jsme vymýšlela cviky, které mu nedělají problém a jsou spíše nenáročné :) jenže postupem času, jak ubíhala písnička mi nápady docházely a tak jsme celou sestavu neodcvičili, ale stejně nikdy bych nevěřila, že mi v tomhle teple aspoň tu část odcvičí. Lepší se šikulín :) sice poslední, ale maximálně spokojení, protože to byla parádní akce mezi našimi tanečními kamarády :) Za fotky děkuji :)

 

  

VÝLET S MICHALEM

1. 8. 2015

První srpnový den jsme s Michalem vyplnili parádním výletem a naše cesty vedly do horské hospůdky. Při plánování trasy se mi mozeček trošku zavařil. Chtěla jsem totiž vzít na delší trasu i Falca a tak to musela být trasa spíše nenáročná. Hlavně už teď bylo jasné, že budeme muset hodně odpočívat, takže to musí být trasa, která povede z velké části civilizací. Musíme se také pohybovat relativně blízko domova, kdyby náhodou pro nás musel někdo dojet (to kdyby Falco už nemohl). Nakonec jsem to i přes všechny kritéria naplánovala a troufám si říct, že parádně.J Od nás z Peřimova jsme se vydali pro nás již dobře známou cestou do Roprachtic a dál do Vysokého nad Jizerou, kde byla naplánovaná pauza a odpočinek. Při zmrzlině v místní cukrárně se nám odpočívalo tak krásně a pak už jsme ťapali přes Šachty do Sklenařic. Ve Sklenařicích měl Michal s pesanama další přestávku než já vyzvedla Sárču. Ze Sklenařic už k samotnému cíli naší trasy na Perličku, kde si v parádní hospůdce dáme oběd. Fíček teď musí chvilku ťapat v zápřahu s Matesem a Michalem :D ale nijak nesmutní, to je mi teda trekový parťák. :D Já mám spřežení téměř koňské, i když Sárču hodně pouštím na volno, aby se proběhla. Na Prdku jsme totální atrakcí a tak naši psi mají přestávku i s mazlením. :D Po výborném obědě uděláme ještě fotečky krásných výhledů na hřebeny Krkonoš a můžeme pomalu pokračovat směrem domů. Po vrácení Sáry už teda jen s Matesem, Fíkem a Falcem ťapeme do Vysokého nad Jizerou, kde už je staročeská pouť v plném proudu. My si ale kolotoč necháme až na večerní poutní zábavu u nás. :D Po občerstvení už rychle do Roprachtic a pak jsme přes Čertovku téměř už doma. Falco trasu uťapkal parádně, i když se muselo hodně odpočívat, ale myslím, že postupně se spolu určitě zase prošlapeme i k tomu longu. J

Fotky ZDE 

image

LETNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR S ÁLOU SMOLÍKOVOU

20. – 24. 7. 2015

Hned po Šeráku nás čekala další akce a to zase spíš konečně akce pro Falca. Každoroční letní výcvikový tábor s Álou Smolíkovou, která nám zase týden bude během tréninků pomáhat s dogdancingem. Jak byl Falco od března do konce května nemocný, tak jsme spolu nic netrénovali a pořád si tak nejsem jistá, co s těma nohama dokáže odcvičit, uvidíme co mi tam bude zase tropit koník jeden. Plánovaný příjezd do Dvora ještě v neděli večer se mi nějak nepodařil dodržet, takže pojedu až ráno. Jenže to zase ten můj bratr potřeboval odvést do práce, takže najednou z ranního příjezdu je ihned příjezd odpolední. Nevadí na místě jsme a hned po vybalení stanu, ukotvení psisek atd. nám začíná naše dovolená. Fíček to je teda pořád mrtvý pes ještě po trase ze Šeráka, ale Falco vypadá, že se mu tu bude líbit. Na pondělním večerním tréninku se vyšvihl a dokázal odklusat tréninkovou MD1 a dokonce vylézt na stůl, kde pocvičil otočky a i posilovat na míčích. Vypadá to, že má nožky konečně zase oki .. ťuk ťuk J. Během týdne dogdancingu jsme dotrénovali na MD1, sestavili kousek zkoušky F2, pocvičili povel NE, NE a Falco se opravdu moc snažil. Večerní táboráky taky neměly chybu, ještě k tomu když nechyběla ani kytara. No prostě jsme si opravdu užívali. Na závěr tábora jsme s Falcem taky dokázali složit poslední zkoušku 1. Stupně MD a tím Falco splnil podmínky pro udělení titulu MASTER OF DOGDANCING 1.STUPNĚ. Ale, že ho rozklusat byla celkem makačka :D.

STOPOU STREJDY ŠERÁKA

LONG - 93 km

17. - 19. 7. 2015

image image image

17. – 19. 2015 máme tu další long a to prý ten nejobtížnější ze všech, které nás tenhle rok čekaly nebo ještě čekají.  :D My jsme se, ale nezalekli a ve středu večer si s Fíčkem zase balíme výbavu na naše společné cesty. Předpověď počasí vypadá opravdu letně a tak si zabalím jen slabý spacák. No páni to se balí úplně jinak. Do spodní komory batohu se vejde spacák, lékárnička i náhradní boty. :D Ve čtvrtek dopoledne ještě honem pobalím věci na tábor, na který jedu hned v neděli po longu, takže to bude všechno jen tak, tak. Pokud teda ten masakr v Jeseníkách přežijeme :D, ale těším se hrozně moc. Teď už jen dokoupit redbull, nějaký to ovoce, čokoládky uvařit masíčko pro Fíčka na trasu a hurá novým zážitkům. Taky jsem si všimla, že Fík kňučí, když se mu zavadí o ucho.. ach jo to tele se zase někde rvalo s naší kočkou. No co nadělám, holt pojede i s tím pokousaným, poškrábaným nateklým uchem. Když už jsme v týdnu zvládli to čipování  (ano ve svých 8 letech je Fík už čipovaný :D :D), což byl taky celkem zážitek, ale naštěstí to všichni přežili, jak pan doktor, tak paní doktorka tak i já a i vlastně celá ordinace po splašení se Falca, který najednou vyskočil na vyšetřovací stůl a jako pozoroval co, že to tomu Fíčkovi všichni provádíme. Myslím, že chudáci lidi v čekárně si mysleli, že mu tam snad řežeme nohy za živa.. no jo holt moje hysterický psiska no . :D Takže zase ostuda u veterináře. :D

Již klasicky Falco zůstává doma, ale dneska mi to strášně ulehčil, je naštvaný moc a tak leží v boudě, z které mu kouká jen ocas. O to je to pro mě jednodušší ještě k tomu mamča má dovolenou, takže o něho bude dobře postaráno a nebude tu sám. J Stejně ale doufám, že jednou se s námi i na toho longa přeci jen vrátí. Před třetí hodinou tedy vyrážím směrem na Ulibice, kde máme sraz s Jančou. Po příjezdu Janči a nakoupení ještě ovoce u stánku, můžeme vyrazit. Cesta byla nekonečná, jako že fákt strašně. Při projíždění kolem Pastvinské přehrady jsem si tak říkala, jestli by náhodou nebylo lepší zakotvit tu. Co Fíčku? Nebudeme se radši víkend válet u vody? To mi, ale neprošlo a tak přes Králíky razíme dál. V Králíkách jsme tenkrát byli na výletě, při 14 dnech válení se u přehrady. :D Stejně se sem jednou zase vrátíme na dovolenou, že jo. :D Ani nevím v kolik, ale jsme na místě. Ještě než stihnu dát Fíkovi po cestě vodu, hrčí mi mobil. No ne, ne Olda volá. :D A to nás jako lakoval, že letos na Šeráka nejede. Ale nevěřila jsem tomu vůbec, hlavně když jsem ho den předem spatřila na startovce. :D. Je to špión sleduje nás z terasy. :D Nikoho nepřekvapí, že Olda s Pavlou záhy odjíždějí na ubytko, tak my s Jančou jdeme na prezenci. Dobře po kontrole očkováků jsme tedy upsáni tomu, že ráno vyrážíme vstříc vražedné trase. :D Jako část mě se bojí, ale stejně se strašně těším. :D Začmáráme si do mapy trasu, která se na poslední chvíli změnila a už sedíme u jídla. Taky si k nám přisedá chodský kamarád Michal, se kterým jsme šli, část na Jednookém. Prý půjde Šeráka sám, protože Libor přijede až v pátek na sobotního MIDA. Sama Šeráka bych fakt jít nechtěla :D ono totiž i Michal později usoudil, že to nebyl úplně dobrý nápad a vypadá to, že půjde s námi. No což víc lidí, větší sranda ne. :D Dokonce, že prý i parkuje vedle nás :D no jako, tak to je už podezřelý, on fakt šel na jistotu. Po rozpravě k trase se ještě docpáváme rautem a dlouho sedíme a povídáme si. Teda my si povídáme, jen Olda nás zase straší. Výstup na Šeráka a na Kovadlinu, že to bude masakr. Tak to víme, že to bude síla, ale člověka by tak rozhodil, že jsem snad celkem ve stresu. Celou situaci, ale odlehčila Pavla, která svým komentářem, že vyrazit ráno v šest hodin, by bylo dobré, mě totálně odrovnala. Co to asi znamená? Jako,  že ANO vyjdeme všichni v šest, nebo NE nevyjdeme. Asi uvidíme až ráno , podle toho, v kolik Olda s Pavlou dorazí. Ještě po aférce hledání Michalova telefonu se na konec všichni rozcházíme a jdeme spát. Michal má, ale zase problém. No jako promiň, ale i ženská a ještě k tomu blondýna dokáže ve svém autě sklopit sedačky. :D Asi prostě holt budeš spát nohama ven z okýnka. :D Když se Michal snaží násilím sedačky sklopit, vidím to, že usilovným kopáním do nich, sedačky proletí předním oknem :D to se naštěstí nestalo a jak bude spát by mě celkem zajímalo. :D Budík máme nařízený na vražedných 5:15, protože start nám organizátoři posunuli na 6 hodin, jelikož má být vedro. Spát mi stejně moc nešlo, takže ráno vstávám ještě před budíkem. Nakrmím Fíka, doplním vodu, nasnídám se a po zabalení jídla do batohu už jen pozoruju, jak se z pelechu hrne Janča a záhy za ní i Michal. Dokonce před šestou přijíždí i Olda s Pavlou a my tak po kontrole povinné výbavy můžeme hromadně vyrazit.

image image

                                          Aron :)                                                                         Výhledy hned po chvilce chůze ze zázemí :)                                               

 No jasně v pořadí jako vždy :D někde vpředu Olda a dokonce i Pavla, pak dlouho nic :D a tam někde i my s Jančou a Michal s námi. Fíček si s Bessie móc rozumí a vrhá na mě pohledy, že s fenečkou by se mu líbilo takhle chodit. Neboj Fíku, když nám někde nezdrhnou půjdeme spolu. :D Copak já vím, jaký má Michal tempo, když si vzpomenu, že ho trénuje Libor :D až nahodí rychlost to ať si nemyslí, že ho budu dobíhat. :D Je šest ráno, vzduch se ani nehne, slunce začíná pálit a to zítra má být ještě větší teplo. Tak to tu asi umřeme a myslím, že to nebude už moc dlouho trvat, jelikož při pohledu na rozcestník a údaje kilometráže v naší mapě, je mi trochu mdlo. Ušli jsme od zázemí teprve půl km? A na Šeráka je to ještě 5 km vzhůru. No to ne.. Už vím, o čem to Věrka s Liborem mluvili, že v Jeseníkách má kilometr víc metrů než kdekoli jinde. Jo, jak já vám teď rozumím! :D Takže nezbývá nám prostě nic jiného než stále stoupat vzhůru, ale občas se i otevírají výhledy a to je blaho pro duši, taková nejlepší odměna za to funění do kopců. :D Pod Strmým dáme krátkou pauzu a, i když to na Šeráka je ještě 3,5 km odhodlaně pokračujeme dál. Že už lezeme, věčnost nevadí o tom to asi dneska i zítra bude. Když se nějakým způsobem i my s Fíčkem vyškrábeme na Šerák, radost při získání K1 je veliká, že nám ji ani nezkazí ta zavřená hospoda. Nu což vodu nám ochotný kuchař doplnil, energii doplníme gumídkama a po krátkém odpočinku a pokochání se výhledy můžeme pokračovat. Teď pro změnu klesáme. Co usilovně vystoupáme, zase ihned slezeme. Na přední pozici je Michal s Oldou a zdá se, že jim to tam klape, no to jim budeme muset rozpustit, co myslíte holky? Páč ještě by se snad spolčili za chvíli proti nám. :D Z kopečka a po rovince nám to upaluje a už se napojujeme na modrou, která nás dovede až ke K2, kde bude živule.  Nejdřív mě chtěl Olda asi poslat dolů do Ramzový, on má nový plán, jak se nás postupně zbavit. :D Hlavně, že mojí červený značce z Máchy se bude pořád smát.. téda. :D

 image image image

Vycházíme, první okamžiky na trase :) Fíček a chodská holčička Bessie

image image image

Přestávka pod Strmým :) 

image image 

Na Šeráku :) 

  image

K2- živá :) 

 Na živý kontrole jen voda a pivo. Necháme si označit kartičku, zkontrolovat množství vody pro psíky, imageodpočineme a můžeme pokračovat dál do Ostružné. Kde bude určitě konečně hospoda, která nás v tom vedru popohání vpřed. Po napojení Fíka v těžko přístupném potoku doháním Michala a Oldu, kteří stojí před hospodou. Po poradě hospodu, ale imagemíjíme a pokračujeme dál, do jiné. No jenže tohle se mi teda nelíbí, to už zavání kolapsem nás všech. Naštěstí místní nás ujišťují, že nahoře ještě hospody jsou. Uff od rána první pořádné jídlo, polívka bodla, kofola taky a my i psiska si konečně odpočineme. Jenže všechno krásné prostě musí skončit a tak i my se musíme zvednout a jít. Nechce se mi vůbec do toho vedra a kopců ono i psiska vypadají, že by ještě poležela, teda krom chodské holčičky Bessie, to je prostě nezmar. :D Jenže jednou se zvednout musíme a tak nadešel ten čas. Výstup na Ostružník a Císařskou loveckou boudu je jen slabý odvar výstupu na Smrk. Lezeme silou vůle do kopců a potkáváme i Michala s Májou a holčinou s maďarákem. Při pauze před Loveckou boudu si odpočineme, napojíme psiska a pak už přes Oldův potok lezeme na Smrk.

image image image

       S maďaráčkem jdeme chvilku :)                                a s výhledy stále :)                                                                                                                                        

Odpočinek :D jen Fíček to zatím moc nechápe. :D

 Jé to je, ale tak krásný les. Opravdu ta trasa je překrásná a i když je to sakra náročný, tak krásná příroda tomu imagedává to pravé kouzlo, parádního treku.  J Po promluvě kdy nám Olda vysvětluje, že mu nesmíme znečistit jeho potok, můžeme pokračovat dál a potkáváme i Jardu s Aronem. Který chudák pořád tak nějak na trase ještě rozdýchává ranní rvačku. Příjemnou rovinkou přicházíme na Smrk, kde už skupinka trekařů také odpočívá. Batoh opírám o strom, usedám a po zjištění, kdy nám Gwen oznamuje, že jsme právě na 21 km mě celkem dostihla krize. To jako, že od rána (6 hod.) lezu co mi síly stačí a za těch 9 hodin chůze mám v nohách teprve 21 km ? no tak to je síla teda opravdu. Za kofilou po tomhle posílám ještě milenu a čekám na ten příval energie. :D Fíček zdá se je v pohodě a i vedoucí nám už oznamuje, že se musíme zvednout a pokračovat dál. Kde nás zanedlouho čeká další krásný výstup na onu Kovadlinu. Prudkým klesáním ze Smrku trošku utíkáme s Michalem Janče a Oldovi, ale stejně se někde za chvilku zase sejdeme. Michal je taky v šoku, že od rána jsme ušli teprve 21 km a zdá se, že chce jít rychleji, tak se ho ptám, zda chce pustit vpřed. Jeho odpověď, k čemu by mu to bylo, když stejně na nás v kopci, bude čekat mě celkem dohnala k tomu přemýšlet, jestli na něho opravdu nejdu pomalu, ale zase co já se budu honit, zbytečně ! To ať si on radši počká. :D Janču, Pavlu i Oldu máme z dohledu a my se blížíme ke Kovadlině, na Michalův dotaz jestli si nedáme pauzu, pouze odpovím, že asi spíš až na Kovadlině. No jo, být tu Olda tak přesně vidím ten jeho pohled. :D Člověku se to kecá, když neví do čeho jde… téměř nevinný kopec se totiž stal tak strašně zákeřným :D a my tam skoro duši vypustili. Ještě k tomu jsme v kopci potkali už běžce, který se vracel dávno zpět :D demotivující opravdu :D člověk tu skoro chcípl a on si běží už zpátky. Magor! :D Ale Michal je dobrej, ani slovo o tom, že on chtěl odpočívat pod kopcem, to jsem čekala, že mi vynadá.. za tohle má jedno malé bezvýznamné plus. :D Tady nám Olda opravdu nekecal, fakt to byl hnusný kopec. :D Čekáme na Kovadlině na ostatní, no čekéme..ono se tomu moc čekání říkat nedá, protože než jsme popadli dech a dali napít psům Janča s Oldou už nám byli v patách. Nicméně Pavlu nemáme a tak stejně odpočinek musíme dát. Napíšu domů SMS něco ve smyslu je to krásný, náročný ale žijem. :D

  image 

Přestávka na Smrku :) 

image image image

Krásná trasa.. boží příroda :) 

 Poté nás čeká krásná lesní cesta pod Špičák k rozcestníku až na Hraničky. Potkává nás asi nějaký krizovky takže odpočinky jsou častější a dokonce část týmu to zabalí ležmo v borůvčí a když ne v borůvčí ležmo, tak poslouží i jen pouhý patníček. :D :D no jako tohle nejde nevyfotit. Tu KLIK :D A opravdu i když to vypadá, že je to hřbitov, tak tohle ještě není..to jsou jen chlapy, kteří nic nevydrží ŽE. Tu také KLIK na Janči fotku. :D Zatím co my se tu válíme prochází kolem nás další běžci (ano prochází) takže i jim to dalo zabrat. Na povel vedoucího se všichni zvedáme a pokračujeme ještě chvilku krásným lesem a parádní cestičkou dál už opravdu na Hraničky (ta cesta se strašně táhla). Musíme dojít na bivak, kde bude i hospoda, takže jídlo, pití voda pro psy zajištěna..tam se prostě musíme dneska dostat. Jdeme co nám síly stačí a už se stmívá, takže za světel čelovek, přítomnosti komárů a přeskakujících žab po cestičkách ťapeme všichni společně už bez zbytečných rozestupů. Nejhorší úsek v životě rozkopanou lesní cestou, kde si ještě zbytečně trochu štrádujeme ve větvích (no jo tak trocha toho dobrodružství ne) jsme překonali a konečně scházíme na silnici, po které sejdeme už na onu K7. Úsek po silnici je taky nekonečný, jenže to asi tak prostě je, když člověk strašně už potřebuje jíst, pít, sedět a záhy ihned spát. :D Když se přeci jen před půlnocí dohrneme na Celnici, vítá nás obsluha hned s označením kartiček, kofolou a polívkou. Jé je tak to bodlo, uff konečně najedení, napití. Fík už je nepříčetně protivnej, takže mu hrabu z batohu jídlo, čekám na objednaný langoš a těším se ze skutečnosti, že za chvíli už budu chrnět ve spacáku. Langoš nic moc, teda spíš žaludek nic moc, takže Fíček ho musí ještě spořádat, což se podařilo a my po nakoupení minerálky, redbulla a banánků v čokoládě konečně jdeme hledat místo k spánku. Nejdřív to už, už vypadalo, že snad neulehneme :D ale všeho do času a po jedné hodině usínáme. Ještě si dávám na lavičku batoh a říkám si tak, doufám, že mi v noci nespadne na hlavu. Uhýbám Fíčkovi stranou, aby se taky vešel na karimatku a v blažené nevědomosti chci, aby tento stav trval věčně. Jenže to ono mi v noci ještě musel spadnout ten batoh, že jo :D a Fíka skoro omráčit. No ano skvělé, můžeš si klidně zmrzačit Fíka, i když tento trek poprvé. :D Chvilku po čtvrté ráno nás, ale budí déšť. A ten se tu jako vzal kde? Z toho jednoho mraku nad námi? To je mrzuté. Zvedáme se s Jančou a přesouváme věci pod přístřešek, jenže co teď? Posunky abychom nevzbudili Oldu a Pavlu se domlouváme, že sbalíme a pomalu vyrazíme. Olda s Pavlou stejně jdou rychleji tak nás někde pak doženou. Ale vlastně co Michal, tak na toho bych skoro zapomněla, kde on spí? Janča si jde ještě doplnit vodu a já mám čas se i učesat (jako první trek, na který mám i hřeben jo). :D Cestou narazila i na Michala, který bude pokračovat s námi a tak na něho čekáme (vidíte to jo, zase se čeká na chlapa. :D). Po dešti už není ani památky a při čekání na Michala se Janča rozhoduje, že skončí, protože Dokýš to nedojde. Škoda, ale zase lepší než aby pak začal kulhat někde, kde to bude do svozu ještě x km.

 image

Onen odpočinek v borůvčí :) a mezi mrtvolama :D :D

 Budu pokračovat dál už jen s Michalem, necháme Oldu pěkně vyspat a my vyrážíme. J Takže podle mapy jsme spali na 46 km. Nohy mě nebolí, dokonce si beru i včerejší boty, s tím že to zkusím dojít pouze v nich. Nové bambusové ponožky jsou taky perfektní a po puchýři není ani památky, jo tak takhle by to šlo. Největší peklo bude, že má být zase vedro a hlavně ani ti psiska si tak moc neodpočinuli, tak jsem zvědavá, jestli to nějako zmákneme. Michal po ránu chrlí vtipem a dobrou náladou tak to je fajn, to vypadá, že se dobře vyspal. :D Zatím se nám jde skvěle, terén se tak vlní, ale žádný výrazný krpály. Sem tam hodíme odpočinek, popadneme dech a za chvilku zase razíme dál. U K8 Michal zaujímá polohu, kterou ho naučil Olda..stejně nechápu, že se mu pak chce zase z toho lehu zvedat :D, ale zase chápu, že na odpočinek je to fajn. :D

image image image

Krásné ráno a K8- a taky odpočinek. :D

 Cesta kolem Rovně nás vyflusla na luční cestě, na které teď celkem peče slunce, naštěstí ještě před Hraničkami potkáváme studánku, kde si doplníme vodu a chodská holčička Bessie si našla bezvadný místo na ochlazení. To je prostě beruška chytrá. J Ještě před výstupem ke Špičáku si hodíme s Michalem pauzu, no dobře tak tady se už válíme oba. I když teda válela bych se pohodlněji, kdybych neležela na šiškách. Ale ti psíci toho mají dost chudáci. Po pravdě ještě jsem nezažila, aby jen co se zastavíme si mě Fíček lehl a spal, Bessie na tom je líp, ale přeci jen odpočinek ji bodne. Jenže ona nechce sama spinkat, chce aby ji pořád někdo drbal, no to je beruška co. J Nekonečný výstup ke Špičáku, protože my zase odpočíváme.. jako ale tohle už není možný, jenže ono to prostě fakt nejde v kuse vyjít :D, kdyby s námi šel někdo, kdo s námi normálně nechodí tak si řekne, že jsme fakt marný… Takovej ten pocit, když konečně výjdeme aspoň na Břidličný, kde napíšeme SMS Oldovi, že na ně počkáme na Smrku. Odpověď, že máme radši počkat v Lesním baru u jídla se nám zdá dobrým nápadem a tak po pauze budeme pokračovat přes starou známou Kovadlinu dále. Na Břidličným dáváme přestávku, kterou psíci zřejmě opravdu potřebují, páč Fík se mi schovává do borůvčí, aby nemusel hned zase jít a Bessie pro změnu spí nad miskou s vodou. Tak to je krize největší toto.

image image image

Přestávka u studánky, kde my doplníme vodu a psiska si chvilku zase odpočnou, mají toho dost chouďata naše.. 

image image image

Odpočinky před výstupem pod Špičák, však říkám jít s námi někdo tak řekne, že jsme totálně marný..ale to fakt nešlo. 

image image image

Odpočinek na Břidličným..

 Slunce pálí, ale těch borůvek tady, no to je ráj. Michal se válí opodál na batohu, já sbírám borůvky a po sednutí si vedle už se válí i po mě :D při procházení Aničky s Cooprem ho ze sebe setřasu takovou rychlostí, že to fakt nečekal, páč Fíček najednou ihned šel štěkat na Coopra. Při takovém to ,,budíčku“ jsme tak rychle na nohách, že je škoda si zase sedat a tak pokračujeme dál. Úsek ke Kovadlině je tak šílený, tím parným sluncem, ale my to dali. Dáme si odpočinek na Kovadlině, když najednou se za námi s hlasem ohlíží Anička, která cestou našla Michalův pamlskovník s jídlem pro Bessie. Bessie to taky okomentovala svým hláskem chodským a to prý, že doma neštěká vůbec. :D Jako tak tomu nevěřím. :D Když už se zvedáme a nahazujeme batohy na záda najednou se za námi objevila Janča. To je takový to, když totálně nechápete, kde se tu ona osoba vyloupla. V hlavě mi tak lítá, jak je to možné, že se tu ocitla u nás..vždyť přeci s Dokýškem skončila..koukám psa nemá.. no hlava mi to fakt nebrala toto. :D A naše výrazy tomu prý i odpovídaly. :D Totálně mimo, nepochopíš. Za chvilku nás Janča, ale do oné problematiky zasvětila a pokračujeme spolu na Smrk. No teda spíš kousek za Kovadlinu a kus pod Smrk, protože ti psiska toho mají opravdu už dost a teď dokonce i Michalova Bessie a ještě i Michalovo koleno. Koleno mu, ale zachránila Janča, Bessie zachránil nějaký psí ionťák a Michala i spánek, takže po nutném odpočinku zase pokračujeme dál. Už s námi nejde ani Janča, protože musela spěchat do zázemí za Dokýškem a tak do toho krpálu jdeme s Michalem už samy. Tak jako my tam sotva popadáme dech a ona nám píše, že to vyběhla.. No říkám, ona je taky blázen :D ale zase fakt klobouk dolů..jenže takhle já ji nebudu za chvíli stačit vůbec safra. :D S přestávkami na patnících, trháním borůvek a spánkem pod Smrkem jsme na něj přeci jen vyfuněli. I když řeknu vám i já tam vytuhla a vzbudil mě až déšť. :D Fíček si sám dokonce i trhá borůvky, no jo ne jen lidi ale i psi při treku blbnou. :D Bessie vypadá konečně oki, i se ochladilo, tak si myslím, že to přeci jen dojdeme. Na Smrku se setkáváme s Aničkou a Michalem, kteří teď už pokračují spolu a já s chodským Michalem pokračujeme směrem k Útulně Mates, kde nás čeká kontrola. Jenže co se nestalo a co nám opravdu na tomhle treku ještě chybělo..déšť.. ale liják. Safra, tak tohle je k vzteku. Michal, že prý je to příjemný..a to jako co?..myslíš to jak ti studený kapky vody zatýkají pod tričko ? no teda, teď asi celkem zažívám teplotní šok. :D

image image image

cesta na Smrk- Hraničník ...byl to masakr :D ale vyšli jsme tam. :D

image image

Fíček a Bessie. bok po boku téměř celý Šerák :) No říkám, že ten choďák by se k nám možná přeci jen hodil. :D 

image

Počasí nás dokázalo ještě pozlobit :D 

Po sejití k lesnímu baru č. 1 začíná úsek pro masochisty a klesání dolů je fakt šílený a táák strašně dlouhý. Představuju si, jak tu někdo leze s totálně neusměrnitelným táhnoucím psiskem a jdou na mě mdloby. Ono i Bessie se pěkně roztahala, což je hlavně vidět (slyšet) na Michalovi, který na ni dost zvyšuje hlas. :D No v tomto případě, mám já to s Fíčkem pohodičku. To je jako, když jdu bez psa, jenže škoda, že je to tak i když spolu jdeme do kopce.. no jo holt všechno si odřu sama. :D Nevadí. U Lesního baru č.2 doplníme vodu, jídlo a počkáme na Oldu a Pavlu. K jídlu je tu teda jen klobása tak to já ne..to nemůžu, takže beru za vděk milenou a banánkem v čokoládě. Dáme si kafe, limču a po pořádném odpočinku polezeme dál. Jenže musíme to vylézt zase tím strašným krpálem nahoru..to nepřežiju. Vždyť to má snad kilák ne?  Odpověď Pavly, že je to pouhých 800 metrů. A po konstatování Oldy, že pro něho je už i překonání krtince velikým stoupáním, je vidět, že všichni včetně psů toho máme už dost. Michal ochotně opéká klobásy, ohříváme se u ohně, psiska spí. Bessie dávám zbytek Fíkovi kapsičky, granulí a škvarek, ať má holčička ještě sílu, vždyť je to taková šikovná beruška, maká jak jen může. Po svačince usíná a nabírá též stejně jako my ostatní ještě sílu na posledních 14 km. Když už není vyhnutí a v deset opravdu vyrazit musíme, budíme Oldu a pomalu vyrážíme do toho krpálu. S čelovkama se jde fajn..páč si budu svítít pod nohy a neuvidím ten šílenej krpál. Pár minutek po vyjití do krpálu slyším jen Michala ,, a to teď když jsem vyšel“. Moc si toho nevšímám a jdu dál, jen si říkám, že snad kdyby bylo něco Bessie tak by na mě houkl. Po překonání krpálu, kde nahoře na mě čeká Pavla i Olda se koukám, zda je za mou Michal …On nikde ? To si hodil pod kopcem bivak nebo co? :D Olda pokračuje dál, protože mu je zima a já lezu zpátky se kouknout, kde máme to jelito s Bessie. V půlce kopce na něho narazím. Leze ze všech sil.. no, když se ptám co se mu stalo, moc jsem to nepochopila a tak si vyfuním znovu krpál. Pavla na nás stále čeká a Olda o kousek dál taky. Psiska zdá se jdou v pohodě a tak všichni ťapeme dál k cíli. Jenže krize potkává všechny a normálně jsem poprvé zažila, že se mi chce spát za chůze. Takže pauzou, kterou ohlašuje Olda beru okamžitě za vděk a to vypadá, že jsme všichni vytuhli. Po povelu od vedoucího se ještě chvíli smějeme Michalovi, který má teď pro změnu problém s batohem.. no tak já nevim, co tam u toho lesního baru vyváděl, že má zase špatný batoh. Olda nás okřikuje ať se nesmějeme, jako promiň, ale to po nás nemůžeš chtít. :D Ono totiž to hodně pomohlo překonat spací krizi. :D

Chudáci šněci, sem tam na nějakýho dupnu..Achjo zabila jsem minimálně dva šneky. L :D Úsek po tmě je nekonečný a trošku nám ho zpestřila kontrola na chatě Smrčník, kterou jsme nemohli najít. Jenže když jdeme s někým, kdo má mapu tak dokonale zmáklou jako Pavla. Ona prostě i tu kontrolu najde. Borka největší a teda fákt musím říct, že ta navigace i takhle ve tmě je od ní perfektní. Pavly děkujeme.  Dobře si ji Olda vycvičil J. Pavla nám to ještě cestou od kontroly zpestřila, když začala volat o pomoc, což mě celkem vyděsilo, ale vše se za chvilku vyřešilo a pokračovali jsme dál. Začalo pršet..takže v lijáku terénem na nic, z kopce dolů..ach jo cesta do cíle za všechny prachy… Když jsme dokázali společně sejít do Lipový k žel. stanici tak po zjištění, že je to odtud ještě 3 km by se ve mně krve nedořezal. Ale což o to my si to ještě prodloužili. Přála bych vám vidět ten pohled Pavly, které jsme o kousek poodešli a při dojití do cíle byla ona v cíli dřív než my. No holt Olda nás navigoval, no Oldo teda..tak tohle si bude hodně konkurovat s tou mojí červenou na Máchovi. O to je to horší, že my s Michalem tou cestou k chatě chtěli jít dávno a přesně jsem si ji pamatovala z cesty, když jsme přijížděli s Jančou ve čtvrtek večer. Tak což my se ještě podívali s Michalem a Oldou do Horní Lipové že. :D :D Pavla neskrývala úsměv, když jsem ji v cíli říkala, jak jsme se ocitli v Horní Lipové. Myslím, že tohle fákt nečekala. :D Jak říkal člen organizátorského týmu v cíli. Prej dávno jsem chtěl jít spát, ale tušil jsem, že nějaký blbec bude chtít dojít do cíle v půl třetí ráno. :D No jo to jsme byli my. :D Sranda žee.

 Náš příchod dokonce vyburcoval i Janču a tak nás vítá. J Jen Libor evidentně vytuhl úplně :D asi. Společně najdeme sprchu, kde si teda aspoň odmočím nohy. Jenže to ani nejde omýt, takže po odmočení fakt jedině jen otřít ručníkem. :D Než si dokážeme dát do pucu aspoň ty nohy dostáváme se do auta (pelechu) až po čtvrtý ráno. Volám ještě domů, že jsme s Fíčkem došli. Jen se ozývá magoři, blázni, šílenci, ale prý jsou rádi, že žijeme. :D No jo já vím, že to mají se mnou prostě strašný stresy. Jenže nás tohle tak strášně baví. Usínám totálně mrtvá, ale ráno v sedm už se jdu koupat a po kopnutí redbulla do sebe se cítím celkem i svěže. :D Taky i Libor už je vidět venku, tak se ptá, jak se nám ťapalo. Jako musím říct, že máš príma parťáka a možná až někdy zase půjdeme, tak si ho s Jančou půčíme co? :D Tý jo neštěká po nás, nestěžuje si na nic, mapu taky hlídá..fakt totální paráda. J I když občas je celkem drzej, ale ve dvou ho zmákneme. Sama jsem na něho nestačila. :D :D :D Parádní trek, i když fakt to bylo náročný v tom vedru a ti psiska toho měli taky dost. Fíkouš totál mrtvý pes, takhle jsem ho ještě nikdy po treku neviděla..to ani po našem prvním longu. Tak příští rok snad zase J protože Šerák byl fakt skvělý. A asi poprvé jsem opravdu zažila toho longa o hlavě, protože tohle byl časovej masakr. Lézt 21 km devět hodin první den a druhý den po každém 2-3 km odpočívat, to jsem ještě nezažila a jako třešnička na dortu ten ranní příchod do cíle. :D To se prostě nikde jinde než na treku nezažije. :D Musím hlavně opět poděkovat skvělé trekové partě J Pavle, Oldovi, Janče a Michalovi, že jsme spolu takhle zase bojovali na trase J Děkuji moc, jste nejlepší. J

image

 Naše fotky ZDE, fotky od Janči ZDE (děkujeme) a odkaz na Oldovo video TU (děkuji za vypůjčení) 

NOČNÍ VÝSTUP NA SNĚŽKU ZA VÝCHODEM SLUNCE

 image image image

 Na pátek 3. 7. 2015 jsme si naplánovali pochod KČT, o kterém nás informoval na Líšeňských pochodech odpočívající turista s námi v hospodě. Už jsme o tomto výstupu slyšeli dříve, ale nikdy si netroufli. Přeci jen na to už člověk asi nějakou fyzičku mít musí. Což je zavádějící, jelikož při míjení lidí v  keckách, riflích nemůže snad o trénovaných turistech být řeč. Na konec se tato akce stala akcí hromadnou a část vyrazila na noční padesátku z Dolní Kalné. To právě my jako ti trénovaní s Jančou a Michalem a část z Pece pod Sněžkou. Verča, Evča a Pavel tedy budou stoupat spolu na Sněžku z Pece. My se s Michalem v půl pátý nalodíme do auta a jedeme směr Dolní Kalná, kde jen tak, tak nalézáme místo na bezpečné, nenáročné parkování a čekáme ještě na Janču. Po srocení skupinky se hrneme na přihlášení, zaplacení startovného a už, už můžeme vyrazit. Od sokolovny vyrážíme po vlastním značení na Horní Kalnou. Je teplo, hodně velké teplo slunce peče jako blázen a tak po těch polních cestách je k padnutí a po sestupu na asfalt je to ještě horší. Upalujeme, co nám síly stačí, abychom se nemuseli péct na slunci, jenže zatím není tak moc kam. Z ochlazovací stanice, kde jsme se chtěli taky zastavit nečekaně sešlo, protože hlídající howavart zaútočil na Fíka. Bereme nohy na ramena a upalujeme pryč, snad v Kunčicích bude někde voda, abychom psiska smočili. Janča vodu našla, ale vstup k ní je celkem nic moc takže prý pustit psiska na ochlazení. No to jako, že já mám svého totálního uprchlíka a útěkáře pustit v Kunčicích na volno? Dobře, při představě jak mi přeplave řeku a já ho honím v protilehlých lesích je mi celkem mdlo. Po ochlazení mě už to vidím lépe a Fíka i s vodítkem pouštím do řeky. Fík se vrhá do vody, to jako že chce snad plavat? Naštěstí po ochlazení na přivolání přichází zpět, což mi udělalo radost. Přeci jen to vypadá, že se ke mně i rád vrátil. :D Jo psíčku můj to ještě nevíš, že dneska pošlapeme celou noc :D. Uff tak tohle jsme zvládli, prozatím nejhorší krizové místo. :D

image image image

Teď nás čeká chvíle zase ve společnosti nákladní lanovky. I když tady se snad bloudit ani nedá, to už by musel člověk dělat botu za botou. Cesta se strašně táhne a tím asfaltem je to příšerný. Nám to, ale upaluje a tak necháváme v zádech i část turistů. Po překonání hlavní silnice pokračujeme přes Čistou v Krkonoších do Černého dolu. Už se ochladilo a jde se teď parádně. Potřebujeme se někde, ale nadopovat kofolou, očekáváme občerstvení. Kofola nás táhla, takže už jsme v Černém Dole, hned při cestě zastavujeme na občerstvení a záhy i zjišťujeme, že je tu i K1. Pak už stále vzhůru k ukazateli, který nás po modré značce posílá k Hrnčířským boudám. Začíná úsek stoupání, kterým se dostaneme k souboru chat (což zjišťuji, až když nemůžu na ukazatelích najít Hrnčířské boudy). Pět kiláků úporného stoupajícího asfaltu s kousajícími komáry je nekonečné. Po vystoupání k Cihlářské boudě už pokračujeme kolem dalších bud dál. Poslední boudou ze souboru Hrnčířských je bouda Mír, kde se sice svítí, ale kdo ví, jestli je tu občerstvení. V popisu trasy máme napsané nejbližší občerstvení na Lesní boudě, kde určitě musíme zastavit. Na značky není už moc vidět a i čelovka se musí zapojit alespoň na hledání značek, na cestu nám dost svítí měsíc tak tam světla není potřeba. U Lesní boudy nás z vesela vítají dvě samojedky. Po objednání prý pravé horské limonády, která v nás mizí ihned, budeme pokračovat dál, protože komáři nás tu strašně žerou. Dokonce přichází esemeska od skupiny, která stoupá z Pece. Si tak myslíme, že stále sedí na Růžohorkách u limonádky a palačinek. No a oni ty telata jalový už sedí půl hodiny na Sněžce.. Proboha a co tam chtějí teď jako dělat? Čím jako přemýšleli, když lezli na vrchol. :D Já padnu. Začínám si tak představovat, jak tam sedím x hodin v té kose, která tam určitě je.

  image image image

 My jsme na 24 km a teď nás ještě čeká stoupání k Chalupě na Rozcestí. Kam se strašně těším, protože zde určitě hodíme s naším doposud výborným časem delší pauzičku. Však už i psiska to potřebují. Prosvištíme kolem Lyžařské boudy, Liščí hory a už sedíme v hospůdce. No jo ono v noci se jdou ty krpály taky úplně jinak, páč není vidět kam se člověk hrabe a jen stoupá. Chalupa na Rozcestí se prostřídává turisty a my si dáváme polívku a kofolu. Zase mi někdo šlápl na Fíka, jako tak on nemusí dneska klidně na tu Sněžku dojít že. To už na Lesní boudě mu čísník přišlápl ocas :D který se lekl víc než samotný Fík. Čas máme opravdu skvělý, pauzičku prodlužujeme, no to by se tak krásně sedělo. Jenže vedoucí je zase v časovém stresu, tak nám dává pomalu povely k startování. Zvedáme se a pokračujeme přes Výrovku na Luční boudu. Dáváme vědět zmrzlým na Sněžku, ať nám jsou naproti. Ale to okolí Výrovky, sem se musíme vrátit, chci to vidět za světla, takže sem se chystáme i s Falcem. Pomalu se nám ten výletnický deníček plní a nevím, jak to všechno stihneme :D. Při míjení Luční boudy si tak říkám, co budeme proboha tolik času ještě dělat na Sněžce do východu. Škoda zavřené Luční boudy. Z pozice od čtyř zmrzlých přichází SMS, že teda jdou ale Pájovi, že je prý špatně. Achjo.. My už i s Verčou stoupáme na Sněžku a Janča jde s Pájou pomalu nahoru v závěsu. Jako, že jsme na Sněžce ve tři hodiny ráno a teď budeme hodinu a třičtvtě tvrdnout a čekat. Je blbý tohle říkat před Verčou, která tu už čeká od půl desátý :D :D :D :D telata! :D

 image image

Převlíkneme triko, navlíknu bundu. Po otázce od Verči zda nemám nějaký oblečení na víc se musím smát :D Fakt tu asi vymrzli. Michal s Matýskem, že jde prý bivakovat. :D Mates proti vůli zamotán do mikiny, aby mu nebyla zima chudáčkovi, si to vyložil trochu jinak a spát v mikině teda rozhodně nebude. :D No a my s Verčou Fíkem a Maxíkem čekáme o kousek výš nad Michalem a pozorujeme holčinu, která se zamotává do izotermické imagefolie.. Teda ta tu šroní s tou folií asi hodinu.. už to vypadalo, že se bude do východu zakuklovat a propásne ho. :D :D Východ slunce kouzelný, když čekáte a vidíte jak se rodí nový den, prostě nádhera. Škoda, že jsme ho neviděli všichni a část skupinky se tedy rozpadla.. ale nevadí naplánujeme určitě v létě ještě jeden výlet za východem slunce. :D Po focení, výhledech a ukořistění razítek budeme pokračovat dál. Janča s Pájou šli tedy už do Pece, Evča hned po východu taky a Verča skupinku odchodu do Pece uzavírá. My s Michalem uzavřeme padesátku klesáním Údolím Bílého Labe k Dívčím lávkám. Michal už je zase v časovém stresu a skoro to vypadá, že mi nedovolí ani vrcholové fotky výhledů. Jenže to mě jako dlouholetého parťáka treků s Michalem nerozhází a v takových to situacích si stejně dělám co uznám za vhodný.  A navíc si nemyslím, že bych teď lezla 12 km dolů čtyři hodiny. Tak víte, jak to je. Nevyspalej chlap a ještě k tomu on měl v nohách již včera na startu 15 km z práce, tak je holt asi unavenej no. Pod Sněžkou, kterou jsme překonali trochu mlčením, mi dává za pravdu, že můžeme zvolnit. No tak to bych ho rozškubla. Teď pod Sněžkou mi řekne, klidně si udělej fotky.. No ještě, že i nahoře jsem si dělala co jsem chtěla. :D

image image

Sluníčko už zase peče a my pokračujeme kolem rašelinišť k Luční boudě. Údolí Bíleho Labe to mám strašně ráda a fakt je to jedno z mých asi milion oblíbených míst. :D Jenže dneska je to jiné. Horda lidí v zástupu za sebou a do toho ti šílení běžci, kteří vás předbíhají. Ale když mi holčina třikrát za sebou rýpne hůlkami do Fíčka, že ten se hrbí bolestí. To už nevydržím a upozorním ji, že pokud mi do něho ještě jednou uhodí, něco se stane. Holčina do mě začala štěkat, že Fík překáží. Tak jako pardon, ale stačí říct a já uhnu že. Naštěstí se mě zastal klučina, kterému už dala hůlkami taky po čuni a tak bylo rychlé ticho. :D Si myslí jako co asi… Tak to mi hlo žlučí. Po překonání údolí scházíme na asfaltku a pokračujeme kolem Labe dolů. Slunce zase peče, ale psiska šlapají parádně. Fakt jsem na ně pyšná. Jen Mates má trošku krizi a motá se Michalovi pod nohama, ale to se dá pochopit, vždyť on věčně spí celý dny. Fíček má sice oči jako tenisáky, ale nedá na sobě únavu znát, stopuje pořád jako o život. Dole na nás čeká občerstvení a výdej pamětních listů, dáme ještě napít psům a už jen čekáme na autobus, který nás odveze do Dolní Kalný k autu. Jenže to tele, který řídilo bus, to netrefilo a zdá se že snad skoro bloudí. :D to je snad zlý sen.. To snad není možný toto. Fíček jen lehne tak spí. A já jen sednu skoro taky. :D Přichází krizovka, po výstupu z autobusu už jen do auta, kde celou cestu domů o psech ani nevíme. Fíček celý den prospal natáženej v kotci, ale stejně ukažte mi někdo na psisko, které během tří týdnů ujde 86 km na longu, záhy za pět dní 50 km na MIDU a za dalších pět dní 50 km v noci na Sněžku. Boží voříšek můj a nutně potřebuju sehnat něco takhle vitálního, zdravího ťuk ťuk a chodícího, jako je Fíček. Ale vůbec nevím jak to mám udělat :D :D. Tohle byl parádní noční výšlap, trasa v noci má svoje kouzlo a my si to užili všichni skvěle. Takže za rok na téhle dlouhé určitě zase a na krátké letos určitě minimálně jednou všichni povinně z Pece spolu. Samozřejmě nebude z obliga ani Pája! Neunikne nikdo. :D

Fotky moje ZDE a fotečky od Janči ZDE (za ně děkujeme) 

image

BLOODY WALK

MID 27. 6. 2015

image image image

Když blázni tak blázni, no ale copak můžu narušit tým? Michal by na MID jít chtěl a já mám pět dní po longu, tak jsem zvědavá, jak mi to pošlape, ale to dáme! Jinak bych asi i uvažovala o longu, i když nemám natrénováno na uběhnutí prologu a pěkně se do toho na pátek vetřela promoce, kam prostě musím. Na příští rok, ale slibuju, že opravdu budu trénovat, abych 4 km prologu mohla odběhnout, protože vidět koupajícího se Vaška s čelovkou na hlavě a kanadami nad hlavou se nesmí propásnout. To se totiž jindy než na BW nepoštěstí. Tento trek máme až podezřele blízko domova, takže žádné stresy z dlouhé cesty, žádné stanování v zázemí a jen se přepravíme autem do dvaceti minut. To se mi moc líbí, protože i budík na sobotní ráno v pohodě v šest hodin zvládáme a o půl sedmé v klidu vyjíždíme. Po nalodění Michala a Matese pokračujeme přes Horní Brannou a Kunčice do Prosečného, kde si vyslechneme rozpravu k trase, pořadatelé nám zapíšou čas startu a my se můžeme vydat na trasu. Jelikož je cesta ke K1 spíše neznačená, musíme se tam dostat samy s odkazem na mapu, ale to zmákneme. Michal zapíná kudyšela a s mapami v rukách vyrážíme. Kdo by to čekal, prostě prší, no já nevím, že musí zase pršet..achjo to nechci! Náladu nám to, ale nijak nekazí a jdeme si užít kilometry po Krkonoších. Michal pořád brblá, že je vedro a, že se potí. No jako Michale na to nemám co říct…myslím, že jedině by ti pomohlo odhodit vrstvu oblečení. :D Zase nemáme nikde napsaný počty kilometrů a nikdo z nás nemá chytrý telefon, takže jen víme, že u Chalupy Na Rozcestí budeme asi tak v půlce. Člověk se ani nenaděje a jsme u kostelíčka, který je pro nás dlouho záchytným bodem, chvilku se tu sice pomotáme mokrým polem, protože cestička je zarostlá, ale jelikož polem se nám jít nechce tak odbočku hledáme, jako o život. Tu nacházíme a směle pokračujeme dál. Stále prší a stále jdeme samy, což dost znepokojuje Michala, protože mi zase už od startu omílá, že budeme poslední. Copak jako já za to můžu, že za námi nikdo nejde? :D Největší krizové místo překonáno a už stojíme na křižovatce, kde se nám křižuje i značená cyklostezka, po které se napojíme na žlutou značku a ta nás dovede až ke K1. Jak máme čeho se držet, tak nám to upaluje celkem dobře. Mám teda trošku strach o Fíka, protože se mi nějak opožďuje, což není dobrý. No na K1 stejně dáme malou pauzu tak mu kouknu na tlapky. Jenže Fík se zastavuje častěji a častěji, tak na tlapky koukám dříve. No, není vidět nic tak pokračujeme, později mi došlo, že on nesnáší chodit v dešti, tak proto se tak loudá voříšek jeden. Už i Michal je spokojený, protože nás předchází dvě holčiny, tak už i jeho pochyby samoty na trase jsou ty tam.

image image image

Na K1 označíme kartičku, taky přestává pršet, takže uklízíme bundy a začínáme stoupat ke Krásné Pláni. Teď přichází to nejhorší, mokrý teplo, který fakt nesnáším.. a když i Michal říká, že se potí tak je to špatné! :D Přesto nám to šlape jedna radost a už si to štrádujeme po cestě, kde se nám i otevírají výhledy a i počasí zdá se je umoudřené. Psiska ťapají na jedničku a užívám si krásné Krkonoše. Za námi stále nikdo, holčiny jsme setřásli někde v kopci a tak pokračujeme jen ve čtyřech. Žlutá značka končí, my už označujeme kartičku na K2. Tam si dáme menší pauzičku, napojíme psiska, sníme tyčinku, hroznový cukr a směle do toho šíleného krpálu. Musím teda říct, že to byla síla, ale jak nám to dneska sviští tak už klesáme od boudy na Pláni a ty výhledy jsou prostě krásné. Cesta ke Klínovým boudám se tak podezřele vlní, ale občas na nás i vykoukne sluníčko, takže se to šlape prostě jedna báseň. Po vyfunění k Chatě Na Rozcestí jdeme kvůli razítku dovnitř, je půl druhý odpoledne tedy čas oběda, tak si musíme něco dát. Jsme v Krkonoších tak sáhneme po pravém Krkonošském kyselu a už ne tak krkonošské malinovce. :D Kyselo venku zajídáme ještě tyčinkou a pokračujeme dál, jenže už ne do sluníčka, nýbrž do deště, takže i kolem Liščí hory proběhneme bez povšimnutí, což mě zpětně celkem štve. No nevadí, podíváme se sem jindy. Překvapením je pro mě, když scházíme u Lyžařské boudy, kde jsme na podzim byli s Verčou na atestech s horskou službou a úplně vidím, jak se schovávám do křoví, kde dvě a víc hodin čekáme, než nás psiska horské služby najdou. Po asfaltce zatočíme směrem na Tetřeví boudy, jdeme kolem lesa, kde jsem byla schovaná v noci a fakt tam čekala na to zatracený psisko dvě a půl hodiny. :D

image

Nad Tetřevími boudami nás stihá celkem slušný liják, schováváme se do lesa a chvilku čekáme, ať nejsme mokrý jako myši. Od Tetřevích bud už po žluté dál na Černý Důl. Schytáváme ty nejhorší lijáky, dvakrát se ještě schováváme v lese, ale pak už do toho jdeme po hlavě. Také potkáváme parťáka s čevečkem, který šel jen kratší trasu a pěkně nám to v kopci nandal. No jako nechci nic říkat, ale my mít v nohách o půlku míň km, tak mu na pohodu utečeme. :D Tempem celkem rychlým slízáme kamenitým úsekem dolů do Černého Dolu, při procházení kolem ohrad s kravkami, vidím na Michalovi trošku obavu, prý ,,Stáňo a to je jako ten drátek zastaví“ ? No Michale ,, Myslím, že ne. :D Po tomhle zjištění upaluje, jak kdyby nesl důchod a tak mažu teda za ním. :D Za chvilku si označíme předposlední kontrolu a po vymotání se pod lanovku, upalujeme od teď zase neznačeným úsekem. Sakra a ten kopec se tu vzal jako kde? Já si tak říkala celou dobu, že kolem lanovky to bude z kopce. Jo tak to je pěkně vlnitý terén, a ještě to blátíčko do toho a všude lezoucí slimáci, lahůdka. :D Tráva do půl pasu máchá boty, kalhoty i psa. Fíček vypadá, že má asi nějakou krizovku, protože se i motá pod nohama, takže frolikama ho neustále vyvádím k noze. V jednom úseku nás předbíhají parťačky (jediné), které s námi vždycky aspoň kousek šli a Michal nám našel luxusní cestičku. Proč to prostě vzít cestou okolo, když se můžeme plácat lesem, kopřivama, ostružinami po pás a ještě k tomu přecházet oplůtky? No, protože prostě je to kratší, za to horší cesta. Ale když se má překonat oplůtek, kdo jiný zkouší, jestli je v něm proud? No jasně, že já, páč kdybych čekala na Michala, až na to sáhne tak tam stojíme ještě dneska. :D Ne, že bychom měli tady nějaký trasový rozbroj, ale všeho do času. Jelikož naše cesta na Čihadla BYLA ještě unikátnější. Řepkou o lala, přes hory přes doly … tak tady jsme šli asi stejně jako Vašek. A to se mu chudákovi v zázemí smáli, že zná cestu na Čihadla ze všech směrů, ale to neviděli nás. :D  Zmákli jsme to a po odhalení K7 už rychle cestou necestou dolů do Prosečného. Michal mi neustále za zády počítá kolik hodin už jdeme, on vážně potřebuje chytrý telefon, aby mi mohl říkat i moji maximální rychlost, ujitou vzdálenost atd. :D Po odevzdání kontrol a zapsání cílového času, se vítáme s longaři Pavlou a Oldou, se kterými v zázemí kecáme až téměř do jedné hodiny ranní. Však domů to máme kousíček, takže to nevadí. Z domu nás nikdo ani nehledá, protože po informaci, že jsme živý a zdravý v cíli, prý vždycky už vypínají. :D Cestou domů na nás sice číhali tři vozy policie ČR, KDO BY TO ŘEKL, ŽE NA ÚSEKU 20 KM JICH V ROZESTUPECH BUDE TOLIK. Cestou vyložím Michala pod domem, domlouváme se na ranní cestě na vyhlášení a už se vidím v posteli. Doma už všichni spí, Falco nás vítá jako pakoš a už je rád, že jsme se mu vrátili. Neboj, Falco zítra tě vezmu mezi ty drsný čevečka na vyhlášení. Ráno všechny naskládám do volva a jedeme, u stánku si kupuji na Falca taky konečně nový obojek, no vlastně i na Fíka. :D A čekáme na vyhlášení, které je pro nás překvapivě příjemné, protože jsme měli na 50 km trase doposud náš nejlepší čas tj. 11:32 hod. Parádně jsme si užili trasu po Krkonoších a už se nemůžu dočkat až s námi vyrazí i Falco a i alespoň část smečky s Verčou, ať zase ťapeme společně. Falco na vyhlášení teda táák zlobil, pořád tahal za psíkama a to najednou vypadal moc živě, vůbec nedával znát, že by ho snad boleli nohy, tak jak si mám toto vysvětlit? Před rozloučením se s Pavlou a Oldou, ještě jdu ukázat Falcovi kamarádku Hajdy, která mu jako jasně dává najevo, že ten stan je její. :D Loučíme se i s kamarádem Vaškem a těšíme se na další trek J

Naše fotky ZDE 

image

JEDNOOKÝ VLK

LONG 18. - 21. 6. 2015

Ani jsme se nenadáli a máme tu další long, tentokrát nás cesty zavedou do podhůří Orlických hor. Na trasu vyrazím zase jenom s Fíkem, i když Falco už je na tom zdravotně snad konečně dobře, ale potřebnou fyzičku na takovou hordu kilometrů ještě nemá a nechci si ho hned utavit. Zatím s námi ťapká na společných procházkách a snad se spolu zase dostaneme i k longu. Doufám, že tu nebude našim zlobit a hlavně musím teda před odjezdem zmizet úplně nenápadně. No to se mi úplně tak nepovedlo, takže Falco řádí, skáče, štěká.. prostě chce jet s námi, no ale to opravdu nejde. Hlavně doufám, že mi nerozkouše pelech! Před šestou vyrážím směrem na Železný Brod, kde máme sraz s Jančou a pojedeme spolu až do kempu. :). V kempu už máme i naše kamarády Oldu s Pavlou a společně si jdeme pro mapu a zaplatit ubytování. Pořád se tak trošku řeší, kde kdo a s kým spí :D no já asi ve stanu. Vážně?? No dobře tak ve stanu ne, kdo by se tam v tom lijáku plácal s kolíkama a tyčkama. Nějak se s Fíčkem srovnáme v autě. Zrovna nedávno my i bratr vysvětloval, jak si mám upravit sedačky. Jenže kdybych já si pamatovala, co že mám pro to pohodlí udělat. Nevadí, to budu řešit, až půjdu opravdu spát. Ukořistili jsme místo u stolu u Míši a tak večeříme, vyznačíme si trasu do mapy a už se jen těšíme na společné kilometry. Ou to jako, že oni nám nikam nenapsali kilometráž, no tak tohle nemám opravdu ráda. To vůbec nebudu vědět, jestli se už můžu cítit vyčerpaně. :D Ale těším se strašně moc. :)

image

Můj turista :) 

Ráno vstávám a koukám okýnkem z auta, že obloha je azurově modrá, jů tak žádný déšť. Ovšem chvíle je ta tam a z ničehož nic se začíná mračit. No tak tohle nebude dobré. Snídaně v podobě redbullu, tyčinky a čekám na povel k vyražení na trasu. Moji kamarádi snídají, tak mám čas i na nakrmení Fíkouše. Chvíle čekání mi přišel prý zpříjemnit kamarád Libor, který už skoro vyráží na trasu, akorát se mu někde opozdil parťák Michal. Libor už nepřekonává longy s holkama, teď už prý jen s klukama. :D No ne, že bych se Ti Libore chtěla smát :D, ale teda to jsi dopadl! :D Zatím jen pršelo, ale teď už přímo leje, jak když konev obrátí.. ach jo, já nechci ! Musí přijít záložní plán, měním boty, oblékám bundu a jdu se podívat, kde že mám ty svoje trekaře. Olda zjistil, že pršet má stejně celé dopoledne, takže je asi jedno už v kolik vyrazíme. Nechuť vyrazit do deště jsme nějak překonali a v půl osmé stojíme na startu téměř v plné sestavě, akorát Pavla se nám někde zatoulala. Kde je? Na startu dostáváme zavírací špendlík, na který si budeme sbírat kontrolní stužky a můžeme jít vstříc dalším kilometrům. Tím zatraceným špendlíkem jsem si probodla bundu!  Tak jako tohle byl, ale špatný nápad. :D Z kempu rovnou k mostu po zelené značce, kde se na tom prvním kilometru zase tak v té naší trekové skupině hledáme. Olda vpředu, Janča též a já v závěsu, tak zjišťuji, že tohle bude zase síla. :D no a Pavlu pro změnu nevidíme vůbec. Prší, prší a to mě teda vadí :D. U mostu na nás Olda čeká, takže skupinka se srocuje, i když stále bez Pavly pokračujeme směrem pod hrádek Velešov. Od ukazatele pod hradem už pokračujeme po asfaltce a modré značce, kde dalším zastavením bude Homole. Pod Homolí si ukořistíme první stužku žluté barvičky a po chvíli zase pokračujeme dál. My už tedy jen s Jančou, Olda čeká na Pavlu, která se nám někde trošku zdržela. Cestou necestou si ťapeme, Fíček s Dokýškem vedle sebe. Dokonce přestává i pršet, tak že by? No asi jo, sundávám bundu a pokračujeme, potkáváme se s ostatními longaři. Najednou nás značka vyflusne na cestě mezi poli s řepkou (ta je snad opravdu všude). Netrpělivě očekávám značku, ale tak uhnout snad nikde nešlo. Uff jdeme správně a ťape nám to zdá se celkem rychle a už máme i motivaci. Ze zadních pozic přichází esemeska s informací, že v Brandýse nad Orlicí bude -ŽER pauza. Čekáme s Jančou na náměstí v altánku a po příchodu Oldy jdeme hledat hospodu. Tam, kam nás ale poslala paní z obchodu je plno, ale houby zle Majka nás informuje, že další hospoda je o tři kilometry dál. Jen tu Pavlu stále nemáme.. Oldo copak ona nešla s tebou? Takže bez občerstvení pokračujeme dál po cyklostezce, kde si asi hlemýždi dali svůj soukromý závod, ale Fíček jim trošku rozházel pořadí. Chudák šnek vzdálenost co za půl dne urazil, musí absolvovat znovu. Tak, ale Fíku už si s nimi nehraj fotbal. :D

image image image

                                            Pochmurné ráno a naše první kilometry :) 

image image image

Homole, první kontrola a pokračujeme dál :) 

image  image

Pauza na náměstí v Brandýse nad Orlicí                                Ťapeme si společně :)                                 Fíček a Dokýšek :)                                       

Jako nechci nijak brblat, ale možná pauzička by se už hodila :D. Tak celkem očekávám tu Majky hospodu, jenže my teď jdeme úplně mimo civilizaci, tady asi hospoda nebude. Za chvíli se ukáže, že tyto obavy má Janča i Olda. Uff po překonání kolejí v Bezpráví je lavička, už se vidím, jak tam sedím, jenže je obsazeno. No díky bohu pokračujeme za roh k občerstvení. Tak to bodlo. Shazujeme batohy a už si neseme kafe a kofolu. Dokonce nás dochází i Pavla a tak konečně už v plném počtu.

  

Fíkouš s novým kámošem :) 

image

Jelikož je můj voříšek šikovný a hraje před Romanem šprta dostává i on občerstvení v podobě klobásky a chleba. To říkám pořád, že mám voříška šikulína. Po nakrmení Dity a vlastně všech vyrážíme dál. Chvíli pokračujeme i s chodskými kamarády opravdu to jsou případi ti dva! Před výstupem na Andrlův Chlum se rozdělujeme a polezeme vzhůru. Kopeček je to slušný a vůbec  nechce skončit. Sice  jsme nějakým způsobem vylezli, ale značně zničení. Takže pauza, polívka, kofola, palačinky a vídeň. Pořádně se nadlábneme, teď už polezeme prý z kopce dolů, takže můžeme. Psiska odpočívají a už jde k nám i Pavla :) konečně ve čtyřech. Z Chlumu dolů k zabitému. Zvláštní místo naštěstí všichni dál jdeme společně :D už směrem na Ustí nad Orlicí, kde cestou potkáváme longaře s groňáky a tak nějak ve skupině pokračujeme dál. Přecházíme přes město a hledáme rozcestník a dál po červené na Jiříčkov. Po červené ano, ta červená z Máchy se snad nikdy nepromlčí :D. 

 Počasí zdá se být už umoudřené a tak se nám teď šlape parádně až na ,,neznatelné“ stoupání k vyhořelýmu srubu. V kopečku předcházíme i holčiny s ohařema a jedna z nich skoro už asi nemůže a ještě k tomu má snad na batohu navěšené všechny ponožky, které s sebou dohromady má. Necháme je za sebou v závěsu a míříme nad Horákovu kapli. Jenže to se táák neskutečně táhne. Terén s kořeny a to stmívání do toho, no občas je to silná komplikace, když se mi pod nohou z ničehož nic objeví kořen. Když scházíme ke kapli, sedí u ní i holčiny s ohaři.. a jak je toto možné? Vždyť nás snad nikde nepředcházeli ne? A tím jejich kulhavým krokem, že by nám tak utekli..tak to teda opravdu nechápu. Je tu plno laviček a tak sundáváme batoh, občerstvím Fíka a sedím na lavičce.  Zatím se mi jde pěkně a tak čekám na rozhodnutí dalších členů skupiny. Já si totiž celou cestu ke kapli myslela, že tady je K3. No teď čumím do itineráře, že je to ještě kousek v Dolní Dobrouči u kostela. A co my pokračujeme dál? Nikdo nic neříká, Janča šteluje baterky do navigace, Pavla brouzdá asi na netu ve svém chytrém mobilu no a Olda? Ten prý už jako spí nahoře v altánku a začíná se trošku čílit, že ho rovnou nenásledujeme a nehybně sedíme dole. Tak já poslušně čekám na verdikt a stejně jsem s Jančou a Pavlou označena za čarodějnici, ale teda v momentě, kdy nám Olda sehnal i koště tak nestačím zírat. A završil to slovy ,,Tak si teda leťte“. No toto!!

  image image

 Po tomto proslovu  lezu za Oldou do altánku, ale že by se mi teda chtělo teď hned spát.. To ne. Ani parťákům s groňáky se nechce ještě spát, ale najednou už nás není v altánku osm ale dvanáct. Že by v jejich týmu taky došlo k nějakému rozbroji, protože naposledy jsem slyšela něco o tom, že být tady tak o tři hodiny později, spí tu taky a záhy je máme téměř na karimatce? :D No nemáme to s těma chlapama jednoduchý, že holky! :D Začínám si vybalovat, obstarám Fíka, převleču se a už ležím ve spacáku. Vyřídím pár SMS domů, uhnu Fíkovi, aby se taky vešel na karimatku. Že by to bubnování byly jako dešťové kapky? Ne to se mi určitě jen zdá. I když Oldova věta ,,asi začalo pršet“, potvrzuje, že se o déšť opravdu jedná. :D V noci se spalo dobře, ale ráno bych teda klidně vyrazila dřív, protože jsem byla vzhůru strašně brzo. Na pokyn od vedoucího jsme s Fíčkem čekali jako na smilování. Jenže to oni si vedle jako zvesela zažezávají. :D Nevadí, na konec se přeci i jen šípkové růženky probudili a zdá se, že opravdu se jde balit. Všichni sbalení v pozoru, až na Pavlu a groňáky. Máme tedy ještě čas si dát něco dobrýho k snědku a Fíček vypadá, že má strach, jestli mu u mě v batohu něco zbylo tak si loví proteiny kolem. :D

Ráno po bivaku :) 

Chvilku po šesté hodině vyrážíme dál teď ke K3, jenže zase bez čtvrtého člena naší výpravy. Je chladno a tak upalujeme, abychom se zahřáli. V Dolní Dobrouči si sebereme poslední stužku a taky i Pavla nás dohnala, takže od teď snad opravdu už hromadně směrem do Ráje. :D Počasí se zatím drží, ještě aby ne, když jsme v Ráji, nic méně mraky se na nás ženou. V Letohradě u obchodu si dáváme přestávku, dobíhá nás Pavla (opět) a po doplnění zásob pití, jídla a snídani pokračujeme dál už za deště. Já fakt nechci! O důvod víc, proč do toho šlápnout, ať už jsme v kempu. Jenže ono to zase až tak nejde, když vidím ten krpál před sebou. Fíček šlape na jedničku, vořech šikulín prostě. Mám z něho radost, jak se mi rozchodil sportovec.Prší, prší jen se leje, to je peklo prostě. A když jsme si tak krásně vyšlápli do kopečka, tak můžeme za chvilku zase klidně dolů že. Pořád dokola, nahoru a dolů. Ten nejhorší pocit, když procházíte kolem hospody a ona je zavřená! Takže pauza v autobusové zastávce, ujídáme z vlastních zásob, naštěstí ještě máme co, počkáme na Pavlu a po silnici dál. Snad narazíme na další hospodu a už otevřenou. Joho po překonání silnice scházíme k další hospodě a to člověka taky popohání vpřed, akorát soukromá akce, takže nám nedají nic. NO tak to je snad už zlý sen, překonat se a pokračovat dál..to člověku ubere na náladě. Jestli, ale nepotkáme brzy nějaké občerstvení tak si myslím, že to celkem už zavání kolapsem výletní skupiny. A ještě k tomu jsme zase někde vytrousili Pavlu, takže i na ní se musí někde počkat. Při scházení krpálem dolů do Litic, kde nohy celkem dostaly zabrat na nás vykouklo sluníčko, to je hned zase veseleji. Ale ještě veseleji je, když za zatáčkou vidíme hospodu J tak ta bodla. Dnešní první polívka 6 kiláků před cílem, ale ani na chvilku tu nepadlo nic o tom, že bychom měli snad pokračovat bez občerstvení. Občerstvení bodlo, ale dlouho se nezdržujeme, jelikož se žene déšť a je nám tu i chladno. No vlastně do lijáku už vycházíme a já koukám, že na těch předních pozicích zase funguje ta tzv. cílová buňka. Takže rychlým tempem kolem Divoké Orlice mažeme, co nám síly stačí, ať už jsme v cíli. No tak jako což, já dobíhám Oldu a Janču a už už skoro je mám, ale teda ten krpál se tu vzal kde? Neskutečné, já myslela, že voda do kopce neteče. :D Nějakým způsobem jsme se přehoupli přes horizont a už nám zbývá jen cestička pod Potštejn, kde se napojíme na žlutě značenou kraťoučkou cestičku, která nás dovede do kempu. No, ale Janča s Oldou se už zbláznili asi úplně, protože oni opravdu běží. To je jako tak táhnou ti psi? Sakra Fíku, my to máme, ale pech. :D

image image

Příroda krásná :) 

Na druhou stranu jsme v cíli, dali jsme to a tákhle brzy jsem v kempu ještě nebyla. Takže teď už jen obstarat Fíka, shodit batoh, umýt se a pak už jen sedět. Sedět a nikam nemuset. :D No parádička. Dávám vědět domů, že jsme živý a zdravý v cíli. No možná jsem to neměla tak uspěchat, jelikož ta studená sprcha byla téměř vražedná. Teď už jen počkat na ostatní trekaře, jak se budou vracet a klábosit a klábosit. Stan už stavět nebudeme, i když dneska svítí sluníčko a i čas na to by byl, ale nechce se. Vyspíme se zase v autě a ráno se s Jančou ještě před vyhlášením půjdeme podívat na hrad Potštejn, no jelikož jsme už dlouho nikde nebyli že. :D Po vyhlášení rychle domů, no cesta opravdu veselá. Při vyjíždění z kempu mi batoh na zadní sedačce zalehl Fíčka, no opravdu výborný. Tak si zmrzač svého jediného turistu, ty tele! No a i ženská prostě přijde na to, že při jízdě autem se děje něco co se normálně neděje. Takže ty neidentifikovatelné zvuky, někde v oblasti kola mě celkem vyděsili. No ještě, že Tonda se jako z čistého nebe objevil na benzínce, kde jsme se i my zdrželi. Kolo dofoukl a já dojela až domů. Doma jsem auto postavila bratrům před dílnu, ať s tím něco udělají, že je asi rozbitý. :D Naštěstí, když auto potřebují i oni tak na to mrkli, opravili a já si už zase můžu z vesela jezdit. :D Ufff.

Užili jsme si zase po dlouhé době parádní trek s našimi kamarády já moc děkuji, že můžu chodit s vámi J jste nejlepší! J

image

Fotky moje ZDE, Fotky od Janči ZDE (moc za ně děkujeme) 

LÍŠEŇSKÉ POCHODY

image image image

                                                                                                                                                                                                    Kocháme se pohledy do kraje :)

Na sobotu 6. 6. 2015 jsme si naplánovali pochod klubu českých turistů, na kterém jsme si vybrali nejdelší trasu (50km). Ve skupince s Michalem a Jančou půjdeme brázdit Český ráj trasou, která bude samá skála, tak na to se móc těšíme. Jelikož předpověď počasí slibuje vedro, domlouváme se s Michalem a Jančou, že vyrazíme co nejdříve, abychom z rána za relativního chladu, dokázali urazit co nejvíce km. Ráno před pátou hodinou tedy vyzvedávám Michala a Matýska, Falco je naštván doma v kotci (doufám, že mi od zlosti nerozkouše pelech, protože je mu už lépe a tohle nechávání ho doma bude horší a horší, ach ten jeho pohled L ). Fíčkovi jsem ještě ráno rychle vyhrabala jiný postroj, když má být hic tak ať na sobě nemá zbytečně silné popruhy a konečně hurá směr Líšný. Do Líšného to bereme přes Koberovy, protože nevíme, jestli bychom se v Železném Brodě zbytečně nezasekli. Po přihlášení v místní sokolovně, setkání se s Jančou a určením vedoucího naší výletní skupiny čekáme na povolení k vystartování. Funkci vedoucího jsme tedy dneska hodili na Michala ať sleduje mapu, udává tempo, hlídá značky, rozhoduje o pauzách :D no ve výsledku stejně pokud se nám něco nebude líbit, tak ho s Jančou přehlasujeme. :D :D  V 6:15 můžeme vyrazit a naše cesta z Líšného míří kolem Jizery na rozhlednu Kopaninu, kde na nás čeká první kontrola. No kopeček slušný, ale užíváme si pohledů na Vranov a ze všech sil ťapeme vzhůru. V kopci se tak těšíme, že si vylezeme i na Kopaninu a podíváme se do kraje. No jenže kontrolu potkáváme už pod rozhlednou a dozvídáme se, že rozhledna je zavřená, jelikož paní, která vlastní klíč ještě spí. No, tak tohle jsme nečekali, achjo a krokodýl se tak těšil :D :D.

image image image image

        Frýdštejn                                         pauza :)                                                                                                                            Fík a Mates                           

Od Kopaniny pokračujeme na Frýdštejn, kde si dáme první přestávku na odhození vrstvy oblečení, napatlání opalovacím krémem a taky musíme dát napít psům! Dokonce se posilňujeme i čokoládovou tyčinkou aby se nám lépe ťapalo směrem na Drábovnu. Ještě u Frýdštejna nás odchytí  Hanka, která se nás ptá, kde jsme ji předběhli :D :D no co bychom lezli na Kopaninu, když je stejně zavřená :D. Uděláme fotku Frýdštena (no to se musí, ikdyž jich máme už milion :D) a jdeme po červené směrem na Drábovnu. Pod Frýdštejnem získáváme druhé razítko a teď nás čeká pohodička do lesíčka. Slunce už má teda celkem sílu, takže asfalt vyměníme za seno, kvůli packám psíků a kolem ohrady s krávami si to razíme dál. Zase se na nás dívá ten Ještěd, no tam prostě letos musím, klidně i na malinkou trasu i s Falcem, protože jsme tam ještě nebyli. Hned u vchodu k Drábovně nás odchytává pán, který je sám asi celkem zmaten trasou, neví kudy má jít a ještě k tomu my ho mateme tím, že si to místo po asfaltu štrádujeme senem.  :D Jo ti pejskaři. :D

image  image  image

image image                            

V lese nás Janča zavede k vyhlídkám a přímo na Drábovnu, kde je výstup trošku o život a jako jediný psí zástupce tam s námi leze Mates. No jo on jede taky Mates :D.  Dokýšek a Fíkouš čekají poslušně dole na nás. Zase objevujeme místa, kde jsme ještě nebyli a Český ráj to je prostě krása. J Musíme sem ještě vyrazit na výletík. Po pár fotkách zase slízáme dolů, připínáme si psíky a razíme dál už do Dolánek. Slunce peče a vpřed nás žene vidina nanuku nebo zmrzliny. V Dolánkách u kempu jdeme namočit psiska, která musí na ochlazení a pak si dáváme pauzičku na kofolu, no jéje tak ta bodla. Kofola v nás mizí (dáš si fofolu ?) :D a my pokračujeme dál směrem do Turnova, cestou ještě potkáváme kontrolu a tak máme další razítko do sbírky. V Turnově si musíme dát nanuka nebo zmrzlinu, protože to je to jediný co nás momentálně dokáže na tom slunci pohánět vpřed. Michal jako vedoucí má tedy za povinnost hlídat příležitost nákupu ledového osvěžení.

image 

image image image

image image

Ve stínu se jde parádně, ale ty chvíle na slunci to je peklo, takže každý vodní tok využíváme k ochlazování jak chlupáčků tak nás. Trasu máme i s kulturním programem, kdo by řekl, že se dostaneme i na Sychrov :D :D ,viď Michale (ale jak nám to nekompromisně tvrdil, holomek jeden). :D Po delším uvažování bere teda svoje tvrzení zpět a dohodli jsme se, že jdeme na Hrubý Rohozec. Při procházení kolem rybníčků narazíme na ukazatel, který nás informuje, že na zámek je to 100 metrů, když vidím ty schody, je čas na položení otázky 100 metrů= 100 schodů ? ? :D no snad ne. No když lezeme vzhůru, nikdo během kolapsu plic nemá sílu na počítání kolik jich opravdu je, ale cestou dolů to spočítáme. Uděláme si zámecké fotečky a zase pokračujeme dál. Cestou dolů počítám schody, ale když jsem u 72 a jsem téměř v půlce tak to vzdávám. Vedoucí to spočítal a bylo jich prý kolem 160..no tak jako :D a my to vylezli a dobrovolně. :D

image image image

image image 

Teď se nám jde chvilku parádně ve stínu kolem řeky kde pozorujeme rybky, jéje tam jich je J. Pokračujeme na další kontrolu do Turnova k zastávce a hlavně se těšíme na zmrzlinu nebo nanuk. Při procházení Turnovem jsme benzínku i smíšené zboží zaregistrovali s tím, že nanuk ještě bude. Když nás, ale červená značka vyflusla v části, kde by člověk civilizaci těžko hledal, přišla panika..to jakože budeme bez nanuka ? Ani myslet na to nechceme. Naštěstí po překonání slunečného místa jsme už u zastávky v Turnově a u novinového stánku si kupujeme mrožíky. Uff tak tohle nás zachránilo. Osvěžení bodlo, kempíme na zastávce, psiska odpočívají, my si vyzvedáváme další kontrolu a budeme pokračovat směrem na Valdštějn. Po červené směrem na hrádek přes Hlavatici, no jo jenže značka se nám trošku zvrhla a najednou se mění v zelenou :D shodujeme se, že tam dojdeme po ní..jenže jsme minuli tu Hlavatici, že jo :D a jéje tak tohle se nepovedlo. Musíme se sem kvůli ní ještě prostě vrátit ! :D Po asfaltovém úseku jsme rádi, že lezeme do lesa, kterým je to 500 metrů na Valdštejn, ale teda podle mě to byl minimálně kilák :D. Nahoře si musíme dát pauzu, psiska máme uřícený, i my jsme uřícený, takže uvazujeme psiska a míříme pro občerstvení. Dáme si malinovku, protože nemají kofolu a ve stínku odpočíváme.

image image image

image image 

 Teď nás čeká krásný úsek aspoň částí Hruboskalska, škoda že při takovém vedru a hordě kilometrů to nemůžeme dneska projít celé. Zase se sem musíme prostě vrátit! :D Na Janově vyhlídce uděláme vrcholové fotky a užíváme si výhledů do kraje. Sluníčko a modro to je krása, chvilku pozorujeme horolezce a pokračujeme pod Čertovu ruku. Cestičky skalním městem jsou příjemné jen občas je slyšet nějaká ta panika, jak překonáváme úseky drátěných schodů a taky musíme dávat pozor, aby náš vedoucí celé zařízení ve skalním městečku nezničil, se jen opírá o zábradlí a je to. :D Jen slyším,, honem, jdeme jako že nic“ :D Michale tak to je konec ! :D Ve skalách se  nám taky přidali dvě krásné boxeří holčičky a pokračují směle s námi, páč jejich majitelé se asi vlečou :D. Tý jo boxera jsem taky vždycky chtěla, že by parťák na treky ? Achjo to vybírání dalšího parťáka mě zničí, nevyberu nic prostě. Scházíme dolů k lázním, kde je překvapivě dost mrtvo, ale nanuky mají.. juchů dáme si dalšího mrožíka, ten nás nakopne a otevřený terén, který nás čeká až ke kontrole na Špici (30,5 km) přežijeme. Slunečný úsek je fakt o život a tak u smíšenky dáváme přestávku, dáme napít psům, sníme tyčinku, no Michal i housku (už druhou) :D a psiska odpočívají. Musíme, ale pokračovat a tak se dlouho nezdržujeme a jdeme směle ke kontrole. U kontroly je taky potok, takže dobrovolně, nedobrovolně dochází zase k ochlazování psů. Po získání razítka co, nevidíme :D cedule OBČERSTVENÍ, NANUKY, LIMO A JINÉ DOBROTY..  No a nezastavte se tam, když prostě musíš, tak musíš a hlavně psiska potřebují delší odpočinek a my vlastně taky, protože slunko teď strašně peče. Máme coca colu, nanuček, psiska spí a my si povídáme s tůristou, který nás informuje o nočním pochodu na Sněžku. No to zní dobře :D. Po zjištění, že další kontroly už asi nestihneme prostě nikam nepospícháme a hlavně jsme rádi, že psiska konečně spí a načerpávají sílu na další km. Teď jsme dle popisu trasy na 30,5 km my si tam udělali i nějaké ty tzv. by passy :D ale stejně nám Janči GPS ukazuje už spoustu km. Odpočinek klidně prodlužujeme, kocháme se pohledem na Kozákov, uff ještě, že tam dneska nejdeme. :D

image image image

 image  image

Teď náš čeká výstup na Rotštejn a průchod skalním městem Klokočských skal. To bude taky krásný úsek, až teda překonáme úsek asfaltu. Krásný lesík, skalní útvary a Klokočské průchody. Člověk skoro neví, kam má dřív koukat. A ten lesík, tak sem se taky musíme vrátit! Jít long tady by se ták bivakovalo. J Michal nás informuje, že asi další kontrolu už v limitu nestíháme a tak není už asi ani kam pospíchat. Po projití Klokočí míříme směrem na Rakousy, kde má být hlavní kontrola. No tady to známe a tak přes park a zbytečnou zacházku nejdeme a střihneme to rovnou po silnici. Kde potkáváme potok a tak přichází další osvěžení. Dobře tady jsem byla krutá, Fíček plaval.  Slunko pořád pálí a při míjení dalšího vodního zdroje je v naší výletní skupině praktikováno i násilnější ochlazování :D. Chudák Dokýšek to opravdu nečekal. Cesta do Rakous byla náročná a o to víc, když jsme zjistili, že kontrola na nás opravdu nepočkala, byla to hlavní kontrola s občerstvením, tak to zamrzí. Dáváme ve stínku pauzičku aby se psiska prospala a pak budeme přes Zbirohy pokračovat až nad Malou Skálu a přes skalní městečko Kalich do Besedic. V Besedicích je hospoda, kterou si s Michalem pamatujeme a ta nás taky už dobrých x km žene vpřed.

image image image

 image image image

 image

 Po pauze vylezeme krpál na Zbirohy, kde ještě cestou potkáváme holčinu, která šla většinu cesty v žabkách. Od zříceniny po zelené k ukazateli, který nás dál po modré dovede přes skalní útvary do Besedic (do hospody) :D. Ještě pod Kalichem osvěžujeme psiska. S Jančou nenápadně a hlavně rychle házíme Fíčka a Dokýška do vody, však cesta bude ještě dlouhá. Jen Michal se slovy ,,pojď Matýsku, jdeme si zaplavat“ no ve výsledku je to jedno stejně to taky bylo nedobrovolný ochlazení. :D Na Kalich je to sice úsek stoupání, ale za to překrásný a sem se taky ještě musíme vráti t!! Protože je už ve skalách tmavo a fotečky máme spíše mázlé. :D Po průchodu skalním městečkem se na vyhlídce kocháme zapadajícím sluncem a míříme do hospůdky. Trošku přichází panika při míjení jedné hospody, která je zavřená a už, už to vypadá na kolaps všech účastníků pochodu, hlavně mě, Janči a Dokýška, protože my potřebujeme polívku. Michal ten prý hlad nemá..no však on totiž do sebe házel housky že jo, to jen nám by je žaludek nepřijal. :D Naštěstí jak si dobře pamatujeme na křižovatce hospoda je a mají polívku :D a citrocolu .. uff tak to jsme si teda oddechli. V osm večer polívka. Do cíle bychom to měli mít ještě asi tak kolem 5 km. Tak to už dáme. Přeci jen se už i ochladilo a teď nás čeká už jen cesta dolů na křižovatku a přes Prosíčka zpět do Líšného. Ve výsledku se nám teda ještě cesta do Líšného dala něco málo přes hodinku. Zkoušíme se ještě stavit pro diplom a plaketku :D a ono nám ještě ocenění vydali :D takže i s trofejemi si to razíme k autům.  :D :D Janča nám ještě volá, že GPSka ukazuje dnešních 53 km. Máme psiska šikulíny, všichni to dali parádně i přes to vedro. J  Musíme ještě vyzvednout Luboše na Malé Skále v pizzerii, který bude ještě tak půl hodinky makat, takže s Michalem obstaráme psíky a pomalu se přiblížíme autem na Malou Skálu. Při čekání posloucháme hudbu z festivalu Maloskalské noci :D tak opravdu to byl dneska i kulturně založený den. :D Dokonce nám brácha přinesl i pizzu. Příště zase s sebou Michala vezmu no :D celou ji totiž snědl on :D a pak, že neměl hlad :D holomek jeden fakt. :D. Domů se dostáváme kolem jedenácté večer a Falco nás vítá jako prdlouš :D už není ani naštvanej, ikdyž tu našim zase tropil koník jeden. Nechtěl být sám zavřený v kotci tak na nás čekal doma na pelechu. :D. Fíček ještě při cestě do kotce vyhnal kočku k lesu, no magor jeden opravdu :D to je prostě můj voříšek sportovec J. Užili jsme si parádní den J moc děkuji za skvělou společnost na trase a příště si zase nějaký pochod od turistů musíme naplánovat :D trasy mají udělaný pěkně J. A třeba nás vyrazí více J doufám, že i marodi se zase dají do kůpy a ,,sportovní“ kondice a  začnou s námi ťapkat J.

image image image

Fotečky od nás TADY a fotky od Janči ZDE moc za ně děkujeme. J

image

DOGTREKKING OKOLO KUTNÉ HORY

image image image

imageVíkend 15. -17. 5. 2015 patřil na poslední chvíli naplánovanému  dogtrekkingu OKOLO KUTNÉ HORY. Délka tras od 10 do 50 km tak jsme si samozdřejmě vybrali tu nejdelší s tím, že přeci MID to bude úplně na pohodu. Dokonce, že prý se mnou pojede i Michal s Matesem, tak to vypadá, že i cesta s navigátorem bude oki. V pátek tedy pobalím věci na víkend, mimochodem teprve pár okamžiků před začátkem balení, vytahuji z auta věci ještě z Pecky. Stan mám ještě po Šlapanickém vlkovi rozložený na půdě a tak i ten musím teprve dát do kůpy. Falco vše zase sleduje obezřetně a jeho výraz napovídá, že už teď ho opět pěkně točím, protože na víkend odjedu pryč. Je tedy zalezlý v boudě a kouká mu jen ocas, dává přesně najevo, že je opět pěkně naštván. Achjo ten tu bude zase tropit, koník jeden. Kolem půl páté vyrážím k Michalovi, no nalodíme se už tedy komplet do auta a razíme směr Kutná Hora. Cesta překvapivě v pohodě a tak už před půl osmou stavíme stan. Setkáváme se tu i s Jančou a její neteřinkou Áďou a tak je naše trasová skupinka pohromadě. Večer klábosíme, slavíme a do spacáku se dostáváme kolem 11 hod. Mates má chvilku záchvaty hlídání a tak trošku štěká, asi toho v noci ani moc nenaspal. Fíček už ostřílený z našeho táborování ve stanu noc v pohodě zvládl, k ránu se trochu ochladilo a tak i ze spacáku lezeme brzy. V sedm hodin už stojíme v osmičlenné partě pohromadě na startu. Po obdržení propozic nám všem přešel mráz po zádech. To jako, že fakt trasa o 56 km ?? ó ježiš, to jsme snad nikdy nešli na jeden zátah ani na longu. Trochu mám strach o Matese, Janča zase  o neteřinku Áďu, no jo tak tohle bude fakt překvapení jak, to dneska všechno na té trase dopadne. Jako přešlý mrazem vyrážíme v plném počtu na trasu a někteří dokonce posilněni koláčkem obdrženým na startu.

image image image

Ze zázemí už směrem na rozhlednu Vysoká, kde nás čeká první kontrola. Vyrážíme po žluté značce, ale záhy se napojíme na zelenou, která nás právě dovede až k rozhledně. V obci Miskovice jsme ji trošku ztratili, ale nevadí za chvilku jsme zase na zelené a pokračujeme směle dál. Trošku se nám nezdá, jak rozhlednu obcházíme a tak si to střihneme kolem řepkového pole, no uff ještě že mezi námi není žádný alergik :D. U rozhledny zapíšeme kontrolu, dáme malou přestávku a zase hurá na další km. Pořadatelé nám do mapy ani do itineráře nezapsali počty km, takže ani pořádně nevíme, kolik jsme ušli.  Cestou dál potkáváme pár ostatních trekařů, no a pro nás asi poslední okamžik kdy jsme někoho potkali. Po vlastním značení si to štrádujeme až do Roztěže, kde se napojíme na červenou a u zámku si dáváme svačící pauzu. Všichni něco zakousneme, začíná se dost oteplovat tak necháme pod kopcem ochladit psíky v potoce a i Áďa si máchá nožky.  :) :) Dál už stále po červené přes Polánku až na zříceninu Sion. Trošku zmatky s červenou, no jo zase jsme to zakecali a tak to musíme vzít přímo kopcem nahoru a pak už zase pokračujeme. V lese si Áďa žádá o pauzu a Janča se rozhoduje, že trasu zkrátí.

image image image

image image

My s Michalem budeme teď pokračovat spolu a s Jančou a Áďou se potkáme až oběhneme K3 a K4. Loučíme se tedy a na Sion už pokračujeme jen s Michalem, tady zapíšeme K2 a tempem pošťáckým pokračujeme. Michal mapu sleduje a tak já ho jen trošku kontroluju. Trasa je hezká, lesními cestičkami kolem rybníčků se jde parádně a tak cesta utíká zdá se jedna radost. U K3 v Kamenné Lhotě si dáváme malou pauzičku a po žluté pokračujeme na Malou Skalici. Lesní cesty s četnými kalužemi se hodí na osvěžení psíků a my jen sledovat tu žlutou, no stejně ikdyž dva hlídáme tak opět bloudíme a vylezeme o kousek níž než bychom měli. Do Malé Skalice musíme kousek po asfaltce, kde už mi teda nohy celkem dávají najevo, že to není úplně ok. No zatínám zuby, protože Michal nechce před K4 o pauze ani slyšet a poslušně ťapu za ním. Nějakým způsobem jsme se vyškrábali k rozcestníku, kde si zapíšeme K4 a já si můžu konečně vyměnit ponožky a odpočnout. No Michal nerad zbytečné prostoje, takže po výměně ponožek pokračujeme ihned po červené až k rybníku Vidláku, kde nekompromisně vyhlašuju pauzu v hospodě, na kterou nás upozornila Janča. Dáváme si kofolu, chvilku sedíme a vyrážíme alespoň z částí načerpané energie dál. Psíci vypadají v pohodě a ťapkají, jak jen můžou, no se mnou je to už horší, ale snad se lesními cestičkami zase rozejdu. Když jsme u rozcestníku Bahno, začínám se radovat, tak tudy jsme dneska už šli. Teď přes zříceninu Sion a kolem Hamerského rybníka dál. No jo, jenže cesta kolem potoka k rybníku se nám už zdála celkem dlouhá a tak jsme přebrodili potok dřív a střihli si to po asfaltce k rozcestníku do Malešova jinudy. Zapíšeme K5 a teď snad už bez zbytečných km navíc jen kolem Velkého rybníka do zázemí. Zase zažívám stav, kdy si, říkám co tu sakra dělám ? !!! Nohy bolí pekelně, puchýřů mám asi milion a Michal letí a letí. No já opravdu umřu… ani nevím jak, ale obešli jsme Velký rybník a vypadá to, že snad už jen kousíček a budeme v cíli. No ovšem to bychom nebyli my, abychom si zase aspoň pár metrů nepřidali, takže trošku sem tam se plácáme. No tady musím říct, že jsem měla pravdu JÁ! Mělo se jít doprava na mostek, no jo i Michal uznal, že za tuhle zacházku může on. Tady už cesta utíká jedna radost a už jen odpočítávám kroky, jelikož mě strašně bolí koleno, o ťapkách s puchýři ani nemluvím a Michal ten letí jak blázen. No jo však on má natrénováno. Uff, tak jsme to došli. Janča i s Áďou jsou už v cíli. Áďa  je borka největší dala s Jančou téměř 50 km, no tak na to nemám co říct, jedině opravdu klobouk dolů!! Vyhlášení proběhlo, odnášíme si diplomy, pamlsky pro psíky. Zaopatřím Fíčka a Matese, převlíknu se a jdeme si ještě s Michalem a Jančou sednout. Však ještě máme co slavit!! Áďa šla už spát, no stejně jak to dala to je neskutečný dítě!!  My sedíme a do spacáků se dostáváme asi kolem půlnoci, nohy mě bolí jak čert a jen čekám, jestli se ráno budu schopná zvednout. No tak tohle mi dalo teda pekelně zabrat. Fíček s Matesem celou noc spí ani o nich není slechu. Ráno všechno sbalit a jedeme domů. Loučíme se s Jančou, však my se uvidíme na Jednookém, už se těším J a cestou se s Michalem ještě stavíme na poháru. Doma zjišťujeme, že jsme ušli 59,5 km za 14 hodin. No tak to byla síla, a mě to dalo tááák zabrat, po tom válení se u učení. Fíček je můj tůrista největší J a dal to na pohodu. Mates to taky zvládl a vlastně jsme si tak užili krásný slunečný den na trase. Moc děkuji za příjemnou společnost na trase, byl to fájn víkend (s tím naším táborováním). Příští rok zase na dogtrekkingu okolo Kutné Hory, protože to bylo super, akorát už budeme vědět, že propozicím se opravdu nedá věřit. :P

Všechny fotky naše ZDE a fotky od Janči TADY, moc děkujeme J

image image

,,NÁŠ PSÍ TÁBOR" - PECKA

image7. – 10. května 2015 hurá o prodlouženém víkendu na výcvikový tábor, který pro nás pořádá Bohunka s Vaškem. Já mám teda čtyři dny před státnicemi a Falca stále imagev úsporném režimu, takže to bude asi hodně o nervech, nic méně ve čtvrtek odpoledne vyrážíme nedaleko od domova, užít si víkend s našimi skvělými kamarády. Dorazíme s Verčou na místo, vítáme se s Bohunkou a rychle vybalíme věci z auta. Ježiš jak je možné, že máme na tři dny tolika věcí? Opravdu neskutečný, samozřejmě musím Falcovi s sebou vzít pelech, k němu má poslední dobou hodně velký citový vztah. Navečer ještě s Verčou uděláme takovou delší procházečku po okolí se všemi psisky a už sedíme u večeře. Postupně se vítáme s kamarády a do večera ještě chvilku společně posedíme. V hlavě mi pořád jen běhá myšlenka, kolik se toho ještě musím naučit.

Páteční den probíhá v největší pohodě, ráno stopy, pak trocha cvičení. Na výcviku si Falco trochu zase zapojil tu svoji palici dubovou po té nemocenské a bylo to hodně náročné (teda hlavně pro mě). Po obědě se konala soutěž, kde psiska probíhala mezi hračkami a pamlsky. No a to se zase ten koník můj předvedl. No jo po téměř dvou měsících mezi psy a na volno, takže to zakufroval u první fenky a ukázkově ukázal, jak neumí poslouchat. Odpoledne už volný režim, takže já se zalezla učit a po večeři jsme vyrazili s Jančou a Dokýškem, Verčou a Fidorkou a Maxíkem a Lenkou a všema jejíma holkama na výletík. Trasu k Novopackým vodopádům jsme si dali jen s Fíčkem, Falouš na nás čekal v chatě (on by to ještě neušel). Zpátky do kempu jsme se vrátili večer, a tak už ani k ohni jsme se nehrnuli, musím se ještě učit!

 image image

image image image

    Sobotní ráno s Verčou zahajujeme esemeskou, že na dnešní stopy nejdeme, ono přeci jenom ty dvě hodinky navíc na to učení se hodí. Půjdeme stopovat zítra. No a oni nás na stopách postrádali, jéje tak to dneska nepřeslechneme, ale jako my fakt nemohli. Dopoledne zase trocha cvičení, no Falco si opravdu tu palici provětrat potřeboval, protože s ním to bude teď zase úžasná práce. Tím, že si teď zvykl jenom se válet, si ze mě dělá na tom place jenom srandu. No nic, však on až se uzdraví tak mi to zase doženeme. Odpolední soutěž představuje hafi cross a tak to poběžím s Fíčkem. Falco ať radši pokračuje ve válení. Malá holčička neměla psíka na běžení, tak jsem ji půjčila Fíkouše, a oni to odběhli parádně šikulíni a dokonce Kačka chtěla pak běžet i semnou, no tomu se říká akční dítě. Večer, že se půdeme učit no.. chvilku jsem se něco doučila (sakryš aspoň ten jeden okruh dočíst). Jenže pak už prý vyhlášení a oheň, takže je to tam.. Sedíme s Verčou u ohně s tím, že dneska už se učit nebudeme, no nebudu lhát.. nervy z těch státnic už už začínají pracovat.

Nedělní ráno si tedy přivstaneme s plánem, že půjdeme na stopy. Všichni už seřazeni čekáme na vedoucího Vaška, ale on snad jako nejde? No tak to je vrchol všeho. Jdeme stopovat teda s Jančou a Verčou spolu. Dneska budeme moct nadávat Vaškovi my, že se na nás vybodl. Stopy odstopovány a po snídani hurá na dopolední společné cvičení. Chvilku jsme s Faloušem taky hlavičku a nožičky procvičili, jenže pak už se mu nechtělo a zakamufloval to kvíkáním na nohy, takže jsme pak už jen sledovali, jak ostatní cvičí. Potom s Fíčkem ještě vyběhnout do vrchu a po obědě už loučení. Pořád se tu nějak tak řeší, že je to opravdu poslední Pecka… Ale to snad ne… Nikomu se nechce hned tak odjíždět, nakonec se přeci jen loučíme a i my odjíždíme domů. Doma ani věci z auta nevytahuju, jen Falcův pelech a mokrý boty. Vybalím, až se vrátím v úterý z Brna.

  image image

Večer si tak strašně nadávám, že jsem se nestihla všechno doučit a prostě nervy ze zkoušek už strašně pracují. No, ale ještě honem hodím fotky na rajče, abych to měla v pořádku, a jdu se učit. :) 

Jsem ráda, že jsme jeli. Falcovi to prospělo, zase trošku i s tou mrchou anaplasmózou vyjet mezi psíky, kde se něco děje a ne jen se válet doma v pelechu. Doufám, že se mu ty jeho nožky co nejdřív dají do kůpy a my budeme moct zase něco pocvičit a začít i trošku chodit. Na stopách to Falcovi šlo báječně, a asi se začneme teď trošku věnovat opravdu stopám. Užili jsme si zase parádní dny mezi partou kamarádů. Moc děkuji Bohunce a Vaškovi za všechno. A dneska už i můžu napsat, že to všechno dobře dopadlo.

Státnice jsem zmákla, takže i to Bc. Je domáá juchůů.

Všechny fotečky TU  

image

DOGTREKKING ŠLAPANICKÝ VLK

LONG

Další náš LONG jsme si naplánovali Šlapanického vlka, který je hned za 14 dní po Toulovci, řekla jsem si, že dáme ještě jeden v dubnu a pak další až po všech těch školních šílenostech :) . Už na Toulovci Olda slíbil, že na mě tam dají s Pavlou pozor, takže vyrazíme na trasu zase ve stejném složení. Jelikož Kačka byla nemocná, když jsme měli jít Toulovce, na poslední chvíli mi dala vědět, že by přeci jen vyrazila teď na vlka s námi. Protože Falco není pořád v pohodě a bere už druhý týden ATB, přepadla mě ve čtvrtek taky trošku taková deprese, jestli ho tu můžu našim vůbec nechat. Falco to prostě tušil, že se něco děje a samozřejmě věděl, že jeho se to týkat nebude, když viděl sbalenou krosnu. On jezdí s námi na výlety teď maximálně do Liberce k doktorovi a jinak udělá jedno mini kolečko kolem zahrady. Celý čtvrtek už tušil, že odjedu a tak zase stávkoval. V péči mamky to bude hodně náročné, on zase bude všechny ignorovat, nebude chodit ven atd. hlavně jen, aby do něho narvali nějakým způsobem ty tablety. Nakonec tedy i přes to, že mi doma nadávají, kam se zase hrabu, když mám nemocného psa, odjíždím užít si skvělé dny na trase s těmi nejlepšími :) ještě k tomu v místech, ve kterých jsem nikdy nešla. :) 

Na tento víkend je předpověď počasí více než příznivá, takže to i vypadá v lehčí oblečení a tím pádem i lehčí batoh. Po Toulovci jsem zase chytřejší a vím, že všechno to jídlo, který jsem s sebou minule měla, stejně skončilo jinde, než u mě v žaludku, takže... Balím si tedy do batohu 4 tyčinky a jeden redbull, dokonce ani žádný ovoce a zeleninu si neberu, aby se mi zase parťáci na trase nesmáli, že chroupu mrkev. Přibalím pití pro sebe a vodu pro Fíka, náhradní boty, fůru ponožek a doplním do lékárničky nové náplasti na puchýře a je to.

Po příjezdu do zázemí stavíme s Kačkou stan a vedle nás není nikdo kdo jiný než Vašek se svojí chodskou bludičkou Hajdy, tak zase se vidíme. :D Ještě tu moc lidí není, tak sedíme s Vaškem u kofoly a vedle u stolu sedí i Martin s borderákem Coltym, zdravíme se a všichni čekáme na svoje parťáky. Martin na Tondu a my na Oldu a Pavlu. Počasí je příjemné a i po zhlédnutí další předpovědi, to vypadá prostě božsky. S Kačkou ještě uděláme okolím cvičáku malé kolečko, aby se kluci vyvenčili, a pak už jen nasáváme atmosféru. Za chvilku přijíždí i Olda a tak se vítáme a domlouváme se, jak ráno vyrazíme. Olda si vyzvedává mapu a itinerář, a tak sedíme všichni už u přesné trasy. Itinerář vypadá popsaný pěkně, podle něho se půjde ok, akorát ta mapa je taková celkem na nic, ale snad to nějak zvládneme. Prý i výživné krpály na trase budou, takže to zase bude síla :) . No Olda ještě musí vyzvednout Pavlu na nádraží a pak už pojedou na ubytování, takže na nás zůstává vyslechnout rozpravu k trase a zapamatovat si všechny případné zádrhely, které nás mohou na trase potkat. Rozprava je uvnitř v klubovně a vzorně si zapisuju vše na co, je upozorňováno, hlavně co se týká kontrol atd. Koukám, co si tam čmárá do mapy Vašek, a musím se smát, jsme u K1 a už má popsaný celý okraj mapy. Co tam pořád čmárá, no jo kdyby taky psal čitelně tak se kouknu, že jo. :D, nicméně nemůžu říkat nic, díky němu mám propisku. :D Po rozpravě ještě chvilku sedíme venku a Vašek nám vypráví své zážitky z longů. Tohle mám strašně ráda, protože sama vím, jak když přijedu domů tak našim pořád básním, jak to bylo fajn, co jsme kde viděli, jak se nám šlo, jestli jsme bloudili atd. Ale ten Vašek, to prostě musí člověk zažít, to je snad nepopsatelné. Jeho toulání se okolím Žalý a výběh na Bloody Walku je asi bezkonkurenční, a kdo Vaška kdy pozná, určitě jako první uslyší tyhle dva propadáky na trase :D. Potom ještě teda společně povečeříme, Kačka má párky a já si dala sekanou se salátem. No teda po pravdě, sekaná končí pod stolem u Fíka a salát zpět v okýnku kantýny. Po večeři nám ještě Vašek teda navrhuje, že nám na trase koupí večeři, když s ním půjdeme, že vůbec nechodí rychle atd. Se zbláznil ne ? :D, my máme mapu s trasou na 88 km a on nechápe, že my jako nechceme jít long, který bude mít 120 km. Což s ním by určitě měl :D. Odmítnutí bere s nadhledem, nicméně se nevzdává a ještě se nám chce narvat do stanu, holomek jeden., ne, ne jen si jdi pěkně vedle.

image

Ani ne před půl jedenáctou s Kačkou usínáme s nařízeným budíkem na 6 hodin. Ráno sbalíme batohy na trasu, Kačka se potřebuje pořádně nasnídat, protože mi hned předesílá, že bez jídla nejde a ani nevyjde. Já tedy beru za vděk pouze čajem, nejsem takhle moc zvyklá hned po ránu jíst a v nějakém kopečku vím, že by mě to pěkně tížilo. Při ranním venčení Fíka a cestě ke koupelně potkávám, již trasově vybaveného Vaška, který mi oznamuje, že se na trase 100% nepotkáme, protože tady si to nemáme kde zkrátit, tak jako na Toulovci, a hlavně to bude tím, že my budeme startovat pozdějil a on už vychází. Přeju mu teda hodně štěstí a my už se taky pomalu chystáme a čekáme na Pavlu a Oldu. Kačka si ještě dává vše dohromady a kolem půl osmé všichni vyrážíme vstříc dalším kilometrům.

image image image

                                                                                                                                                                                      Pár fotek před startem ze zázemí :) 

Od brány cvičáku vyrážíme hned po značení pořadatelů, které je skvěle provedené a myslím, že jen tak zabloudit se po něm, alespoň tady na začátku nedá. Pokračujeme všichni společně tedy po značení, které trvá s malými kousky turistických značek až na (K4).  Hned na začátku musíme překonat potok. No ještě, že toho imageOldu máme, že holky :) . S pomocí všichni zvládli potok pokořit suchou nohou i batohem :) pokračujeme dál. Tempo je rychlé myslím, že dost rychlé a chvilku mi zase trvá nahodit si tu svoji mez chůze. Počasí vypadá skvěle a tak razíme všichni směle přes polní cesty směrem ke (K1). Člověka to láká, že by si snad i tu bundu sundal, ale je to takový sporný, na rovinkách fouká a v stoupání je zase vedro :D Jdeme chvilku dokonce i v chumlu ostatních trekařů, potkáváme Martina s Coltym, Tondu s Tomem, holčinu s čuvačem (nevím jméno), a v neposlední řadě..no hádejte koho, to neuvěříte !!!! Vaška :D Jeho tempo je pozoruhodné, v jednu chvilku máte Vaška skoro na batohu :D a za chvíli je zase o 200 metrů dál ale úplně jiným směrem než vede trasa. No společně ve skupině tedy potkáváme (K1), vytahujeme kartičky a postupně za sebou zase razíme dál, už směrem na (K2). Chvilku po první kontrole přišel takový neznatelný kopeček sakra. On měl asi ani ne půl km a já už si povídám s pařezem? No, super tak dneska zase vedu! Takhle by to teda nešlo, opravdu jsem myslela, že je to moje poslední. Během kratičké rovinky se mi zase dávají do normálu všechny životně důležité funkce a můžu pokračovat dál. Ani nevím jak, a jsme u (K2), tam má Kačka asi nějakou krizovku, protože tam do mě trošku štěká, že má hlad, a že je to šílený tempo. I Pavla ji ujišťuje, že tempo se začne zpomalovat. Já si teda sundávám bundu, napiju se, Fíkovi dám vodu a fotím :D. Ostatní asi svačí, no ale jelikož vidím ten kopeček, do kterého zase polezu za chvíli, opravdu nemám odvahu si něco jiného než jen vodu dát :D.

image image image

             Jdeme všichni společně :)                                                                                                                                                               odpočíváme :)    (17,5 km) 

Po zdolání stoupání, které nakonec nebylo až tak strašný, cestou ještě potkáváme tajnou kontrolu a musíme všichni vytáhnout lékárničky. Kontrola je opravdu přísná a dokonce i obsah chce kontrolující vidět :) poté pokračujeme opět po značení pořadatelů až k rozcestníku na Malou Říčku. Je teplo, až dost teplo a tak je tento úsek trošku náročnější, protože se prostě pečeme. :D  Přechod přes louky, které byly místy rozmočené, a lovení  nohou v tom rozmočeném marastu, bylo celkem nepříjemné, jsme překonali a už skoro razíme kolonku (K3) na příslušné kontrole. U ní se dává malá přestávka s tím, že jídlo bude v Bukovince, kde mám poznamenáno, že se nachází konečně hospoda :). Zde Kačka zaznamenává svůj osobní rekord, jelikož již v dnešních odpoledních hodinách máme v nohách a psiska v packách 27 km. Sedíme, odpočíváme a ejhle kdo si to označuje kartičku, přeci Vašek. Zanedlouho všichni zase házíme batohy na záda a jdeme směrem na  Bukovinku. Jdeme kus v popředí s Vaškem, zase vypráví, kde si udělal svoje kolečko. Hromadný přesun přes Bukovinku zdolán a vysíláme do hospody jako prvního Vaška s Hajdy, chvilku čekáme a když není vyhozen, pokračujeme do dveří i my. :D Doplním si do lahve vodu a už si objednáváme kofolu. Přemýšlím, co si mám dát k jídlu. Nakonec teda zkouším smažený květák a jsem zvědavá co to se mnou potom na trase udělá, přinejhorším si popovídám někde s pařezem no :D Za chvilku se hospoda plní dogtrekaři a obsluha zdá se být celkem v šoku. :D

image image image

                         Fíček s Engii                                                                                                                                                       Dituška :) 

Sedíme, nacpáváme se a odpočíváme. Psiska konečně na okamžik uléhají a my si povídáme. Olda nás zase baví historkami, ty jsou přesně, jak psala Janča. NESMRTELNÉ :) jo a taky si chvilku děláme srandu z Vaška, který sedí vedle u stolu. :D :-D :-D  Po přestávce se vydáváme zase po značkách vlků až ke (K4), kde necháváme v rybníku Strhovci smočit psiska a zase pokračujeme. Vymotáním se lesními cestičkami, kde se mi jde opravdu dobře. Ono jo já na to přijdu, ještě pár treků a zjistím co, jíst můžu, a že energii opravdu doplňovat musím. Už scházíme do Křtin, kde prý, jak si pamatuje Pavla je pizzerie a cukrárna. Dituška už se těší na šlehačku, Olda určitě už taky :D.  Juchů dáme si zmrzku, šlehačku, pohár, kafe. Jo jindy bych se radovala nejvíc. Dneska si i sleduju mapu, hlídám kontroly podle itineráře a přesně tak vím, jak jdeme. Ptám se Pavly, jestli si nepamatuje, jaká bude teď cesta po téhle občerstvovací stanici. Odpovězeno mi bylo, že nás čeká krpál. Chvíli teda tak odolávám a nic si zatím k jídlu nedávám. Pak se zeptám, jestli si můžu dát zmrzlinu, zda mi po ní nebude v kopci zle. No odpověď od Pavly. ,,Dej si, v tom kopci ti bude blbě i bez zmrzliny“  :D :D :D. OK, dám si. :)

image  image image

       ťapeme společně ku (K4)                                                          Pauza v cukrárně :)                                                             ťapeme bok po boku s Kačkou a Bendou :) 

Chvilku tu sedíme, Fíček sleduje okolní chodce za plotem a my mlsáme. Ještě než vyrazíme znovu, převleču si ponožky. No jsem zklamaná, zase puchýř? A to úplně ten stejný jako na Toulovci..a Jéje. Zase nahodíme batohy na záda a jsme připraveni vstříc tomu krpálu. No nakonec to nebylo tak hrozné a pokračujeme dokonce i s jedním trekařem za zády :). Jdeme si tak po modré značce a koukám (K5). Už? To jde tedy celkem rychle si teda zatím myslím. Jsme na 39 km, označujeme teda (K5) a pokračujeme po modré značce na Býčí skálu. Jdu v popředí, hlídám si značky, za mnou v odstupu Kačka, Pavla i Olda a já slyším nějaký šustění. Kouknu vzhůru do takového bukového porostu a tam, nekecám, běží dvě divoká prasata a ještě i malý. Teda, to jsem nikdy takhle na živo neviděla, mírně zpomaluji krok a asi se i trochu bojím, jestli nevyběhnou někde přede mnou. Nenápadně počkám tedy na ostatní a říkám jim, co jsem viděla. Kousek přejdeme po silnici a po napojení zase na naší modrou značku míříme konečně k úseku jeskyní. A to je vám krása pohledět. Tak tohle se mi tak strašně líbilo. Přes jeskyni KOSTELÍK scházíme k Býčí skále a stále po modré, kolem vody pokračujeme spolu s Oldou směrem ke (K6). Trošku ztrácím z dohledu Kačku a Pavlu, ale říkám si, že Pavla se mi o ni vzadu postará a dojdou nás :). Před (K6) nás holky dojdou, Kačka toho má asi dost, ale jde statečně. Úplně se vidím na tom Máchovi, jak mě bolelo všechno :D na to asi nelze zapomenout. Označujeme (K6), jsme na 46,5 km a padne rozhodnutí, že se jde hledat místo na bivak.

image image image

                   Koníci :)                                                   V řadě za sebou :D                                                      Cesta po pauze směrem ke (K5)

image image image

Oslík :)                                                             Fíček si ťape na pohodu                                               Slunce už jde spát :) 

image image image

Nejkrásnější úsek trasy :) 

Lezeme do kopce, že fuj a ještě jednou fuj. Z těch zatáček by se snad člověku udělalo i zle. Neskutečně táhlý kopec se začíná rovnat a tak si tak v duchu říkám, kam až nás ten náš vedoucí táhne na ten bivak. To už vypadá, že snad na ten Máchův památník. Začíná se, ale zvedat vítr a tak s Pavlou lezeme do lesa a zkoušíme hledat nějaký místo. Dobře, tak tady budeme bivakovat. Skládám tedy batoh a uvazuju Fíčka ke stromu. Nejdřív mu zaopatřím večeři, jo dneska má vepřovou panenku ve své cestovní mističce a pak si sama vytáhnu vše potřebné. A už ležím ve spacáku, ještě sním tyčinku a je mi fajn. Jen tak koukám, že ten Fík bude zase celou noc jako trouba hlídat a neusne. Dobře, oblíkám si mikinu a rvu Fíka k sobě do spacáku, aby se alespoň chvilku vyspal. Potřebuje taky nabrat sílu, i když jde opravdu parádně a i chvilku na karimatce kouše okolní klacíky. Energii po téměř 49 km stále má, krysáček můj malej. Noc s Fíkem ve spacáku nic moc, takže chvilku po jedné ráno, už odmítám, aby mi foukalo a půl zad a vyhazuju Fíka ven. Jak nemilosrdné :D Teda, ale spacák jsem si vybrala dobrý, z toho mám radost. K ránu se budím v půl pátý,  a když se budím v 5:20, říkám si, asi mi večer uteklo, v kolik se bude vstávat. Poslouchám a trošku se zvedám, jestli všichni spí. Olda sice není ode mě tak daleko, ale nevím, jestli je můžu zrovna já jako vzbudit. :D Chvilku jsem si myslela, že napíšu Oldovi třeba esemesku, jestli nevstáváme, jenže chvilka aktivity je ta tam :D a usínám. Nakonec nás všechny hromadně budí velitel Olda. Vstávám, všechno postupně zabalím, oblékám se a čekám na povel k dalšímu pokoření těch našich kilometrů. Mezi stromy vychází zrovna sluníčko, tak si to vyfotím. Krásné probuzení do téhle krajiny. Chtěla jsem napsat TICHÉ, ale jelikož celou noc tam řval srnec, tak by se to moc nehodilo. :D Čas teda moc nesleduju, ale myslím, že jsme vyšli tak nějak kolem třičtvrtě na sedm.

 image image image

Po bivaku :) Krásné ráno :) a my zase vyrážíme vstříc dalším km 

Pokračujeme tedy lesní cestičkou až ke (K7) k Máchovu památníku, teda POD Máchův památník, díky bohu. Označíme další políčko a jsme tedy oficiálně dle itineráře na 50 km. Zase si sleduju mapu a značky a imagepokračujeme po červené dál ke Kukačce a na Nový hrad. Cestou potkávám klučinu s koloběžkou, který se fakt diví, kde jsem se tu vyloupla, a tak mu musím objasnit tuhle naši aktivitu. Nevěřícně kroutí hlavou a celkem se děsí, že nám na dnešek ještě zbývá 38 km. Což 38 km to není žádná horda, že ne. Lesní cestičky se klikatí a my míříme už k Novému hradu. Tam je taky kontrola, na kterou vyráží pouze Olda s Pavlou a já hledám Kačce ibalgin a hlídám Engii. Po pravdě, když jsem tu Kačku tady viděla se slzama v očích bála jsem se. Ale ona prostě skvěle bojovala. Takže označena (K8) 53,5 km a pokračujeme přes Kateřinský most.. a Ouha, ze silnice vidím jen kopec..ale to je snad kolmý úplně ten začátek. Vím, že tudy máme jít, je tam značka, ale stejně se nevěřícně otočím na Oldu, jestli je to fakt možný toto :D No lezeme tedy spolu nahoru a safra funím, takový kopec jsem snad ani v Krkonoších nelezla. Dlouho nám to trvá, ale jsme nahoře a tak počkáme na holky a já fotím, no dneska pořád jen fotím. Počasí parádní a prostě je mi fajn :D Potom ještě vyřešíme, kde bude případně hospoda nebo obchod, abychom si doplnili vodu a trošku poslali i něco do bříška, jak do našeho tak do toho psího. Na hospodu to vypadá až v tom Adamově. Tak se zvedáme, hodíme batohy na záda a pokračujeme. Lesní cestičky už zase vyhřívá sluníčko, takže ano pěkně se začínáme zase péct. Ve Vranově teda potkáváme obchod a kupujeme si snídani, vodu a pití. Voda doplněna a tak posnídáme, ke kofilce si beru nezbytný redbull.  Kačka vypadá teď celkem v pohodě, najedená, odpočatá, tak snad se jí bude teď zase ťapkat dobře. Chtěla to taky zkusit a bojuje skvěle :) ono s tím Bendou, to musí být cestou asi taky sranda.  Od obchodu se tedy vydáváme po žluté až dolů do Adamova k železniční zastávce. Od teď až pojedu vždycky do Brna vlakem, budu si říkat, jo tudy jsem nedávno šla. Po trošku motání po Adamově už sedíme na zahrádce před restaurací a objednáváme si. Já mám fakt jako problém rozhodnout se co si mám dát. Koukám do mapy a víme, že po týhle pauze polezeme na Alexandrovu rozhlednu, no snad takový krpál, jako ten na tu Babu to nebude a tak ujišťuji i ostatní, že už to horší než to do teď bylo, nebude. Olda nic neříká, on to ví, že to bude kopec. On si pamatuje každý kopec, který kdy šel, viď ;-) . No holky si dávají kafe se šlehačkou a polívku, no to já asi před krpálem nemůžu. Takže kafe a kofola to jistí. Dáme napít psům, čučím do mapy a psychicky se připravuji na výstup na rozhlednu. Jediný co mě tam tak táhne, je fakt ten výhled :D.

image image image

                 Oldova Engii, v celé své kráse :)                                                     Sluníčko už vychází :)                                            Vořech Fíkouš, už zase připraven pokořit další km :) 

image image image

                         Benda- Pan pes na trase s Kačkou :)           Pavla s Oldou :) MOC DĚKUJI, za chvíle na trase s vámi  :)                   Rozcestník u Máchova památníku 

 image image image

               Cesta ke K8, Nový Hrad 53,5 km                                            Čekáme u K8 na Oldu a Pavlu :)        Engii a Fík :)

 image  image image   

Pauza po vyfunění krpálu na Babu (teda skoro- přímo na Babu to ještě kousek bude :) )

image  image image image

                                Přestávka u obchodu ve Vranově :)                                                     Klesání do Adamova :)                                          A už jsme v Adamově                                     Chvilku se vymotáváme z centra občerstvení v Adamově a pak už lezeme takovým točivým úsekem nahoru. Jak konstatuje Olda, ,,kdyby, jste nevěděli tak nahoru jo“ :D a kdyby vám bylo náhodou špatně.. No na to asi řešení není že. :D Uff, ještě že jsem tam dole opravdu nejedla. Jinak to by nebylo dobré. Fíček mi dělá radost, v noci se asi moc nevyspal, ale stejně ťapká, co mu síly stačí, je to machr. V kopci předcházím skupinku lidí, kteří mají psiska a volají na ně Vafle a Loupáku. Tak tohle mě pobavilo :D. Kopeček to byl slušný a 300m pod rozhlednou, je položena otázka, kdo že tedy jde dál až na rozhlednu? Nejdřív tam snad slyším, něco jakože někdo říkal, že už horší úsek nebude atd. a taky jsem slyšela něco o umírání, na jednou se, ale všichni zvedáme a dokonce lezeme i přímo nahoru na rozhlednu. Když už, tak už! Výhledy krásné a dokonce se tam udělala přestávka.

image image image image

              Lezeme po zelené značce až k rozhledně :) jo je to slušný kopeček :D 

image image image

Krásné chvíle u rozhledny, a ty výhledy.. KRÁSNÉ :) 

Ale musíme pokračovat přeci zase dál, takže po zelené a cesta nám utíká jedna radost. Scházíme až do Babic nad Svitavou, kde nás čeká (K10), pro nás již předposlední.  Napojíme se na červenou značku, která nás navádí až do Bílovic nad Svitavou, a sakra, někde jsem ji ale ztratila :-( a tak musíme jít po silnici, naštěstí je to jen pár metrů navíc (snad :D), a za chvilku jsme již zase v obraze na červeno-bílé značce. V Bílovicích nad Svitavou máme poslední možnost se občerstvit a odpočinout si před konečnými cca 14 kilometry do cíle. No, ale tahle cesta to je taky peklo, to se tak táhne, což vůbec nechápu jak je možné, ale opravdu je to nekonečný úsek. Konečně se z lesa vyhoupnu k ohradám s koňmi, kde čekám na ostatní a odpovídám malé zvědavé holčičce na otázky typu: Kam jdu, proč mám s sebou ten batoh a zda mě nebolí nohy. :D jo tak tohle byla sranda docela. Teď už je to konečně úsek skoro civilizací a jdeme kolem krásně rozkvetlých stromů a zahrad, prostě pravé jaro. Seběhneme kousek po schodech mezi domy a scházíme v Bílovicích u autobusové zastávky. Máme namířeno už směrem k hospodě, jen počkáme na Kačku s Bendou a ťapeme přímo k občerstvení. Před námi je už jen poslední kontrola a od kontroly 12 km do cíle. Dáváme si tedy v hospůdce polívku, kofolu a Olda s Pavlou i borůvkové knedlíky :). Já si ještě převleču ponožky, zalepím preventivně paty a ke kofole ještě mlsám kofilku. Z Bílovic se už jen napojíme na žlutou, po které dojdeme na Spálenisko, kde je ta naše (K11) poslední z posledních! :) Dva a půl km dlouhý kopec ke Spálenisku, to je peklo a to vedro, který jsme tím lesem chytli. Konečně označíme poslední kolonku na kartičce, a teď už jen do cíle. Pořád se tak snažím pokukovat po Kačce :), ale sleduju značky a tak doufám, že mi ji tam Pavla nebo Olda ohlídají. Od (K11) jdeme zase po značkách vlka a pak kousíček po zelené a hurá už jsme v Líšni u Hřbitova. Tady, má Olda už namyšlené kudy půjdeme, takže nás vede a již mu i funguje ta jeho cílová buňka, takže valíme a valíme. Dneska mi to až tak nevadí, protože mi je fajn, takže udržuju tempo s ním. Ale vidím se před 14 dny na Toulovci, jak nemůžu a asi bych se normálně složila :D. Jdeme teda s Oldou spolu vpředu a vždycky se jen otáčím jestli Kačka jde. Ta mi v cíli dá, ta mě normálně zaškrtí, že jsem jí utíkala. Kačka ťape, Pavla taky, Oldova Engii taky, tu sleduju takhle z boku okem. Fíček taky ťape a tak si užíváme ty poslední kilometry, ale jo já si to fakt užívám :). Těsně před Mariánským údolím se k nám přibližuje Pavla a říká ,, Dovol, abych ti vzkázala, že na ten tvůj canicross Ti s..e bílej Tesák“  :D tak tohle je dobrý, fakt se musím smát. A co odpoví Olda ,, však normální chůze ne“.  Ptám se Pavly kdo to vzkazuje, myslela jsem si, že Kačka. Kačka, ale asi už ani mluvit nemůže a fakt je to z hlavy Pavly, tak tohle bylo fakt nejlepší. :D No jo holt Oldo, příště nemůžeš tak letět, i když já vím, že to bylo kvůli tomu dešti a ta cílová buňka jak funguje :D atd. Při průchodu Podolím, se ještě párkrát zasmějeme, když Kačka nezvládá ukočírovat Bendu a tak s sebou berou i popelnice, ta se vysype a my ještě taky tu sbíráme odpadky, no tak to je konec, ale že za 200 metrů s sebou chce sebrat ještě značku, tak to je už opravdu hodně. :D Cesta se táhne a taky začíná pršet, no tak to je už opravdu moc, takže do cíle, už půjdeme v lijáku. V posledním kopci sotva funím, nicméně jsem na vrcholu a už jen cesta kolem plotu. No jo už jdeme kolem stanů, aut a já si říkám, kudy to asi jdeme ,,tady takový parkoviště“ no tak to je už na pováženou, když člověk nepozná místo, kde je zázemí.

image image image image

                                                   Všichni ťapeme pořád spolu :)                                                      Na borovici poslední chvíle, kdy vidím onu ztracenou červenou značku :D 

image image image

Scházíme do Bílovic nad Svitavou :) 

  

Fotky od našeho kamaráda Vaška  :D :) 

Jsme v cíli, jo člověku se uleví, ale mně se šlo opravdu tak krásně. Poprvé jsem zažila, že nejdu do cíle s bolestí všeho a fakt jsem si to užila. Sledovala jsem si během cesty i mapu a značky a sice jsem zase značku ztratila a jednu nemohla najít, ale nebylo z toho žádný depresivní bloudění. :D, moc dobře Olda i Pavla vědí, že mě prostě hlídat musí no. :D :D  Rychle se jen převlíkneme do suchýho a jdeme si sednout ještě s holkama a Oldou a trošku okomentovat tu trasu. Taky potkáváme no koho jinýho než Vaška :D prý došel do cíle již v poledne, tak došel a neztratil se šikulín teda. Tak chvilku společně sedíme, povídáme si, pijeme kafe a kofolu. Olda s Pavlou brzy, ale odjíždějí a tak my s Kačkou zůstáváme zase ve společnosti Vaška, to ale v cílové euforii nevadí, to člověk přežije téměř vše. :D :D :-D :-D   Psiska máme totálně promočený, no super to bude perfektní, jak se po nás budou ve stanu válet. Jdeme si teda sednout k ohni, aby se trochu usušili, a pak se půjdeme osprchovat. U ohně sedíme dlouho, sakra dlouho, nikam se nám přesouvat nechce a tak blíže ke sprchám se posouváme až kolem jedenácti hodin. Tam je nám ale oznámeno, že teče úplně studená voda. No tak to je zlý sen, ale omýt se musíme, takže prostě to bude rychlovka a pak to buď rozdýcháme, anebo odležíme. Ve sprše, ale zjišťujeme, že přeci jen teplá teče. Uff, tak tohle je největší pohodička. Po teplé sprše ještě zůstáváme s Kačkou v klubovně ve společnosti midařů, kteří hrajou na kytaru a zpívají, u toho se tak krásně odpočívá, že se nám ani do toho stanu nechce, protože tu je hlavně teplo. Po půlnoci se, ale stejně zvedáme s plánem spánku. Do spacáku lezu i v bundě, a tak v noci mi zima opravdu není. Psiska to zalomili taky hned, Fíček dole u nohou a Benda u Kačky ve spacáku.

Protože ráno musíme všechno sbalit vstáváme brzy, v sedm už jsme na nohou. No hlavně taky proto, že vedle nás stanuje nějaký pakoš, který vstával už v půl šestý a zase tam něco drmolil. Vašku, fakt už si mě nepřej! Cestou do koupelny ho samozřejmě potkávám, tak jsem mu rovnou vynadala, že nás vzbudil :D a jeho odpověď? ,,jsem prostě aktivní muž“ no tak tím mě totálně odrovnal. :D Ale on má prostě svůj svět no :D :-D :-D 

Tak po sbalení věcí už jen čekáme u snídaně na vyhlášení a taky přijíždí i Olda s Pavlou. Sedíme společně, gratulujeme Kačce k dojití do cíle :) a samozřejmě nás zase v klidu nenechá Vašek. To už, ale opravdu není možný s ním. :D Po vyhlášení se rozloučíme s Pavlou i Oldou, s Vaškem samozřejmě taky a začínáme se rozjíždět zase všichni k domovu. Fíčka musím pochválit, ťapkal statečně a únava na něm nebyla vůbec vidět, šikulín můj. Kačka vypadá taky celkem spokojeně nic neříká, jen ať se jí neptám, jestli to půjde znova. Až pak večer mi píše, že jsme ji uhnali, a že jsem ji utíkala. Chjo no snad to cílová euforie přenese :) Však kdyby viděla mě jak jsem na Máchovi ten první den celou trasu jen dobíhala Libora :D :D :D :D a do teď netuším jak jsem to ušla, ale totálně mě to pohltilo a asi opravdu je to nejlepší psí akce, kterou znám. :)

Opět děkuji za skvělou společnost na trase.  Děkuji Oldo, Pavlo, Kačko, těším se na další trek. :)

A Kačí, ještě jednou gratuluju. :) 

Fotky ZDE a ještě video od Oldy TU děkuji za vypůjčení :) 

image

VELIKONOČNÍ PROCHÁZKA PO MALOSKALSKU

image 6. 4. 2015- jsme se konečně se Zuzkou domluvili na již dávno plánované procházce na imageoslavu odevzdané bakalářky. Počasí si s námi trošku pohrávalo přesto jsme se vydali společně přes Vranovský hřeben na Frýdštejn a pak zase dolů na Malou Skálu. Byl to kratičký okruh a tak s námi šla i Denisa s berňáky, kteří si procházku užívali pohodovým tempem na volno :) Já vyšla tedy zase jenom s Fíčkem, ale i tak jsme si to užili. S Fíkem už si tak trochu zvykáme na naše duo na trase :D. Faloušek na nás čekal doma a hlídal v obýváku beránka a tác chlebíčků :D. Jéje, jak se Falouškovi ta nemocenská doma líbí :) s ním je ten odpočinek fájn, opravdu to dodržuje a už se mi postupně z toho dostává brouček. Fotky ZDE 

image image

image image

DOGTREKKING PO STOPÁCH TOULOVCE

 

LONG

Konečně je po 20. březnu, což je pro mě signál odevzdané vytištěné bakalářky a můžu se začít těšit na náš druhý long. Přes zimu jsem dokázala zlákat Kačku, se kterou jsme i pár tras v rámci malé přípravy ušli, tak že by konečně i s parťačkou? Při semináři frisbee se mi teda zmrzačil Falco, takže jo zase nám to začíná moc dobře. Nakonec se pod peřinu k Falcovi přidala i Kačka, no když se daří tak se daří, že.. nebo spíš, když se to s… tak pořádně. :( Takže nakonec bez Falca a ještě k tomu bez Kačky, ale ani na chvilku mě nenapadlo, že bych třeba nejela. A s Fíčkem si to pojedeme na Lucký Vrch užít :).  

image

 imageVe čtvrtek 26.3. 2015 dobalím batoh na trasu, naházím všechno do auta, odpoledne honem odvezu Falca na hlídání k Michalovi, aby tu nebyl brouček sám. O Falca strach nemám, má mít klidový režim a vím, že alternativa pobytu u Michala je dobrou volbou, jelikož u něj mu přemíra pohybu nijak nehrozí. Po odevzdání Falouška odjíždím jen s Fíčkem směr Železný Brod, kde máme sraz s Jančou a odtud spolu pojedeme až na Lucký Vrch. Janča cestu zná, takže jsme na místě včas za světla a rychle aktivně stavíme stan, abychom pak nemuseli strašit večer u stanů s čelovkama. Stany postaveny tak o sobě dávám vědět domů a s Jančou jdeme venčit Fíka a Dokýška. Uděláme malé kolečko, uklízíme psiska do aut a jdeme se přihlásit do zázemí chaty, kde už trekaři slaví shledání po zimní pauze. Uvnitř už sedí Olda s Pavlou, vítáme se a Olda do nás začíná, hustit, že sehnal v Pusté Rybné skvělé ubytování. My s Jančou jsme už, ale smířené s nocí ve stanu a tak dlouho odoláváme, protože se nám už nikam přesouvat prostě nechce :D. Nakonec přeci jen bereme příležitost postele vhod a po rozpravě a večeři společně všichni odjíždíme směr Pustá Rybná. Pokoj je opravdu boží, povlečení, peřiny, deka, postel. Když mě v noci probouzí déšť a vítr, říkám si, že opravdu to byla dobrá volba. Nakonec už moc nespím a při pomyšlení, že jdu long v dešti tak na mě jdou celkem slušné mdloby.

Páteční ráno je tedy dost mrzuté. Vstáváme a venku prší.. no ne, to je snad zlý sen. Přeci jen se všichni vyhrabeme postupně z pelechu, převlíkáme se do oblečení na trasu a po sbalení věcí razíme opět hromadně, tentokrát směr Lucký Vrch. U snídaně tak přemýšlím, že jestli bude takhle pršet, foukat a sněžit celou dobu co budeme honit kilometry. Umřu, prostě tam umřu. Než odstartujeme, naházím do batohu ještě náhradní bundu a kalhoty, prostě to ponesu. Fíčkovi oblíkám postroj, zamykám auto, uklízím klíče, dávám mapu do pouzdra a přibližujeme se ke startu.

image image

V 7:32 tedy oficiálně vyrážíme vstříc trase. Déšť, sníh a vítr nám to moc neulehčují přesto, ale statečně vyrážíme z Luckého Vrchu směrem na Telecí. Terén se nám postupně začíná vlnit a ten kopeček, do kterého právě funím, mě asi zabije. Olda že prý nemůže.. Cože?? A jak to jako vypadá, když Olda může?? To není možný to jeho tempo v tom kopci, on snad běží ne, fakt respekt! Silou vůle teda lezu do kopce a s pocitem, že moje plíce zůstali přinejmenším dole pod kopcem, myslím, že tohle prostě nemůžu přežít. :D Konečně se začíná kopec rovnat a přichází chvíle pohodičky až ke kontrole (K1). Uff konečně K1 a jsme na 9 km, teprve no..a fakt mě to vyčerpalo, chci se vidět o pár hodin později. Fíček jde celou dobu čmuchákem u země, že to toho psa baví pořád čmuchat :D No jo každý si to užíváme po svém. :) 

image

Pohodička od K1 končí a začínáme lézt lesem přes Milovské Perničky až na Zkamenělý zámek, to mě tak štve to počasí, být krásně, byl by to tak úžasný úsek. :( Opět to byl takový neznatelný kopeček, je fakt, že oproti tomu co někdy lezeme za kopce u nás v Krkonoších jsou tyhle stoupání skoro nic. Ale dneska mi to dává opravdu strašně zabrat, zase si tak říkám, jestli vážně nejsem blázen :D. Počasí se ne a ne umoudřit a ikdyž už neprší, snesla se mlha a na kopečku, když právě procházíme kolem Karlstějna začalo tak foukat, že fakt brr. Sakra, proč prostě není to krásné jarní počasí! :(

image

imageJsme v místě, kdy se musíme rozhodnout, jakou trasu půjdeme. Po úvaze, žeimage na následujícím úseku o délce 8,5 km není stejně nic k vidění, plus probíhající mlha a zima, jsme rozhodnutí pokračovat směrem přímo na Svratku, kde budeme právě na 17 km. Ve Svratce nalézáme hospůdku a v teple se občerstvujeme. Dáváme si polívku a kofolu, to bodlo. :) Posílení a odpočatí pokračujeme už na Kameničky a dokonce i počasí se nám vylepšilo, sice je pořád zima ale neprší, hurááá. :) Ťapeme všichni společně a užíváme si společné kilometry, jak jen to jde.  Přes Hamry míříme až na (K3), kde bude živá kontrola. Cestou potkáváme parťáka s ovčandou Hajdy a pokračujeme spolu dále. Olda si nás chvilku nehlídá a tak máme s Jančou hned nabídku na bivak, když Vašek se tak opatrně ptá, jakou trasu jdeme. :) Srandičky no, opravdu na longu se člověk nenudí. :D

imageKonečně krátkým kopečkem vystoupáme na K3, kde už nás kluci z pořadatelského týmu vítají a nabízejí nám k občerstvení všechno možný. :) Shazuju batoh, uvazuju Fíka a stojíme před dalším imagerozhodnutím, jakou trasu pokoříme. Máme další možnost to zkrátit a nakonec padne konečné rozhodnutí, že půjdeme na jistotu pokořit trasu o délce 93,5 km. Jsme na 31 km a dole v botě cítím, že už se mi na palci dělá nějaká neplecha :D a to není vůbec dobré. Po krátké pauze se loučíme s parťáky na živé kontrole, přejeme štěstí Vaškovi a Hajdy, kteří se spolu vydali na tu nejdelší trasu (118 km) a my společně pokračujeme směrem na Hlinsko. V Hlinsku nalézáme krásnou hospůdku a tak v teple opět odpočíváme a posilňujeme se další polívkou a shodou náhod druhá polívka za den a zase česnečka :D, to není možný :D. V hospůdce nikdo není a tak bereme dovnitř i imagepsiska, ta ihned uléhají a odpočívají. Za chvilku k nám dorazí i Marťas s borderákem Coltim, pořád se spolu tak míjíme :). Před odchodem z hospody si ještě měním ponožky a fakt tam ten puchýř je, prevít jeden, no nic překryju ho ponožkou a pokračujeme. Při průchodu Hlinskem máme v nohách a packách 35 km a pokračujeme směle na Babákov. Pche Olda si z nás pořád jen dělá srandu, jen počkej, ono tě smích přejde :D. Chceme za světla dorazit do Ležáků, ty bychom chtěli vidět. Když cestou potkáváme Šárku s x psy (asi 7 jich měla) jsem v šoku, já bych s nima neušla ani kilometr. Říkám si opravdu máš můj respekt! Ona má ty psiska fakt vycepovaný, to jo, ale stejně obdiv jak ji ťapají a nemotají se jí.

image image

image image image

Ležáky jsme stihli za světla opravdu jen tak tak. :) Napijeme se, vytáhnu si do kapsy čelovku, abych pak už nemusela hrabat v batohu. Poslední chvíle chůze za světla jsou minulostí a my už ťapeme téměř po tmě. Achjo imagetý cesty po tmě se děsím, tam mě zase určitě chytne nějaká krizovka. Bez čelovky už to nejde a tak svítím a hledám značky, no jo ta moje značka na Máchovi to se nemělo stát. Olda zase překypuje tím svým vtipem, pche :D tak hlavně, když je sranda  :D :D. Naštěstí všichni ostatní mě hlídají a tak se bloudění mojí vinou neopakuje :D. Ťapeme všichni společně a myslím si, že i dost rychlým tempem, člověka by snad i uhnali :D. Sakra a co to zase začíná za terén, taková stezka kolem vody, mazlavý blátíčko, kořeny, z kopce do kopce. Achjo to je dost o ústa. Jdeme s Jančou v předstihu a za to jsme moc rádi, když vidíme, jak trekaři před námi lezou do takového krpálu, ne to není možný. Lezeme do kopečka co nám síly stačí a ještě v kopci překážka na trase, strom no to je snad vtip :D. Přelízám strom a už jsme s Jančou nahoře. Začínáme se napojovat na zelenou a stojíme u rozcestníku Podskalka. No, ale kontrola je až na Skalce, tak kde sakra ta kontrola vážně je? Chvilku začíná imagechaos, jakým směrem se tedy máme vydat, nakonec se, ale vše vyřeší a my ťapeme dalším krásným stoupákem na Skalku, kde je naše hledaná kontrola. Než ten kopec vyfuníme chvilku to dá, ikdyž je to asi pouhých 500 metrů. Razíme (K6), ukládám kartičku a Olda na nás mává ze zastávky. No ta vypadá ale luxusně, uzavřený okna, i dveře jdou zavřít. Jsme na 50 km, tak se rozhodujeme, jestli v 9 večer zabivakujeme nebo budeme pokračovat dál. No na hrad Košumberk je to ještě 8 km. Teda tak si v duchu říkám já už asi fakt dalších 8 km neujdu. Letos jsem šla svoji nejdelší trasu 45 km a už teď jdu 5 km na doraz. Uff po úvahách se upraví zasedací pořádek v zastávce a padá rozhodnutí přímého zabivakování zde! Připravujeme si spací místa, převlíkám se, vybaluju spacák (mám nový tak se těším :D ), Fíkovi vytahuju krabičku s uvařenou vepřovou krkovicí. :D Fíček to do sebe nahází a já ještě ani neležím a on už to vedle na mé karimatce zalomil. Ležím ve spacáku a je mi fajn. Vyřídím pár SMS a jdu spát. Občas mě v noci vzbudí projíždějící auto a k ránu trochu zima.

image image

image

 V půl šestý vstáváme, všechno sbalíme, beru si ihned náhradní boty a razíme směrem na hrad Košumberk. Ta cesta k němu, se teda tak neskutečně táhne, ale krásným lesem a dokonce začínáme dost potkávat i ostatní trekaře. Nejvíc se musím smát, jak procházíme civilizací a ti lidi jen kroutí hlavou a nechápou vůbec tuhle naší aktivitu, jo kdyby jen poznali jak je to strááášně fajn. :) Po bivaku se cítím celkem v pohodě  a jde se mi v rámci možností dobře, akorát si musím na hradě vyměnit ponožky, protože tyhle co mám na nohách, jsou nějaký nepohodlný. V osm hodin tedy již na hradě snídáme teplý čaj, někdo i polívku. Ale tu já nechci, ježiš koho prostě napadlo dát do zelňačky houby.. kokos. :D  Sním teda jablko vypiju čaj a džus a můžeme v klidu zase pokračovat. Ještě než vyrazíme, vylezeme nahoru na hrad kouknout se do dálky a na jeleny. :) Vyfotíme nějaký fotky a razíme dál směrem po červené. Fíček zdá se bude i dnes pokračovat ve stopování. :) Trasa utíká celkem rychle, na dnešní den nám teda zbývá nějakých 43,5 km celkově.

    image image image

 

image image

Po červené se napojíme na žlutou a pokračujeme směrem na Zderaz údolím Krounky a Novohradky. I pro imagetamější zvířata jsme pozdvižením :D a sledují nás obezřetně :D. Zatím nepotkáváme žádnou hospodu a tak zanedlouho odpočíváme v lese a svačíme z vlastních zásob. Dávám si redbull a ukusuju mrkev. :) Fíček to ihned zalomí, no odpočinek prostě musí být. Jak, ale takhle zastavíme venku, zima se nám dere pod kůži a tak za chvilku zase pokračujeme dál. Občas už taky potkáváme midaře a konečně taky i hospodu. Už sedíme uvnitř a ke kofole si dáváme ještě bramboračku, v teple se nám odpočívá skvěle. I psiska odpočívají, do cíle to máme ještě asi necelých 17 km. Zvedáme se a stále statečně pokračujeme dál ke kontrole (K9) a od ní už po žlutéimage až k vlastnímu značení pořadatelů. Teda zatím se mi jde dobře, ale to značení pořadatelů to se tak táhne, tohle nepřežiju..jo potkává mě strašně velká krizovka a asi to už nedojdu. Nakonec nám Olda teda dává pauzu a já si sedám, jo to jsem taky dělat neměla. Než se po pauze rozejdu, tak to bude chvíli trvat. Ta rovinka lesem to je opravdu nekonečný. Tak už jsme se vyhoupli z lesa a míříme k poslední kontrole (K10). Od ní je to do cíle prý asi 5,5 km. No tak zatínám zuby a nějakým způsobem to snad dojdu. Fíček ten stále ťape na pohodu, stopuje, užívá si vořech jeden šílenej. Procházíme Borovou, potkáváme i skupinku longařů a stále se imagesnažím stíhat Janče a Oldovi. Vůbec nevím, co mě v téhle chvíli pomáhá posouvat nohy. :D Když už vidíme v dálce Lucký Vrch, říkám si, že to přeci už musím dojít, kdyby nevím co. Ale ty chvíle před cílem jsou tak krušný, sakra strašně. Sluníčko nám pěkně podtrhuje ty cílové chvilky a pokračujeme s Pavlou spolu až k cíli. Nejdříve nevím, z které strany na Lucký Vrch přijdeme, ale když vidím už ty stany, raduju se, že jsme skoro na místě. V nepatrném kopečku nás předbíhají longaři, kteří šli celou dobu za námi. Kde proboha na to vzali jako sílu??

image image image

Uff tak jsme to dali, v 18:10 jsme v cíli a díky moc Pavle, že se mnou došla ty poslední metry a přežila moje neustálý zjišťování jak daleko je to ještě do cíle. :D Ten pocit v cíli je fakt nenahraditelný. Moc děkuji Janče, Oldovi, a Pavle za skvělé dny, opravdu jsem ráda, že jsem s vámi mohla zase jít a užít si s vámi parádní chvíle. :) Jste nejlepší! ! ;-) 

Po euforii v cíli se všichni společně zase vydáme směrem na Pustou Rybnou, kde ze sebe uděláme lidi a prý se jako ještě přesuneme nahoru na Lucký Vrch. S tím jako zásadně nesouhlasím, mám pocit, že nahoru už mě nikdo nedostane. No po sprše a chvíli v teple na pokoji se tedy zvedáme a ještě jedeme nahoru. V chatě se zdravíme s Liborem a i midaři. Sedíme u stolu, prostě sedíme a už nikam nemusíme, jen pro večeři, pití, dezert. :D  A čekáme na Páju, který se na nás přijede podívat. :) Opravdu chce vidět, jak jsme se zřídili? :D Sedíme u stolu a klábosíme, zase posloucháme ty vtípky, který vypráví Olda, no opravdu sranda. :D  Přijel i Pája a tak si povídáme s ním :). Jako poslední chod si s Jančou dáváme jablečný závin a alžírskou kávu. Jo užíváme si, vždyť na to máme prostě nárok, po takovém výkonu. Dali jsme 93,5 km a vlastně si ani nic nezašli. Hm, to taky tím, že značky byly hlídány obezřetně. :D :D 

Těsně před půlnocí se tedy přesuneme zpátky dolů do Pusté Rybné. Vyzvednu Fíka dole v autě a jdeme spolu nahoru na pokoj. Jsme s Jančou opravdu rády, že nás ten Olda hned tu první noc přemluvil na ten pokoj, protože dneska je venku opravdu kosa. To by asi v tom stanu nebylo úplně příjemné. Člověk by řekl, že po půlnoci bude už všude klid a ono se tam ještě děly věci. :D :D :D :D neskutečný fakt ! :D :D 

Budík nařízen, abychom ještě stihli po snídani sbalit stany. Ráno před 10 vyrážíme na Lucký Vrch na snídani a pak už jen čekáme na vyhlášení. Při vyhlášení se sakra ochladilo, a tak na tu bídu se shodujeme, že na trase jsme měli ještě krásně. Jdeme si dát do chaty ještě čokoládu a čaj a pak vyrazíme směrem k domovu. Loučíme se s Oldou a Pavlou, však my se ještě uvidíme na Šlapanickým vlkovi. :) Už se těším. :) Domu přijíždím odpoledne a Faloušek na nás už čeká, brouček náš. Jsem ráda, že jsem ho nechala doma, ikdyž mi to bylo líto, ten long by ho odrovnal. A dneska už víme, že to nejsou žádný natažený vazy, ale že má celkový problém se všema kloubama v těle, jak se po něm něco tluče. Chudáček můj malej. Achjo tohle nám ještě teda chybělo. :( No věřím, že to nějakým způsobem dokážeme překonat a dostane se mi z toho.

 

Já jsem se longem zase načerpala po tý bakalářce a můžu se vrhnout na ty státnicové otázky, do kterých se mi teda opravdu nechce.

Ještě jednou moc všem děkuji. :) Jste nejlepší a těším se na další společné kilometry. :)

Fotky z trasy (moje) ZDE a fotky od Janči ZDE děkuji  :) 

image

VÝŠLAP NA BENECKO

21. 3. 2015 s Fíčkem jsem si první jarní den vyrazila zase na trasu. Falco má ještě klidový režim kvůli noze po semináři, nicméně už vypadá v pohodě, takže v úterý vyrazíme před longem ještě i s ním aby si rozhýbal tlapky. :) Na Benecku bylo krásně a tak jsme s Fíčkem stylově přivítali jaro, už i nahoře to vypadá na konec zimní sezóny, takže huráá konečně to budou zase klidné trasy bez lyžařů :D Jak si teda ale člověk zvykne na víc psů, poté už je to na tý trase jen s jedním stráášnáá nuda :D 

image image

FRISBEE SEMINÁŘ S MÍŠOU ANDROVOU

image14. 3. 2015 jsme si jak již každoročně dali seminář frisbee s Míšou. Každý rok je to naše jednorázová akce, a pro nás s Falcem opravdu jediná akce frisbee v roce. Nejdřív se házelo a házelo, no po páté stejné hody ale ono někdy to nelze poznat, jaký že to je :D Falco vypadal nadšeně, ale při skoku ho zabolela noha a pak už jsme pojali seminář spíše odpočinkově, protože máme za 14 dní long a chceme ho spolu ujít :D . Druhé kolo Falco chytl asi tak 6 disků a poté, ukázal svoji stávku ale božsky nás pobavil no :D Falouš jeden .. I se všemi těmito komplikacemi jsme si frisbee parádně užili, máme skvělou partu, v které to byl prostě skvěle strávený den. Všechny fotky zde

image image

image image

VÝŠLAP NA ZŘÍCENINU NAVAROV

image7. 3. 2015 po minulém týdnu na trase, jsme si zase vyrazili potrápit tlapky imagea tentokrát na zříceninu Navarov. Tady jsme byli jen jednou o treku, pojizeřím za Sluncem a tak dneska jsme si na zříceninu vyšlápli z druhé strany. Psíci dali 45 km parádně, ale já jsem asi turistický omyl, nebo mi ty značky před očima snad někdo krade :D. Trasa se nám zvrtla, takže dost kilometrů, jsme šli po asfaltu a v Semilech jsem se ocitla v části, kde jsem snad ještě ani nebyla. :D No orientace opravdu na vysoké úrovni, nakonec, jsme ale na Bítouchov nějakým způsobem došli a mohli pokračovat už z náměstí po zelené až na náš Strážník. Stejně mám tyhle chvíle na trasách nejradši :). Fotky tady

image image

image image image

image image

 VÝŠLAP ČESKÝM RÁJEM

image28. 2. 2015 poslední únorový den jsme zase věnovali pořádné trase, protože Toulovec se nezadržitelně blíží, museli jsme prostě vyrazit. imageDomluvili jsme se i s Kačkou, Martinou a i Michal s námi vyrazil, takže nás byla opravdu kůpa. Všichni jsme si vzali psíky a když někdo prostě má doma tři, sakum pikum, šlo nás celkem deset :D. Díky bohu za moje vořechy, kteří si ťapají na pohodu, nemotají se kolem stromů, pod nohy atd. :D Ale aspoň se zase člověk na trase nenudí. Matesovi se šlo taky parádně, v harému hned dvou fenek, takže nakonec snad všichni na 35 kilometrové trase spokojení. Nějaké krizovky ve výletní skupině byli, ale což, ono by se jinak člověk sakra nudil, kdyby pořád někdo neměl hlad a tak. :D :D Počasí vyšlo parádní, téměř jarní, ikdyž na určitých úsecích dost foukalo, ale zrovna průchodem Prachovskými skalami, svítilo sluníčko, takže výhledy do kraje z vyhlídek, byly kouzelné. :) Mně se trasa, moc líbila, holky to naplánovali skvěle, spousta vyhlídek, skály za mě prostě super den na trase. Falco jako profík, 35 km odkráčel na pohodu, a Fíček ten to taky zmákl levou zadní :). Kilometry nabalujeme, ještě pár tras do longa dáme, ale věřím, že pokud se nám něco nepochruje během, tak to snad ujdeme :) Fotky tady 

image image

image image

image image

image image image

 VÝŠLAP NA ŠEŘÍN 

image21. 2. 2015 konečně jsem s bakalářkou ve fázi, kdy si můžu dovolit celý den v trapu a tak imagejsme s Falcem a Fíkem mohli konečně vyrazit na trasu o něco delší. Vzali jsme to od nás na vyhlídku Šeřín, kde to mám strašně ráda. Sníh u nás dole už roztál, takže ani nad Valteřicemi jsme se nebořili tak jako v lednu :). Počasí vyšlo parádní, chvilku sice chladno ale v poledne, když jsme byli zrovna na Šeříně, bylo krásně. Na horách je ještě sněhu dost a tak i lidí požehnaně, všichni si užívají sněhu v plném proudu zimní sezony. Trasu přes 40 km dali psíci parádně, myslím, že přeci jen ty nachozený kilometry z podzimu tam ještě jsou, a do toho březnového longa to dokážeme nějakým způsobem natrénovat. Ještě pár tras a snad budeme zase na té naší pohodové padesátce :) Byl to parádní den na trase :) všechny fotky tady 

image image image

image

PROCHÁZKA NA DVORAČKY

16.2 2015 od rána svítilo sluníčko a tak jsem vyrazila rovnou od telátek s psíky na Dvoračky. Cestou kolem Světlany se nám ťapkalo parádně, a tak nahoře, jsme byli za chviličku. Nahoře byla parádní viditelnost, vidět byl i ten Ještěd, kam se letos taky chystáme :) Vzali jsme to dál ještě směrem v Růženčině zahrádce, protože dolů se nám ještě nechtělo. :) Všechny fotky ZDE 

image image

ÚNOROVÉ BĚŽKOVÁNÍ

imageLetos nám konečně zima přeje a tak jsme mohli společně vyrazit na běžky, a bylo to parádní.imageChodili jsme s Michalem a psíkama, první únorový týden každý den a někdy i dvakrát denně :). Michal nás teda dosti honil, ale s psíkama nás to chytlo, ikdyž občas ty pády, opravdu pro okolí moc vtipné. Ono, když jedeme z kopečka a Falco se rozhodne, že zrovna potřebuje přestávku, nebo vybočit do strany, asi si dokážeme představit co se stane. Takže věčně na zemi, mnohdy i na rovince, někdy ikdyž pouze stojíme a kocháme se. :D No opravdu sranda, ale parádní aktivita, která nás taky baví :) Fotky TADY

image image image

image image image

VÝLET NA ROZHLEDNU ŽALÝ S KAČKOU 

3image1. 1. 2015 jsme si vyrazili užít poslední lednový den na hory a vyšla s námi i Kačka, takže ve složení já, Kačka a 4 naši psí kamarádi vstříc Benecku. Trasaimage opravdu náročná, ono když lovíte nohu v půl metru sněhu a v tom vám ji zpátky zarazí psisko, které jde za vámi ve stopě, opravdu příjemné. Takže věčné topení se ve sněhu, boty namáchaný, jako blázen, opravdu chvíle na trase téměř k umření. Nějakým způsobem jsme ale překonaly chvíle bez stopy a už už seděli v hospodě na Žalý u zelňačky a teplého čaje. Psiska se taky ohřála, okamžitě usnula a my s Kačkou se připravovali zpátky do zimy. Domů už to utíkalo suprácky a došli jsme dokonce i bez pomoci čelovky. Kačka mi ani jednou nevynadala za tu trasu, což nechápu, protože to bylo opravdu dobrodružství, které chvilku střídala i pěkná krizovka :) I přesto všechno jsme si to ale užili a prý Kačka zase přístě přijede, za což jsem moc ráda. :)  Fotky tady :) 

image image

PROCHÁZKA NA KOTELSKOU VYHLÍDKU 

25.1.2015 jsme se s psíkama vydali na naše oblíbené Benecko. Cesta nám ubíhala jedna radost ale zakončili jsme to na Kotelské vyhlídce, protože doma nás čekala ta bakalářka, která mě straší dost teda. No stejně se ale musíme zase rozchodit na ty treky, kterých chceme letos dát víc :) Všechny fotky TADY 

image image

image image

PROCHÁZKA NA KOZÁKOV

image image image

17.1. 2015 jsem si s Fíkem a Falcem vyrazila na procházku za sněhem na Kozákov. Takový malý přechod od bláta ke sněhu, a dneska jinou trasou ze Semil něz obvykle. Od nádraží po žluté vypadal výstup zcela nevinně, najednou se nám ale začalo rýsovat stoupání a tak o srandu bylo postaráno. Počasí nahoře nic moc no ale stejně jsem si užili krásnou procházku. :) Fotky ZDE 

image image

 

 

 

 

TOPlist